Vršovická galerie ProLuka začala jako protest proti developerskému záměru, teď pokračuje o kus dál

17. prosinec 2017
Denisa Václavová a Krištof Kintera

Dvojice kurátorů Denisa Václavová a Krištof Kintera provozují od roku 2012 galerii ProLuka, kterou společně založili ve svých milovaných Vršovicích. V „hluchém“ místě, kam se původně chodili jen venčit psi, obyvatelé i kolemjdoucí několik let vídali site specific instalace českých sochařů a výtvarných umělců. Prostoru si teď už hledí jeho majitel developer, a tak se galerie posunula o několik ulic dál. Taky o ní vznikla kniha – katalog všech dosavadních realizací.

„V začátcích prostor ležel ladem, protože měl víc vlastníků. Začali jsme docela guerilla způsobem a postupně jsme se profesionalizovali. Měli jsme kurátorský program a cítili jsme velký sochařský potenciál toho místa. Chtěli jsme, aby tady vznikaly site specific instalace,“ popisuje Denisa vznik galerie. Reakce obyvatel na jednotlivé výstavy byly různé, což je podle kurátorů v pořádku. „Nikdy nechceme, aby se to líbilo všem. Rozporuplné reakce jsou přesně to, co má umění ve veřejném prostoru vzbuzovat,“ pokračuje Krištof.

Celkem 22 realizací připravili čeští umělci, spolupracovat se zahraničními autory je finančně mnohem náročnější. „Je to místně specifické umění a řada umělců na místě byla opakovaně, o projektu hodně přemýšlela. Zatím není v našich silách toto poskytnout zahraničním autorům,“ vysvětluje Denisa.

03703895.jpeg

Kurátoři společně s občanským sdružením Start Vršovice bojovali založením galerie proti nové zástavbě. Tohle téma ale kniha záměrně vůbec nereflektuje. „Jsme v neshodě s developerem, který se na místě chystá postavit moderní architekturu. Principiálně ji milujeme, musí ale být kvalitní a objevná,“ poukazuje Krištof na důvody ukončení provozu galerie. ProLuka musela uhnout zástavbě a posunout se nad zastávku Krymská do Bezručových sadů.

„Já jsem teď ale nakonec nadšená, protože možnosti se otevírají i ze strany institucí a veřejné správy. Vzniká diskuze a věřím tomu, že je to na dobré cestě,“ dodává Denisa. „Na umění ve veřejném prostoru se nově nemusíme dívat jako na něco, co je navždy. Doposud to tak lidé vnímali, ale tohle je osvobozující. Taková díla pak mohou být i radikální a tomu já věřím,“ uzavírá Krištof.

Jak Denisa Václavová a Krištof Kintera vybírali umělce pro svoji venkovní galerii a co si myslí o českém umění ve veřejném prostoru? Co všechno najdete v knize, která její fungování archivuje? Poslechněte si záznam rozhovoru.

 

Další články autora