Volba-nevolba pákistánského prezidenta

Je tak poněkud paradoxní, že Mušaraf ještě znovuzvolení do funkce oslavovat nemůže, neboť Nejvyšší soud rozhodl, že výsledky voleb zatím nemohou být oficiálně potvrzeny a vyhlášeny. Soud si totiž vzal lhůtu, během níž posoudí stížnosti proti samotné Mušarafově kandidatuře. Podle opozice je totiž skutečnost, že generál Mušaraf se o znovuzvolení ucházel jako prezident a šéf armády v jedné osobě, v rozporu s ústavou. Svůj verdikt má Nejvyšší soud vynést po 17. říjnu. Do té doby tedy nelze hovořit o tom, že Mušaraf svůj post obhájil.

Přesto se ale zdá, že události posledních dní generálovo postavení posílily. Nejde ani tak o samotné jednoznačné vítězství v prezidentském hlasování; to se očekávalo a jeho drtivý výsledek byl způsoben tím, že část opozice volbu bojkotovala. Jak už bylo řečeno, na oficiální potvrzení si bude Mušaraf muset ještě zhruba deset dní počkat. Jenže za stávající situace není příliš pravděpodobné, že by Nejvyšší soud volbu anuloval. Pokud odhlédneme od pochybností o tom, zda Mušaraf vůbec mohl kandidovat, samotné hlasování proběhlo formálně podle litery zákona. Prezidentovi se tak povedl fait accompli a jak přiznávají i někteří opoziční představitelé, za stávajícího rozložení sil by bylo velmi těžké s touto skutečností nějak pohnout. Kategorické soudy ale v tomto ohledu přece jen vyslovovat nelze, neboť z řad Nejvyššího soudu může jistě přijít překvapivý verdikt, už jen proto, že předseda tribunálu Iftikhar Čaudrí se během letošního roku úspěšně ubránil Mušarafovým snahám o své sesazení a nemá tak žádný důvod mít generála v lásce.

Pákistánský prezident se však v minulém týdnu kromě nepotvrzeného znovuzvolení dočkal ještě jedné velmi významné zprávy a sice dohody s bývalou premiérkou Benazír Bhuttovou. Tato událost je přitom příkladem toho, že politická realita se může změnit doslova během několika hodin. Původně se očekávalo, že se Mušaraf s Bhuttovou domluví na oboustranně výhodném rozdělení moci, jenže k finalizaci dohody nevedlo ani utajené osobní setkání ani následná jednání emisarů. Bhuttová ze svého londýnského exilu ve středu oznámila, že rozhovory byly zastaveny, aby bylo v zápětí publikováno rozhodnutí pákistánské vlády, které Bhuttovou zbavilo všech obvinění z korupce. To znamená, že se bývalá premiérka může bez obav z uvěznění vrátit 18. října do vlasti, jak plánuje. K obratu ve vyjednávání jistě přispělo i generálovo předcházející ujištění, že po svém zvolení prezidentem odstoupí z čela armády. Oba rivalové, Bhuttová a Mušaraf, se tedy přiblížili k finalizaci vzájemné dohody, ale její přesné kontury zatím narýsovány nebyly. Stále totiž nebyl vyřešen požadavek Bhuttové, aby bylo zrušeno ustanovení, které zakazuje jedné osobě vykonávat více než dva prezidentské mandáty. Jak Bhuttová, tak Naváz Šaríf, další pretendent na místa nejvyšší, post premiéra už zastávali dvakrát. Bhuttová dále požaduje, aby prezident ztratil pravomoc odvolat premiéra a konání skutečně svobodných parlamentních voleb. Zatím nevíme, zda se podaří dořešit i tyto sporné body, nicméně velmi optimistická prohlášení bývalé premiérky tomu nasvědčují.

Vývoj v posledním týdnu tedy naznačuje, že Parvíz Mušaraf se rozhodl přece jen vsadit na dohodu s Bhuttovou a její Pákistánskou lidovou stranou, i když takové souručenství by mohlo jeho mocenské postavení podstatně zeslabit. Je to však jistě racionálnější postup než úporná snaha bojovat sám proti všem, například pomocí vyhlášení výjimečného stavu. Mušarafových odpůrců totiž za poslední rok významně přibylo: kromě už zmiňované části parlamentní opozice a Nejvyššího soudu je to i veřejné mínění, jehož průzkumy naznačují, že Mušarafova strana v nadcházejících parlamentních volbách utrpí těžkou porážku. To vše se děje za situace, kdy se v zemi stupňuje činnost radikálních islamistů: jen dnes bylo v oblasti Severního Vazíristánu při střetech radikálů s pákistánskou armádou zabito na 60 lidí, z toho 20 vládních vojáků. Zdá se také, že armáda si s bojem s těmito ozbrojenci příliš neví rady, protože v posledním období přišla o několik stovek svých příslušníků a radikály se jí nedaří potlačit ani přes přísun nových posil do nejnebezpečnějších oblastí. A to už vůbec nemluvíme o tom, jaký vliv má pákistánská neschopnost či neochota potlačit teroristy a jejich sympatizanty na situaci v sousedním Afghánistánu a na celosvětový boj s terorismem vůbec. To vše mluví pro to, aby se pákistánští politikové, momentálně především Parvíz Mušaraf a Benazír Bhuttová, vydali cestou demokracie a politického smíru, nikoliv jednostranných a mocensky podložených kroků.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .