Varská soutěž: Kdo pustil z bedny Dehet a peří?

Jedná se totiž o typickou bakalářskou historku s vlezle moralistním podtextem. Šaramantní podvodník Christian, kterého by v českých podmínkách nejspíš hrál tři plus jeden Miroslav Donutil, zneužívá svého povolání deratizéra k okrádání zákazníků. Zejména v úvodní části filmu nabudeme nicméně z jeho chování dojem, že je přinejmenším kápem alžírské mafie. Pak se ale zamiluje, nechá se zapojit do městské tělovýchovné jednoty, odvrhne povětrné ženy a chlast a zatouží být hodnotným členem komunity i dobrým tátou. Panečku.

Film je prý „ironickou moralitou“. Souhlasím s druhým, váhám nad tím prvním. Spíš než ironický je Dehet a peří toporný do té míry, že v něm lze jen těžko rozlišovat konkrétní postoje. Ironický by film byl, kdyby dokázal udržet od svých postav určitý odstup, ale na to jednoduše nemá geny. Těžkopádné moralizování je okaté a opět nás vrací k žánru bakalářské anekdoty s krotkou měšťáckou optikou, mělkou psychologií postav a neobratnou stavbou jednotlivých situací.

Z filmu Dehet a peří |foto: Film Servis Festival Karlovy Vary

Diletantské použití hudby, nevynalézavé televizní rámování, ochotnické aranžování vstupů postav na scénu i velmi benevolentně přehrávající herci prozrazují naprostý nedostatek režijní kontroly i vize. Film prostě převypráví mravokárnou historku, v níž se postava během několika minut nevěrohodným skokem přerodí z grázla v dobráka a ve chvílích, kdy dojde na zjitřené emoce, ocitá se Dehet a peří svým pojetím podezřele blízko prkenné televizní inscenaci.

Při hledání podobně tematicky laděného a divácky přístupného snímku nemusíme vůbec opouštět Francii – drobný podvodník si své pokání působivě odbyl i ve filmu À L'origine Xaviera Giannoliho (2009) a byl při tom neskonale přesvědčivější, ironičtější a zábavnější. Dehet a peří prostě patří do bedny. Nejlépe pevně zatlučené.

Z filmu Dehet a peří |foto: Film Servis Festival Karlovy Vary

Hodnocení: 20 %
Dehet a peří (Du goudron et des plumes)
Pascal Rabaté, Francie, 2014, 94 minut.