X-Men: Budoucí minulost a co (ne)bylo potom
Návrat Bryana Singera k sérii, která na začátku tisíciletí výrazně ovlivnila podobu filmových komiksových adaptací, je jednou z velkých událostí roku.
Nejen díky režisérovu výraznému rukopisu, fanboyovskému důrazu na popkulturní hravost a zároveň vážnost věnovanou charakterům i jejich světu, ale také proto, že Singerův odchod těsně před vrcholem x-mení trilogie mnozí fanoušci dodnes považují za dezerci. Budoucí minulost je šancí, jak dluh splatit.
Americký filmař se vrací k sérii, která je momentálně na vrcholu. Překonala jalové období pompézních trikových výstřelků Posledního vzdoru (2006), zapomněla na papundeklový spin-off Wolverina (2009) a před třemi lety našla novou energii v První třídě. Právě cesta ke kořenům, k učednickým létům původních hrdinů, byla nesmírně osvěžujícím retrem, kterému nezaměnitelný styl dodal režisér Matthew Vaughn.
Změň minulost, vytvoř budoucnost (kterou chceš změnit)
Ten si nyní se Singerem prohodil místa a jako kreativní producent dohlíží na novou příběhovou linii. Úkolem nové epizody není nic menšího než symbolické spojení staré a nové generace výjimečných lidí s genem X, vytvořit spojovací můstek mezi První třídou a původní trilogií. Jak poněkud tajemný název Budoucí minulost napovídá, příběh se pohybuje ve dvou časových rovinách. V roce 2023 vzdorují svěřenci profesora Xaviera genocidě vraždících Sentinelů, strojů, které detekují jejich mutaci a ničí ji v zárodku.
Na pokraji porážky se rozhodnou pro „terminátoří“ trik – poslat zpátky časem někoho, kdo zabrání budoucnosti v samém zárodku. Nejde ale jen o zamezení konkrétní události, ale i o smíření dvou klíčových postav série, guru Charlese Xaviera a démonického mizantropa Erika Lehnsherra vulgo Magneta. Úkol hodný zdatného psychologa a zenového mírotvorce připadne z nutnosti cholerickému Wolverinovi, který trpí lecčíms, ale rozhodně ne přehnanou trpělivostí.
Drama charakterů je pochopitelně středobodem Budoucí minulosti. Singer jakožto propagátor seriózní psychologie komiksových hrdinů masivně těží ze síly castingu. Především mladá posádka ve složení James McAvoy a Michael Fassbender srší energií, charismatem, ironií i bolestí. Ve spojení s průrazností Jackmanova Wolverina vzniká nakažlivá chemie, která poměrně úspěšně zakryje i fakt, že postavy jen opakují dilemata a činy z předchozích dílů. Budoucí minulost tak nikdy vysloveně nepřekvapí, neotevře novou komnatu, ale spoléhá na ověřenou nostalgii.
Lépe už bylo
Snímek se mezi časovými rovinami pohybuje poměrně obratně, střídá vážné konverzační pasáže s hravým humorem a dobře načasovanými režijními vtípky (mistrovská „kuchyňská sekvence“, která žongluje s hudbou, časem a dynamikou vyprávění). Singer neztratil nic z citu pro vážný tón, nic z dětinského nadšení pro detail (např. výtečně zakomponované „vintage“ záběry z amatérských a zpravodajských kamer) a invenčního užívání superschopností hrdinů. Zdaleka už však není tak elegantní při úsporném vytváření nových postav. Budoucí minulost se věnuje především centrálním charakterům, ty ostatní používá jako nositele zajímavých mutací, které se uplatní v akčních sekvencích.
Výjimkou je postava Raven/Mystique, ženy měnící podobu. Její představitelka Jennifer Lawrence má poslední dobou patent na emancipované hollywoodské hrdinky, což sice můžeme cynicky označit za podivnou hříčku evoluce, nicméně i v Budoucí minulosti sehrává její postava velmi aktivní roli. Už to není loutka dvou dominantních mužských vůdců, ale osobnost, která rozhoduje sama za sebe – a budoucnost univerza X-Men se ocitá v jejích (modrých) rukách.
Podobně jako postavy i témata a myšlenky spjaté s genem X se spíše opakují, než obohacují. Bryan Singer jakožto výrazný představitel hollywoodské queer komunity se nikdy netajil tím, že mu komiksová série slouží jako přístupná platforma, na níž může rozvíjet základní otázky identity, tolerance a odlišnosti, testovat limity soužití dvou rozdílných společenství. Na začátku milénia (r)evoluční akcent na společenský přesah se už nicméně stal součástí mainstreamu.
Od komiksové adaptace se téměř automaticky čeká, že bude nějakým způsobem vážně reflektovat současnost. Tam, kde původní X-Meni odvážně ukazovali konkurenci cestu, už jejich mladší následovníci kráčejí po pohodlných chodnících a fungují jako prototyp inteligentní, ale nikoli provokativní či novátorské zábavy.
Budoucí minulost opakuje osvědčené trademarky – nápaditě si pohrává s retro stylizací a politickými dějinami 70. let, opájí se hlubokým hlasem a monology Patricka Stewarta, pomrkává na znalce (přitom ale nezapomíná vysvětlovat těm, kteří minulost neznají) a otevírá si prostor pro budoucí rozvíjení už jednou vyprávěných příběhů. Právě finále může pro některé být lehce frustrující, nejen proto, že nezúročí stoupající napětí v obou liniích příběhu.
Budoucí minulost funguje trochu jako Abramsův Star Trek, který restartoval jedno časoprostorové kontinuum, aby slavné postavy mohly prožít nové verze známých životů. I Singerův film využívá motiv cestování časem a možnost změnou minulosti upravit současnost a budoucnost. Všechno, co jsme dosud zakusili, se tak ocitá v pozici „jedné z možných realit“.
S pocitem lehkého uspokojení závěrem brnknu na optimistickou notu. Dobrou zprávou je, že můžeme zapomenout na sporné zakončení trilogie i zbytečné Wolverinovy sólovky. Jako by se nestaly. Před skvěle obsazenou novou generací se rozkládá volná šachovnice. Buď svou novou partii zahrají X-Meni podle osvědčených pravidel, nebo se pokusí nadefinovat nová. Budoucí minulost připomíná zábavný a solidně natočený odrazový můstek do neznáma. Nic víc.
Hodnocení: 75 %
X-Men: Budoucí minulost (X-Men: Days of Future Past)
Bryan Singer, USA, 2014, 132 minut
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
