Velký sešit: Lekce v kruté lásce

Velký sešit evokuje obraz temného dospívání hned v několika ohledech. Jeho hrdiny jsou též dva bratři, kteří se vypořádávají se smrtí, konečností, krutostí a rodičovskou krizí – padlou autoritou otce a absentující mateřskou láskou. Fascinace bolestí, utrpením a špínou přerůstá v bizarní rituály a utváří sourozenecké pouto, které se vymyká běžným měřítkům. Symbolickou roli tu hraje i světová válka, jejímž zrcadlem/předzvěstí se deformované charaktery stávají.

János Szász natočil v roce 1997 bezesporu výjimečný film. Literární adaptace novely Gézy Csátha pracovala s málomluvnou úsečností, temnou symbolikou smrti a plynoucího času a fascinující výtvarnou stránkou, jež evokovala snový šerosvit Schikanederových nokturn. Witmanovic hoši zachycovali proměnu dětských hrdinů především uhrančivými vizuály a hypnotickým sledem obrazů, který v závěru rozčeřil drastický čin.

Oproti tomuto stylistickému bezčasí působí Velký sešit, adaptace prvního románu maďarské spisovatelky Agoty Kristofové, o poznání „časověji“ a usedleji. Szász se tentokrát uchýlil ke konzervativnějšímu vypravěčství a příběh bratrů, kteří před druhou světovou válkou prchají k nenávistné babičce na venkov, líčí výrazně prostřednictvím voice overu hrdinů (citace úsečné větné kadence předlohy) a výtvarných vsuvek. Ty vychází z ústředního motivu, velkého sešitu, do něhož bratři zaznamenávají životní lekce a odlesky neslitovné válečné zkušenosti i zápolení se žlučovitou stařenou a dalším příkořími.

Z filmu Velký sešit |foto: MFF KV

Samotná konvenčnost není na škodu, obzvlášť když v nejlepších momentech dovede Szász mrazivě vrstvit monotónní doprovod Jóhanna Jóhannssona, drastické výjevy a naivistické malůvky. Film se tak obejde bez výpravnějších záběrů, aniž by přitom ztrácel ze zřetele měřítko okolního utrpení – výjevy jako holocaust proměněný v neumělé črty očíslovaných židovských figurek či frontová jatka vyjádřená atlasem rozmáčknutého hmyzu umně pracují se silou filmového náznaku.

Někdy je však až příliš patrné, že druhdy precizní a nekompromisní stylista Szász (snad vinou dlouhé proluky mezi filmy) sklouzává k průměrnému inscenátorství. Cítit to lze v leckdy kostrbatém provázání jednotlivých lekcí, jež si chlapci do velkého sešitu dospívání zapisují i v řešení exteriérových scén, které je občas uměle televizní a rozhodně neohromí výtvarnou rafinovaností. Vzhledem k tomu, že za kamerou stojí dlouholetý spolupracovník Michaela Hanekeho Christian Berger (mj. Bílá stuha), je přísnost namístě.

Zásadní motiv, láska rodící se z krutosti, odříkání a ponížení, však tato zakopnutí překonává a vepisuje do filmu něco z uhrančivé existenciální tvrdosti režisérových starších počinů. Silou Velkého sešitu jsou scény ponořené do šera, detaily vzdorných vlčích očí obou sourozenců, které jsou minutu od minuty zatvrzelejší, vrstevnatá herecká kreace Pirosky Molnárové, jež v odpudivé staré čarodějnici našla až překvapivou vřelost.

|foto: Vít Schmarc

Ústřední trojúhelník se pohlavky, vzpourami a nenávistí dobírá k vzájemnému respektu a špinavé něze. Sled perverzních historek, které odhalují vzrůstající zkaženost světa i citové okorávání dětských postav možná nemá tak přísný řád a podmanivost jako v případě Witmanovic hochů, přesto dokáže nastínit fascinující jádro předlohy Agoty Kristofové.

Absence vyhraněného dobra a zla, upozadění motivu přetrvávající nevinnosti, fascinace bolestí a smrtí – navzdory tomu, že Velký sešit může na první pohled evokovat klasický příběh z časů války, ve skutečnosti kráčí proti konvencím ušlechtilého humanismu a soustředí se především na kamenitou půdu dětské duše, z níž nerostou křehké květiny, ale vzdorné bodláčí.

Zloba, chlad a krutost však nemusí v nelítostné době nutně znamenat absenci lásky, taková je klíčová lekce Szászova filmu. Proto je Velký sešit důstojným, byť umělecky bezpochyby slabším pokračovatelem režisérových vrcholných děl.

Hodnocení: 75%

Velký sešit (Le Grand cahier)
János Szász, Maďarsko / Německo, 2013, 100 minut.