Vera Drake
Projekt 100 letos vstoupil do svého - původně neplánovaného - jedenáctého ročníku. Ve své současné ustálené podobě přináší každý rok mezi desítkou titulů i novinky, převážně filmy oceněné na nejznámějších festivalech.
Projekt 100 se na začátku druhé dekády rozmáchl (konečně) trochu více do starší klasiky, i když těžiště zůstává cca v dílech z 60. - 70. let. Novinky z mezinárodní kinematografie jsou letos dvě: poprvé maďarský film (proslavený jako jeden z canneských hitů) a britský vítěz benátské soutěže (britské filmy jsou v přehlídce naopak zastoupeny snad až nepoměrně často). Každý ze dvou nových filmů v Projektu 100 reprezentuje jiné kinematografické prostředky. Zatímco Antalovi Revizoři si na podkladu akčního thrilleru vtipně hrají, mj. se svou vlastní popovostí a s žánrovými určeními, film "Vera Drake - žena dvou tváří" se uvolňuje z nabízejícího se žánrového zařazení intimitou a prací s podpovrchovým napětím v pomalém plynutí děje.
Režisér Mike Leigh, proslavený především snímkem "Tajnosti a lži", ve svém novém filmu pečlivě konturuje a barví příběh titulní hrdinky Very Drake, která se v poválečném Londýně živí úklidem. Před svou rodinou, pro kterou pečlivě buduje domácí pohodu, tají, že ale také "pomáhá děvčatům", jak sama vnímá svou účast na potratech. Nepracuje na drahých klinikách, kde se ženám z lepší společnosti umožňuje zbavit se plodu sice také nelegálně, ale diskrétně a se vší péčí. Vera o pátečním odpoledni provádí šetrné, ale věcné zákroky přímo v domech zprostředkovaných klientek.
Dodnes společensky citlivé téma, jakým je potrat, nabízí několik možností, jak ho angažovaně, modelově nebo provokativně uchopit. Mike Leigh zvolil méně předvídatelný přístup. V duchu sociálně realistické britské tradice, obohacené o intimní vnímání hrdinky i její nejbližší rodiny, pomalu odhaluje něco z nitra postav a něco z povahy doby. Obě složky citlivě propojuje. Ve filmu chybí jasná dramatická gradace, což je daní za to, že film není pojatý jako srážka názorů a charakterů, nicméně přesná kresba a humánní osobní angažovanost (namísto té společenské) to plně nahrazuje.
Samotnému napětí se Leigh věnuje dostatečně, jinak by také film byl nevyhnutelně nudný. Dlouhé záběry večerních sedánků, pro něž je typický (ve filmu snad až nadužívaný) motiv pití čaje, Leigh krátce prostřihává s paralelními událostmi podstatně dramatičtějšího rázu (znásilnění, příjezd policie apod.). Za prvé se tím mění povaha celku scény i onoho kýženého poválečného klidu, navíc tím převážně interiérový snímek ilustruje pohyby ve společnosti, viděné v širším řezu. Ostatně klientky paní Drakeové jsou postavy ve stručnosti načrtnuté svou motivací k potratu a představují vějíř různých přístupů a situací. A sama Vera Drakeová, skvěle zahraná Imeldou Stauntonovou, je majitelka skutečně dokonale nepadnoucího jména - znamení. Její přejícná a citlivá duše je tvárnou hmotou, do které se problémy života a světa výrazně a tragicky otiskují.
Vera Drake (GB, 2004, 125 min., stránky filmu při Projektu 100)
Režie a scénář: Mike Leigh, kamera: Dick Pope, hrají: Imelda Stauntonová, Richard Graham, Eddie Marson, Anna Keaveneyová, Alex Kelly, Phil Davis ad.
Česká premiéra: 13. ledna 2005
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
