„Vidím vojáka v dešti,“ zpíval Scott Walker. Jak se invaze v roce 1968 odrazila v západním popu?

21. srpen 2018
Scott Walker – Scott 4

„Říkáš, že chceš revoluci, víš, všichni chceme změnit svět,“ zpívali Beatles v revolučním roce 1968. Rolling Stones zas věnovali píseň Street Fighting Man pouličním protestům v Evropě rozdělené železnou oponou. Na jedné straně se bojovalo proti kapitalismu a na druhé se vyjadřoval nesouhlas s komunistickým režimem. Do Československa přijely sovětské tanky a události pražského jara rezonovaly v hudbě na Západě, stejně jako studentské nepokoje.

„Je to písnička o politické vězeňkyni v Sovětském svazu. Když v této zemi uděláte něco špatného, strčí vás do psychiatrické léčebny. Skladba vypráví o silné ženě, které v roce 1968 napsala báseň o invazi do Československa,“ představovala americká písničkářka Joan Baez skladbu Natalie na jednom koncertu. „Díky lidem jako Natalia Gorbaněvská stále žijeme a chodíme po této zemi.“ Gorbaněvská byla mezi osmi lidmi, kteří v Moskvě na Rudém náměstí protestovali 25. srpna 1968 proti invazi do Československa. „Za vaši a naši svobodu,“ měli napsáno na transparentech. Milice a KGB je zatkly během několika málo chvil. Jak říkala Gorbaněvská, která zemřela v roce 2013, v rozhovoru pro Českou televizi, v bývalém Sovětském svazu s invazí nesouhlasilo mnohem více lidí. „Jenom my jsme byli nejviditelnější.“

Čtěte také„60. léta byla plná nadějí a konečně se tu prosadil rock. Pak přišla okupace,“ vzpomíná Jiří Černý

Folkařka Joan Baez pomáhala v 60. letech definovat protestní hnutí v Americe, nevěnovala se ovšem jenom protestům proti válce ve Vietnamu, ale i událostem daleko od jejího domova – Baez za svoji politickou tvorbu dostala v roce 2015 cenu od lidskoprávní organizace Amnesty International. V nedávném rozhovoru pro deník New York Times varovala proti romantizování 60. let. „Je to jako zkusit udělat druhý Woodstock, což je opravdu hloupý nápad.“

Americko-anglický zpěvák Scott Walker, který se držel v 60. letech na špici hitparád se skupinou Walker Brothers, neměl zrovna ve zvyku vyjadřovat se k politice. Na svou pátou sólovou desku z roku 1969 – trochu zmateně nazvanou Scott 4 – umístil skladbu The Old Man’s Back Again (Dedicated to the Neo-Stalinist Regime), kde zachytil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. „Vidím vojáka, stojí v dešti,“ zpíval v typickém brelovském šansonu s rozmáchlými smyčcovými aranžemi. „Vidím ženu, postává ve sněhu. Mlčky sleduje, jak jí odvádí muže.“ Bylo to ve své době v západním popu jedinečné vyjádření solidarity.

Český emigrant Karel Husa, který platí za jednoho z našich nejvýznamnějších skladatelů, složil v Americe kompozici Hudba pro Prahu 1968 jako svoji reakci na sovětskou invazi do rodné země – a pražské jaro tak nerezonovalo jenom v popu, ale i na poli vážné hudby. Svoje dílo nahrával Husa v normalizačním Československu v roce 1970 s pražskými symfoniky, ale poprvé ho veřejně představil až o dvacet let později – v únoru roku 1990. Tou dobou už jeho nejznámější skladba Hudba pro Prahu 1968, kterou Husa, oceněný Pulitzerovou cenou za hudbu, napsal pro dechový orchestr, zazněla na více než sedmi tisících vystoupeních. Husa je taky možná jediným skladatelem, kterého má v repertoáru Kronos Quarter – a známá smyčcová sestava si vybrala právě jeho Hudbu pro Prahu 1968.

Poslechněte si, jak zněla solidarita s okupovaným Československem v západním popu a vážné hudbě.