Transformers 3: Skřípavý filmostroj
Michael Bay je svým způsobem dinosaurus. V době, kdy se velká část filmového mainstreamu obrací k aktualizacím a k ambiciózním pokusům oživit zaběhaná schémata, megaloman z města andělů i nadále káže své evangelium patosu, dvojrozměrných postav a naivních klišé. Jako vždy těží z toho, že stokrát viděné dokáže na plátně vytvořit stokrát větší, blyštivější a efektnější než konkurence. Bez debaty talentovaný filmař tak i nadále napíná veškeré úsilí ke gigantickým trikovým orgiím, které jsou uspořádány kolem myšlenkově i logicky chatrných zápletek.
Transformers 3 jsou čirou esencí Bayovy záliby ve vizuálu a zakrnělých vypravěčských schopností, které navíc přiškrcuje nezvládnutý scénář Ehrena Krugera. V málokterém současném blockbusteru naleznete tolik epizodních vycpávek, tolik přebytečných postav, tolik zbytnělých dialogů, které připomínají přihlouplý rodinný sitcom. Výhoda Michaela Baye tkví v tom, že dějové retardace může prokládat technicky strhující akcí, zcela redundantní figury obsazovat herci ráže Johna Malkoviche a prostřednictvím nahlouplých hovorů si připravuje půdu pro neskonale naivní, ale v zásadě zábavný patos poslední bitvy.
Po iniciační pubertální zápletce prvního dílu a zmateném mytologickém kličkování Pomsty poražených se díl s pořadovým číslem 3 pokouší vedle tradičně horkou jehlou sešité zápletky i o jakousi satiru na korporátní kapitalismus. Hlavní hrdina Sam Witwicky (Shia LeBoeuf) se již nepotýká s krizí sexuality, ale s krizí identity, když jako dvojnásobný zachránce světa marně hledá uplatnění v kapitalistické džungli. Bayovo parodování přehnaně ambiciózní společnosti, která se v honbě za postavením sama stává robotickou, je však přesně tak krotké, aby neohrozilo komerční úspěch filmu. Logicky: právě díky tomuto mechanickému a intelektuálně nenáročnému prostředí je vůbec něco tak pokleslého, jako je vážně se tvářící příběh party mluvících aut, vůbec možné. Transformers 3 tak vězí v klasické pasti: určitá míra sebeironie je jim povolena, ale pouze jako zábavné zpestření těžkotonážní patriotické důstojnosti.
Celá filmová trilogie Transformers se potýká s jedním zásadním problémem – jak na sadu jednoduchých hraček naroubovat monumentální mytologii? První díl těžil z momentu překvapení, druhý díl se utopil v dramaturgickém guláši a přebujelé ambicióznosti, třetí pokračování se snaží vrátit k jednoduchým premisám. Po zdlouhavé, nic neřešící a více méně nadbytečné první polovině přichází finále, situované mezi mrakodrapy Chicaga. Tato režisérova verze invazní sci-fi, v níž se v ruinách velkoměsta potýkají desítky robotů, nabízí konečně to, co Bay umí nejlépe. Čirý efekt, v němž jsou lidé pouze malými figurkami v megalomanské vizuální hře a v ideálním případě slouží jako materiál režisérova fetišistického zalíbení ve vlasteneckých figurálních kompozicích.
Styl Michaela Baye byl v minulosti především zhmotněním marnivého nadbytku. Ačkoli se akce odehrávala v epických lokacích a skutečně gigantickém měřítku, režisér z ní ukazoval změť výseků, střihaných v epileptickém tempu. Nutnost pořídit závěrečný díl trilogie ve 3D ho konečně dovedl k tomu, aby zpomalil a akční sekvence servíroval ve vskutku štědrých celcích a zpomalovačkách. Vynikne tak dechberoucí technická preciznost i skvělý pohyb kamery. Transformers 3 po stránce trikové nabízejí skvostné propojení CGI a reálného obrazu – a právě díky opulentnímu obrazu i zvuku stojí za vidění.
Vyvrcholení trilogie nabízí přesně tolik, kolik je potřeba. Větší konzistenci než nevydařená dvojka a více efektu než díl první. Je vlastně pozoruhodné, jak málo za Transformery zůstává. Odmyslíme-li si pompu, pak se ve vyprázdněné aréně povaluje jen několik snadno zapomenutelných zápletek, postav bez obsahu a olbřímích robotů, kteří navzdory plechovým kapotám vykazují větší životnost než jejich lidské protipóly. Snad měla pravdu před třetím dílem vyhozená herečka Megan Fox, když Baye označila za asociála… Transformers 3 jsou skutečně spíše dílem kalkulujícího stroje než cítícího člověka.
Hodnocení: 55%
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
