Útočí John McCain správným směrem?

Arizonský senátor ale tyto předpovědi postavil na hlavu. Ve většině průzkumů veřejného mínění za Obamou zaostává jen minimálně; poměrem, který se pohybuje na hranici statistické chyby. V průzkumu Zogbyho institutu pro agenturu Reuters Obamu dokonce porazil o 5 procent. V amerických prezidentských volbách rozhodují výsledky v každém z jednotlivých států a celostátní průzkumy nemají význam, který známe z Evropy. Přesto leccos napovídají o náladách voličů a šancích kandidátů. I ti, kteří si původně mysleli opak tak uznávají, že listopadové prezidentské volby zdaleka rozhodnuté nejsou.

O to důležitější je sledovat, jakou taktiku oba kandidáti v průběhu kampaně sledují. U Obamy dochází k tomu, co všichni čekali. Po poměrně radikální rétorice v primárkách se posunuje směrem ke středu. Omezil populistické láteření nad údajnými zly volného obchodu, stažení vojsk z Iráku nenápadně spojuje s vývojem situace přímo na místě. Jako svého případného viceprezidenta si zvolil senátora Joe Bidena, zkušeného harcovníka, zběhlého v zákrutách washingtonské politiky, kde je nezbytnou zbraní schopnost kompromisu. Obama těchto dní je stále skvělým řečníkem, který plamenně hovoří o naději a změně. Zároveň se ale snaží dodat své kampani na serióznosti, prostě učinit ji přijatelnou i pro opatrného středového voliče.

John McCain momentálně vyvolává opačný dojem. Tento bývalý voják a dlouholetý senátor je oprávněně považován za nekonformního a místy až liberálního republikána. S tradičními proudy v rámci své formace měl vždy problémy. Křesťanské morální konzervativce označil za "apoštoly netolerance". Odmítá potraty, ale zároveň prohlásil, že pokud by interrupci chtěla podstoupit jeho dcera, nebránil by jí a rozhodnutí nechal na ní. To se téměř rovná pohledu liberálů, že u potratu by měla být rozhodující vůle ženy. Také v ekonomických otázkách byl McCain se svými republikánskými souputníky leckdy ve sporu. Odmítal daňové škrty prosazené současným prezidentem. Požadoval totiž, aby byly doprovázeny odpovídajícím omezením výdajů. Dodejme, že v tomto směru hájil republikánské principy mnohem lépe, než Bush a spol. Protože - co je konzervativního na tvorbě rekordních rozpočtových deficitů, jak se to stalo současné administrativě?

John McCain patří v národně bezpečnostních otázkách k jestřábům, ale jak vyplynulo z předešlých řádků, v řadě jiných témat má dost blízko k politickému středu. To mu ostatně významně pomohlo republikánskou nominaci vůbec získat. V primárkách se opíral o hlasy nezávislých. Stranické jádro ho nakonec akceptovalo hlavně proto, že skutečně konzervativní kandidát by za momentální situace těžko měl nějakou šanci.

V poslední době ale McCain od svých tradičních postojů uhýbá a posouvá se směrem k postojům, které těší morální konzervativce a občas mají i nádech populismu. V otázce Bushových daňových škrtů úplně otočil. Zcela populisticky tvrdí, že prolomení limitů na těžby ropy u amerického pobřeží může zlevnit ceny této suroviny.

McCain asi sází na to, že se voličům představí jako obhájce jasných a lehce identifikovatelných principů, zatímco Obamu vykresluje jako idealistického mluvku. Dobře je to vidět na jeho výběru viceprezidentky, kterou se stala Sarah Palinová. Ta je dokonce mladší než Barack Obama, ale na druhou stranu je guvernérkou Aljašky a jako jediná v trojici Obama-Biden-McCain tak zastává výkonnou funkci a něco skutečně řídí i když teprve dva roky. Může tím ale oslabit poukazy na svou nezkušenost, kterými demokraté jistě nebudou šetřit.

Nominací Palinové ale McCain především nadchl voliče, pro které jsou primární morální hodnoty, tedy konzervativní republikány. Palinová má v otázkách potratů, svazků homosexuálů nebo držení zbraní skutečně jestřábí postoje. Informovanějším voličům musí být jasné, že se v mnohé neshoduje ani se samotným McCainem. Republikánský kandidát si ji přesto vyvolil. Jeho výběr má nezpochybnitelná pozitiva, jmenujme alespoň některá: nominací ženy oslabí tvrzení, že republikáni jsou stranou dvacátého, nikoliv jednadvacátého století. Guvernérka Aljašky také může přilákat část sympatizantek a sympatizantů Hillary Clintonové i když právě na to by McCain příliš spoléhat neměl; konzervatizmus Palinové je Clintonové cizí.

Přitom právě souboj o voliče bývalé manželky prezidenta Clintona může celé volby rozhodnout. Je jasné, že jedním z důvodů, proč Obama nad McCainem nemá žádný náskok, je neochota všech demokratických sympatizantů semknout se právě za ním. Podle průzkumů čtvrtina až třetina těch, kteří v primárkách podpořili Clintonovou, buď k celostátním volbám nechce jít nebo uvažuje o hlasu pro McCaina. Pokud tyto občany Obama nezíská, bude mít v listopadu velké starosti. A naopak: McCain může jejich sympatie ztratit, pokud se bude nadále vzdalovat středu a zaujme silně konzervativní pozice, které mu přitom ani nejsou vlastní. Pro mnohé Američany by se stal těžko odlišitelným od George W. Bushe. A tím se dnes volby kdekoliv na světě rozhodně nevyhrávají.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .