Uzavřená města, svatý hip hop a sídlištní subkultury. Průvodce neviditelným Ruskem

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03163355.jpeg

Brutalistickou architekturu ruských sídlišť nezměkčuje žádné zvláštní kouzlo. Jeho absence a konstrukce místní identity zajímá mladé ruské fotografy i performery inspirované lokálními sídlištními subkulturami. Reporty o jejich práci publikuje webový magazín The Calvert Journal, jeden z projektů nadace Calvert 22, jejíž misí je skrze umění měnit obraz země, pro mnoho Evropanů zaměnitelný s Mordorem. The Calvert Journal publikuje originální fotoreportáže a texty z oblastí Ruska, které jsou běžně neviditelné.

V dnešním Rusku stále zbývá 44 uzavřených měst, která za sovětské éry nebyla na mapě. Víc než milion obyvatel měst, ve kterých bývaly umístěné strategické výrobní areály, musel počítat se zvláštním režimem zahrnujícím ostnatý drát kolem okrajů osídlení nebo vyzvedávání pošty v post boxech v nejbližších běžných městech. Lidé, kteří tu nebydleli, mohli přijíždět pouze na pozvání svých známých. Jedním z měst, o jejichž existenci se Rusové dozvěděli až v roce 1986, je Zarečný, vzdálený 640 km jihovýchodně od Moskvy. Ačkoliv jeho status uzavřeného města už dnes neplatí, jeho obyvatelé stále žijí obkroužení ostnatým drátem, podle fotografky Ksenie Yurkové, která tu pro The Calvert Journal nafotila reportáž, se jim žije dobře. „Jsou tu malé platy, ale taky levné jídlo a nepanuje tu žádné politické napětí, nacionalismus ani opozice tu není slyšet, Zarečný vypadá jako model socialistické říše divů,“ říká fotografka.

03163356.jpeg

Kromě její fotoreportáže najdete aktuálně na webu i fotky z ruských monoměst – center vzniklých v sepětí s obřími průmyslovými areály, které už dávno nefungují. „Poté co Sovětský svaz zkolaboval, jeho velké oblasti jsou z veřejné debaty a médií zcela vyloučené. Jediný případ, kdy se jim věnuje pozornost, je v dobách ekonomických krizí,“ říká Ilja Pilipenko, jeden ze sedmi fotografů, jejichž projekt Neviditelná města chce z těchto míst přinášet každodenní obrazy.

The Calvert Journal se soustředí na všechny druhy současného ruského umění, najdete na něm i mixtapy ruských elektronických hudebníků, analytický text o svatém hip hopu – odnoži rapu, jehož vůdčí postavy skládají texty o křesťanské ortodoxii, jejichž hlavním hrdinou je Bůh, nebo texty o odrazech sovětské architektury a urbanismu v dnešní Číně.

03163354.jpeg

„Oblast architektury bytových domů je jednou z mála, kde můžete slovo ‚stalinský‘ použít jako kompliment,“ píše se v nedávném článku o tzv. ruských sídlištních „mikrorajónech“. Kulturní fenomény, které The Calvert Journal pokrývá, jsou pro čtenáře mimo Rusko často zcela neznámé. Jejich seriál o ruských periferiích, soustředěný na umění vznikající na sídlištích, představil několik ruských fotografů, jejichž fotky v Londýně vystavuje centrála nadace Calvert 22 na stejnojmenné adrese. Nejznámějším z umělců je Alexandr Gronský, jehož vizuální studie městského prostoru připomínají pastorální kompozice obrazů z 18. století, fotografie Egora Rogaleva jsou osobním portrétem sídlišť jako celků, zatímco Alexandr Bondar snímá řady paneláků jako pohledy do surreálních krajin.

Umění outsiderů, zobrazování neviditelného, hledání identity míst, s nimiž se nepočítá, a snaha vymazat mýty jsou nejčastějšími tématy, která rezonují všemi calvertovskými reporty. The Calvert Journal hledá pro dnešní Rusko nový vizuální jazyk.