Vůni deště způsobuje sloučenina geosmin. Kromě lidí ji má rád i chvostoskok

Litevci do 30 let jsou podle World Happiness Report nejšťastnější na světě. Překvapivé? Možná. Tahle malá pobaltská země, která si letos připomíná 35 let nezávislosti, sice leží na hranici s Ruskem a Běloruskem, ale její mladí se místo strachu soustředí spíš na party, startupy a budování komunity.

„Opravdu si tvořím život, jaký chci,“ říká Sandra (25) z Kaunasu, která vede kulturní iniciativu Emerging Kaunas. Přestože se Litva stále vyrovnává s vysokou mírou sebevražd a alkoholu, nová generace se na budoucnost dívá jinak. „Naše generace je první, která nežila pod sovětskými pravidly,“ říká Simas (26), IT specialista a DJ.

Hlavní město Vilnius zažívá ekonomický boom – inovativní finanční společnosti, technologické startupy a levné bydlení lákají mladé talenty. Kromě toho tu roste pulzující noční život. „Máme tu fakt dobrou scénu, klidně bych ji srovnal s Berlínem,“ tvrdí Simas, který po večerech roztáčí desky v místních klubech.

Alkohol ale už není středobodem zábavy. „Chodíme do barů kvůli lidem, ne kvůli chlastu,“ říká herečka Lina (26). Mladí Litevci dnes podle průzkumů považují pití za přežitek minulosti.

I když je Vilnius na vrcholu žebříčku štěstí, ne každý v Litvě se cítí stejně. Greta (20) z Kaunasu by se ráda přestěhovala do hlavního města, ale nemůže si to dovolit. „Štěstí je otázka peněz. Já na něj zatím nemám,“ říká.

Kromě ekonomických rozdílů je tu ještě jeden strašák – Rusko. Po invazi na Ukrajinu jsou Litevci ve střehu. „Máme instrukce, co dělat při napadení, ale nemůžeme žít jenom tím. Musíme si užívat každý den,“ říká studentka Orinta (21).

A tak zatímco se jejich rodiče obávají budoucnosti, litevská Gen Z slaví přítomnost. „Naše úžasná techno scéna možná vychází z toho, že nevíme, co bude zítra. Ale dneska? Dneska tancujeme,“ uzavírá Aistė.

Vědci z Linköpingské univerzity ve Švédsku objevili způsob, jak plně recyklovat moderní solární panely s použitím vody jako hlavního rozpouštědla. Tato metoda umožňuje opakovaně recyklovat všechny části moderního solárního článku bez použití environmentálně nebezpečných rozpouštědel. Recyklovaný solární článek má navíc stejnou účinnost jako původní. Celá metoda pracuje s jednou z nejslibnějších technologií pro solární články nové generace – využítím perovskitu.

Perovskit je minerální materiál s krystalickou strukturou, který umožňuje vysoce účinnou přeměnu slunečního záření na elektřinu. Perovskitové solární články jsou navíc relativně levné a snadno vyrobitelné, a navíc také lehké, flexibilní a průhledné. Díky těmto vlastnostem je lze umístit na různé povrchy, jako třeba na okna. Oproti křemíkovým solárním panelům mají perovskitové jednu nevýhodu – znatelně kratší životnost. I proto je efektivní způsob jejich recyklace alfou a omegou jejich skutečného pro-enviromentálního
potenciálu.

Dosud se pro demontáž perovskitových solárních článků používaly metody s použitím látky zvané dimethylformamid, běžné složky v rozpouštědlech barev. Dimethylformamid je ale toxický, nebezpečný pro životní prostředí a potenciálně i karcinogenní. To byl také jeden z důvodů, proč vědci z Linköpingské univerzity zahájili vývoj technologie, při které lze jako rozpouštědlo při demontáži degradovaných perovskitů použít vodu.

Dalším krokem pro vědce je zdokonalit metodu pro použití ve větším měřítku v průmyslovém procesu. Zároveň si svou technologii nechali patentovat.

Proměnit zvířecí trus v mláďata? Ne, nejde o kouzelný trik ošetřovatelů zvířat, ale o výsledek revolučního vědeckého výzkumu. Projekt přezdívaný „the poo zoo“, tedy něco jako „zoologická z hovínek“, využívá fakt, že výkaly kromě zbytků potravy a bakterií obsahují i živé buňky jejich původců. Pokud se buňky podaří izolovat, mohou sloužit k analýze genetické rozmanitosti nebo dokonce ke vzniku nových jedinců pomocí moderních reprodukčních technologií.

Tým z Oxfordské univerzity vedený profesorkou Suzannah Williamsovou už dokázal získat životaschopný genetický materiál třeba z trusu myší, slonů a dalších zvířat. Pokud se buňky podaří kultivovat, mohly by se dál využít k umělému oplodnění nebo dokonce ke klonování. Cílem je zachovat genetickou rozmanitost druhů, aniž by bylo nutné sbírat spermie a vajíčka od živých jedinců.

Biobanky už dnes uchovávají zmrazené vzorky tkání mnoha ohrožených druhů, odběr buněk z trusu ale nabízí neinvazivní metodu, která by mohla napomoci záchraně i těch nejvzácnějších zvířat. Nejkomplikovanější součástí celého procesu je zatím izolace buněk z prostředí plného bakterií a zpracování velkého množství materiálu. Například jedna průměrná dávka sloního trusu váží něco mezi 4 a 7 kg!

Ne všichni ale projektu fandí. Někteří odborníci třeba varují, že ani tato technologie nenahradí klasickou ochranu přírody. „Nejlepší způsob, jak chránit ohrožené druhy, je zabránit jejich úbytku,“ říká Paul De Ornellas z britské pobočky Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Jiní jeho kolegové ale tvrdí, že v době masového vymírání druhů je třeba využít všechny dostupné metody, a pokud se „poo zoo“ osvědčí, může znamenat průlom v záchraně biodiverzity a možná i nový způsob, jak přivést zpět k životu vyhynulé druhy.

Michael Garcia v roce 2020 údajně „utrpěl vážné popáleniny, znetvoření a oslabující poškození nervů na genitáliích“, když se mu do rozkroku vylila horká káva. Po incidentu musel podstoupit transplantaci kůže a další zákroky. Teď zažaloval společnost Starbucks z porušení povinnosti péče. Informoval o tom web CNN a agentura AP.

Michael Parker, Garciův právník, uvedl, že jeho klient si bral tři nápoje a jeden z nich nebyl správně zastrčen v držáku na kávu. Když barista podával Garciovi objednávku, nápoj z držáku vypadl. Podle záznamu rozsudku utrpěl Garcia fyzickou bolest, duševní útrapy, ztrátu radosti ze života, ponížení, nepříjemnosti, zármutek, znetvoření, tělesné poškození, úzkost a citové strádání.

Společnost Starbucks uvedla, že s Garciou soucítí, ale hodlá se proti rozsudku odvolat. „Nesouhlasíme s rozhodnutím poroty, že jsme za tento incident nesli vinu, a domníváme se, že přiznaná náhrada škody je nepřiměřená,“ uvedl Starbucks v prohlášení s tím, že se zavázal dodržovat nejvyšší bezpečnostní standardy při manipulaci s horkými nápoji.

Tohle není jediný případ takové žaloby ve Spojených státech. V 90. letech minulého století například porota v Novém Mexiku přiznala ženě odškodné ve výši téměř 3 milionů dolarů za popáleniny, které utrpěla, když se snažila odklopit víčko kávy z McDonald's. Soudce později částku snížil.

Joanna Kathlyn Kinman, ošetřovatelka útulku v australském státě Victoria, minulý rok našla ve zvratkách dvou psů prsty jejich mrtvého majitele. Muž podle vyšetřování zemřel přirozenou smrtí a psi poté snědli části jeho těla. Kinman se v pondělí přiznala u soudu, že chtěla lidské ostatky prodat. Ve výpovědi uvedla, že jí to připadalo „cool“, informuje ABC News a The Guardian. 

Podle Melissy Sambrooks policejní prokurátorky Kinman odnesla prsty domů a uložila je do sklenice s formaldehydem. Policie na základě anonymního udání její dům prohledala a Kinman zatkla. Krom prstů u ní doma policie našla třeba aligátoří dráp, ptačí lebky nebo morčecí nožičky.

U soudu zaznělo, že Kinman byla „vášnivou přispěvatelkou“ skupiny na Facebooku, kde se s exempláři obchodovalo. Policie uvedla, že se již dřív opakovaně snažila prodat exempláře mrtvě narozeného štěněte a kotěte a vlastnila knihu s názvem Dějiny trestů a mučení. Kinman vyhodili z práce a soud ji odsoudil k 18měsíčnímu trestu obecně prospěšných prací. Maximální trest za protiprávní jednání s lidskými ostatky jsou dva roky vězení.

V Kalifornii mohou vězni za pomoci virtuální reality (VR) prožívat scény z každodenního života a navštívit nové země. Kalifornská organizace Creative Acts se tak snaží vězně připravit na návrat domů z vězení. Informoval o tom web The Guardian.

Někteří zaměstnanci jsou bývalí vězni, takže vycházejí i z vlastní zkušenosti z návratu do běžného života. Třeba pro programového ředitele Majora Bruntona bylo velkým strašákem placení v obchodě. S tím souhlasí i facilitátorka Star Van Pool, která byla ve vězení 17 let a nejtěžší pro ní bylo vyrovnat se s tím, jak se svět za tu dobu změnil.

Jednou z vězenkyň, která se tohoto programu účastní, je Samantha Tovar. Díky němu poprvé po třech týdnech opustila svou celu o rozměrech zhruba jeden na tři metry. Před nasazením VR brýlí ji vězeňská služba připoutala ruce a nohy ke kovovému stolu. Tovar se po dvou a půl letech odpykaného trestu poprvé podívala za zdi věznice a virtuálně se přenesla do Thajska.

V rámci programu také vězni zpracovávají emoce, které z virtuálních výletů vycházejí, prostřednictvím různých uměleckých cvičení zahrnujících divadlo, poezii, nebo třeba malbu, připomíná web Futurism.

„VR rozdmýchává spouštěče, traumata a emoce, umění je pak transformuje,“ uvedla pro The Guardian Sabra Williamsová, zakladatelka organizace Creative Acts, která za programem stojí. Její organizace spoléhá na umění jako na zdroj pro změnu chování a praktickou přípravu na návrat domů z vězení.

Pikantní kukuřičně-sýrový kousek snacku Flamin’ Hot Cheetos je sedm centimetrů dlouhý a stál nového majitele 87 840 amerických dolarů. To je v přepočtu víc než dva miliony korun. Přihazovat se přitom začalo v polovině února od částky 250 dolarů. Informovala o tom agentura Associated Press.

Ohnivý a létající dračí Pokémon Charizard patří mezi populární bytosti z japonské franšízy, jejíž popularita neuvadá. Speciální sběratelská karta s tímto Pokémonem se prodala i za devět milionů korun.

Není to zároveň prvním případ, kdy se dražila křupka Cheetos bizarního tvaru. Dříve šlo o kousky, které připomínaly gorilu nebo basketbalistu Michaela Jordana, připomínají americká média.

Na sociálních sítích odstartovala dražba debatu o tom, zda naše civilizace není ztracena.

Spotify v roce 2024 vyplatilo hudebníkům, vydavatelstvím a dalším subjektům přes 10 miliard dolarů, celkové platby platformy za celou její historii pak dosáhly 60 miliard dolarů. Její roční výplaty jsou desetkrát vyšší než tržby největších obchodů s CD v době jejich největší popularity. Spotify zároveň dominuje streamovacím službám, drží 31,7 % trhu, a streamování samotné dnes tvoří 89 % všech příjmů hudebního průmyslu.

Navzdory těmto rekordním výplatám čelí Spotify dlouhodobé kritice. Umělci si stěžují, že dostávají příliš malý podíl z celkových příjmů platformy. Spotify se ale brání tím, že dnes je na platformě mnohem více hudebníků než kdy dříve, takže prorazit a vydělat si slušné peníze je stále těžší.

Podle výroční zprávy Loud & Clear, kterou Spotify zveřejňuje, aby transparentně ukázalo, kolik peněz vyplácí, došlo u méně známých hudebníků k výraznému růstu příjmů: 100 000. nejposlouchanější umělec vydělá 6 000 dolarů ročně, což je desetkrát více než před deseti lety, a 10 000. nejposlouchanější umělec si přijde na 131 000 dolarů, což je čtyřnásobný nárůst. Průměrný výdělek na milion streamů přesahuje 10 000 dolarů, nutno ale dodat, že většinu této částky si mezi sebou rozdělí vydavatelství a promotéři.

Spotify se navíc potýká s podezřením, že část peněz vyplácených hudebníkům ve skutečnosti míří zpět do jeho vlastní kapsy. Novinářka Liz Pelly v knize Mood Machine odhalila, že platforma spolupracuje s produkčními firmami, které vytvářejí levnou hudbu, určenou speciálně pro Spotify playlisty. Tato hudba se pak objevuje v oblíbených seznamech skladeb, kde generuje miliony přehrání, ale protože není chráněna tradičními autorskými právy, Spotify za ni platí výrazně méně.

Zjednodušeně řečeno – pokud si pustíte oblíbený playlist s relaxační hudbou nebo instrumentálními skladbami, je možné, že posloucháte skladby „umělých umělců,“ kteří ve skutečnosti neexistují. A zatímco běžným hudebníkům Spotify vyplácí standardní podíly, u těchto speciálních skladeb si většinu výdělků nechává pro sebe.

CEO společnosti Spotify Daniel Ek se brání, že platforma platí férově, ale nemůže ovlivnit, kolik peněz si ponechají hudební vydavatelství. Umělci jako islandská zpěvačka Björk přesto tvrdí, že streamování dramaticky snížilo příjmy hudebníků, takže se nyní musí spoléhat hlavně na koncerty.

Lékaři ve švýcarském Neuchâtelu rozšiřují tradiční léčebné metody o „umění na předpis“. Místo léků tak pacienti mohou získat vstupenky do muzeí nebo botanické zahrady, kde se mají odreagovat a zapomenout na stres i zdravotní potíže.

Podle lékařky Patricie Lehmann, která se na programu podílí, může kultura pomoci lidem s duševními poruchami, chronickými nemocemi i vyhořením. „Dává jim to možnost uniknout na chvíli od starostí a bolesti a místo toho se soustředit na krásu a objevování,“ vysvětlila.

V rámci pilotního projektu v Neuchâtelu zdarma rozdají 500 lékařských předpisů na návštěvu tří muzeí a botanické zahrady. Jednou z prvních účastnic je 26letá žena trpící vyhořením, která svou zkušenost popsala slovy: „Přináší to trochu světla do temnoty.“

Inspirací pro vznik projektu byla studie Světové zdravotnické organizace z roku 2019, která zkoumala vliv umění na zdraví. Během pandemie COVID-19 se navíc ukázalo, jak zásadní dopad na psychiku mělo uzavření kulturních institucí.

„To pro nás byl zásadní okamžik,“ říká Julie Courcier Delafontaine, vedoucí kulturního odboru města, která na realizaci nové terapie spolupracuje. „Uvědomili jsme si, že kultura je nejen zážitkem, ale také nástrojem k psychické pohodě.“

Pilotní projekt poběží rok a pokud se osvědčí, mohl by se rozšířit i na další formy umění. Pacienti by pak dostávali také například lístky do divadla. Autoři projektu doufají, že v budoucnu zdravotní pojišťovny uznají kulturu jako terapeutický nástroj a začnou ji hradit.