Tragická historie o doktoru Faustovi

Je krásný červencový podvečer. Bloudím Vyšehradem a hledám podzemní sál Gorlice. Po cestičkách se trousí další diváci, a tak není těžké najít u jedné z bran vstup do podzemních chodeb. Všichni mluví skoro šeptem, v chodbě je chlad a já lituji, že jsem jen v letních šatičkách a v sandálech. Chodby jsou osvětleny spoře. Místo světel visí na zdi umrlčí masky. Atmosféra tohoto místa (bývalo to prý válečné shromaždiště) začíná působit.

Chodba končí a v ponurém osvětlení rozeznávám sál. Podél stěn jsou dřevěné můstky, na kterých postávají postavy v černém se svícemi v rukou. Na zadní stěně je velká konstrukce, na které rozeznávám sochy dvou andělů, jeden je černý a druhý bílý. Ve středu místnosti je jakýsi bazén připomínající obrovskou křtitelnici a nepřehlédnutelné jsou i kamenné sochy gigantických rozměrů, které jsou pravé (originály soch z Karlova mostu) a nejsou součástí scény Petra Matáska, přestože jsou v závěru hry využity. Kdosi mi podává černý plášť. S díky ho rozbaluji a stávám se jedním ze zakuklenců. Zní tajemná hudba a já usedám na lavičku podél stěny.

Představení otvírá tlustý kašpar. Porodí Fausta - malé miminko, které se zanedlouho ocitne ve vodě uprostřed sálu. Tak jak bylo u barokního divadla zvykem, je vážná a tragická hra shazována komickými výstupy. Režie Michala Dočekala je dokázala načasovat velmi účinně, skoro až postmoderně. Jinak představení zůstává velmi čisté ve výběru prostředků, jsou tu ohně, prach, voda, krev... Výkony herců, především Fausta (David Prachař) a Mefistofila jsou úchvatné. Herci hrají bosi, namáčí se do vody, pomazávají prachem a bahnem, nechávají se zvedat do výšky, vláčet po zemi... Přesto nepůsobí teatrálně nebo hystericky. Jejich projev - stejně tak jako jazyk - je zcela současný. Mefistofilis Davida Matáska není ďábelský svůdce, je to padlý anděl, který si je vědom svého prokletí. Podobně Faust, celé jeho rozhodnutí upsat se ďáblu za dvacet čtyři let pohodlného života a následné zoufalství a prázdnota, kterou mu toto rozhodnutí přinese, je nám tolik blízký... Pokud vzpomeneme na Fausta, vybaví se nám nejspíš ten Goethův se šťastným koncem, ten, ve kterém čistá láska Markétky zachrání zhýralce, který málem vlastní vinou a ze svobodné vůle propadl peklu. Marlowův text je jiný. Faust opravdu propadne peklu. Jeho rozhodnutí vydat svůj život ďáblu je neodvolatelné, a přestože před smrtí volá Krista a chce se kát, je pozdě. Upsal se vlastní krví, při plném vědomí prodal své srdce a svou duši, využíval Mefistofilových služeb, který mu plnil každé přání, stal se doktorem filosofie, doktorem magie, zažil ta nejdivočejší milostná dobrodružství, byl bohatý, mohl všechno, co chtěl... Při tom všem se však kroutil strachy, věděl, že hraje příliš nebezpečnou hru, že mu jde o život věčný.

A Markétka tu nebyla... Ženy vůbec v tomto představení trochu chyběly. Byl tu sice anděl (Viktorie Čermáková) a ďábel (Petra Lustigová), ale v celé inscenaci nebyla žena jako objekt touhy. Marlowův Faust měl sice mnoho žen, ale v představení byly tyto události ztvárněny opět kašparem a jeho pimprlovým divadélkem, ve kterém vystupoval rohlík a houska. Takže v tomto ohledu byste si na své nepřišli, nahá ženská těla se tu nevyskytla. I tím se však inscenace vyděluje z běžných trendů a dnešních kýčovitě monstrózních projektů. Středověk. Je pozoruhodné, jak mocně tato inscenace promlouvala, přestože dnešní svět a všeobecná morálka nám vtlouká do hlavy pravý opak toho, co přinášela. Štítíme se jednoznačnosti, bojíme se označit věci pravým jménem, vše je tak relativní.... a přece, při pohledu na Fausta a jeho zoufalé volání po spáse a víře nám běhá mráz po zádech. .

Představení je rozhodně velkým zážitkem jak po vizuální, tak po herecké stránce. Sáhne nám na srdce, trochu ho potěžká a pak ho zase vrátí zpět. Bylo příjemné vylézt z kobky, zjistit, že tady nahoře je teplíčko, prodává se víno a oříšky, že se letní podvečer zatím změnil v krásný večer a pojedeme domů metrem, do svých bezpečných postýlek. Ale až za chvíli, až si to všechno vychutnáme... Každopádně dneska si pro nás Mefistofilis nepřijde...

www.adabe.cz/minor