Válka v Sýrii neskončila, v provincii Idlib hrozí humanitární katastrofa

12. červenec 2019

V březnu letošního roku vstoupila Sýrie do svého devátého roku války. I když mediální zájem někdy už není tak velký jako v minulosti, neznamená to, že by konflikt byl u konce. 

Největší boje, a to mezi syrskou vládou a posledními povstaleckými skupinami, momentálně probíhají v provincii Idlib. „Podle odhadů OSN se teď v této oblasti nachází tři miliony civilistů, původní počet obyvatel přitom byl zhruba 1,5 milionu lidí,“ říká vedoucí syrských programů Člověka v tísni Martina El Haddad. Tím, jak válka postupovala, se totiž řada civilistů přemístila právě do této enklávy.

Martina El Haddad

Většina takových lidí opustila své domovy s minimem věcí, a proto ti nejzranitelnější z nich žijí v Idlibu v provizorních kempech a přístřešcích téměř bez jakéhokoliv základního vybavení. Právě k nim směřuje potravinová pomoc Člověka v tísni. Ten ale v místě pomáhá také v oblasti vzdělávání nebo zemědělství.

Vzhledem k tomu, že válka trvá už od roku 2011, vyrůstá v Sýrii celá generace dětí, které prožily celý nebo velkou část svého života právě ve válečném konfliktu. „Mluví se o takzvané ztracené generaci, což jsou děti, které vyrůstají bez jakékoliv školní docházky… A tohle má obrovský dopad nejen na děti v současné situaci, ale bude to mít i obrovský dopad na budoucnost Sýrie,“ vysvětluje Martina El Haddad.

Jak vypadá budoucnost Idlibu? A co by se s civilisty, kteří tam žijí, stalo v případě, že by začala velká vojenská ofenziva proti povstaleckým silám v oblasti? Poslechněte si celý rozhovor s Martinou El Haddad o kritické situaci v Idlibu.

 
 
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.