True Widow: Geniální jednota protikladů
Texaské trio True Widow, které svůj styl s lehkou nadsázkou označuje jako „stonegaze“, vydalo třetí řadovku Circumambulation. Svou introvertní a hypnoticky snivou hudbu na ní dovádí k dokonalosti.
True Widow si během šesti let existence vytvořili osobitou žánrovou niku, kterou opatřili etiketou stonegaze. Skrývají se za ní zasněná kytarová arpeggia rozmázlá old-schoolovým analogovým zkreslením, post-punková odtažitost ve zpěvu a záměrně kolovrátková rytmika, která má i přes vláčná tempa blízko k nekonečné mantře krautrockového motoriku.
Celé to opravdu zní jako narkoticky zpomalený shoegaze. Nebo hodně nabustřený slowcore. Sladkobolné harmonie éterických vokálů, o které se střídají kytarista Dan Philips a basistka Nicole Estill, i specifická střídmost u všech nástrojů ostatně často evokují právě vlajkonoše tohoto žánru Low. Stejně jako u nich je tu skoro víc vynechaného než zahraného. V uvolněném prostoru pak vynikají i drobné nuance a modifikace. Důrazem na texturu a důslednou repetici zase True Widow připomínají prostřední období Earth.
To všechno už si trojice osahávala na předchozích dvou deskách. Tady ale svůj originální styl dovádějí k maximální efektivitě, ba k dokonalosti. Znepokojivá atmosféra je intenzivní jako nikdy dřív, jedna delikátní melodie vybroušenější než druhá. Circumambulation představuje geniální jednotu protikladů – syrové hutnosti a unikavé vzdušnosti, chlupy ježící ponurosti a popového syrupu, halucinační snivosti a racionální koncentrace.
Navzdory jazykolomnému názvu, který v překladu znamená chození kolem horké kaše, míří tentokrát True Widow rovnou na komoru. Tahle zřejmě nejmíň metalová deska, jaká kdy vyšla u Relapse Records, mi jednoznačně zahýbala žebříčkem alb roku.
True Widow – Circumambulation (Relapse Records, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
