X-TG: Throbbing Gristle ze záhrobí
Zpěvačka, herečka a modelka Nico? Mrtvá. Throbbing Gristle? Neexistují. Jejich pokračovatelé X-TG? I je rozprášila smrt. Nové dvojalbum posledně jmenované formace lze nahlížet prizmatem smrti, jeho zvuk ale působí mnohem optimističtěji a snověji.
Na rozpadu legendárních průkopníků industriální hudby Throbbing Gristle byla nejvíc bita Praha. Trojice hudebníků překvapených nečekaným odchodem svého frontmana Genesis P-Orridge pokračovala v nasmlouvaném krátkém turné coby X-TG a odřekla jen koncert na Stimulu, pro který by nestihla nacvičit repertoár. X-TG také neměli dlouhého trvání, krátce po vzniku této značky totiž ve svém thajském domově nečekaně zemřel Peter Christopherson. Aktuální dvojalbum X-TG Desertshore / The Final Report je tedy, jak se zdá, posledním realizovaným dílem legendy, která se započala někdy v roce 1975.
Na počátku bylo sdružení COUM Transmissions zabývající se dosti provokativním uměním na poli výtvarného umění, happeningu a body artu. Díky překračování společenských tabu se COUM dostali na přetřes i v britském parlamentu, kde se jim dostalo přívlastku „rozvraceči civilizace“. V polovině sedmé dekády se tito rozvraceči rozhodli realizovat na poli hudby a vytvořili od počátku značně konceptualisticky pojatou skupinu Throbbing Gristle. Ona „pulzující chrupavka“ v názvu je údajně slangovým označením pro masturbaci a tím čtveřice nehudebníků s provokativní tematikou rozhodně neskončila. Hudební průmysl označovala za koncentrační tábor, fascinovala ji zvrácenost a temné stránky historie, stylizovala se do podoby nakrátko střižených vojáků, a co je hlavní, přišla se sloganem „industrial music for industrial people“. Nový žánr byl na světě.
Industriální hudba těžila rovným dílem z výbojů rockového undergroundu a avantgardy první poloviny 20. století, především futurismu a dada. Díky začleňování samodělných a nalezených hudebních nástrojů, jako byly primitivní syntezátory a kovový šrot nahrazující bicí nástroje, byla industriální hudba jaksepatří atakem na nepřipravené uši a jakýmsi rituálním pravýkřikem urbánních divochů. V důsledku rezignace na základní hudební formy – jako jsou melodie, harmonie a často i rytmus – a důrazu na hlasitost se jednalo o hudbu, která negativní emoce neopisovala, ale sdělovala přímo.
Throbbing Gristle v tom zdaleka nebyli sami: téměř současně s nimi nebo krátce po nich zahájily činnost sestavy jako Whitehouse, Cabaret Voltaire, Laibach, Test Department, Einstürzende Neubauten, SPK či Merzbow. Co jméno, to odlišná strategie, zvuk a témata. Publikum bylo nadšeno. Malý příklad – vydat dnes limitovanou kazetu znamená vypustit do světa stovku kopií. To Throbbing Gristle na obaly svých raných nahrávek mohli psát: „limitovaná edice 10 000 kusů“.
Když se v roce 1981 rozešli, obohatilo to britský underground o tři zásadní projekty. Genesis P-Orridge stvořil Psychic TV a kromě provozování psychedelického noise rocku se stihl stát jedním z praotců rave kultury, vůdcem vlastní církve a po sérii operací i bezmála ženou. Peter Christopherson spoluzaložil Coil; Chris Carter a Cosey Fanni Tutti se coby partnerský i tvůrčí tandem vrhli na průzkum tanečních beatů. Výsledek? Když se Throbbing Gristle před osmi lety rozhodli vrátit na scénu, nesla jejich nová tvorba znaky všech jmenovaných projektů a ze všeho nejvíc připomínala neotřelý, inteligentní a pečlivě zaranžovaný elektronický pop, jehož zvuk byl určován zejména Christophersonem.
V tomto duchu se skupina po dvou autorských studiových deskách vrhla i na přepracování alba Desertshore, třetí sólovky zpěvačky Nico, známé mimo jiné z Velvet Underground. Spojení Throbbing Gristle a Velvetů není nijak překvapivé – Genesis P-Orridge a spol. se nikdy netajili, že jsou pro ně Velvet Underground díky svému syrovému a nekompromisnímu přístupu k rockové hudbě velkou inspirací.
Zatímco Nico se na svém albu doprovázela na harmonium a o další nástroje a produkci se jí staral John Cale, Throbbing Gristle – neboť o jejich projekt původně šlo a postup jeho realizace vyšel již před pěti lety na kompletu dvanácti CDR – vsadili na elektroniku a v táhlé pochmurnosti originálu objevili téměř triphopový potenciál. Při finální realizaci alba se obklopili hostujícími vokalisty, kteří výsledku vtiskli potřebnou pestrost. Dvojici německých textů zpívá Blixa Bargeld, o francouzštinu se postará režisér Gaspar Noé, po jedné písni předvedou hlasoví androgyni Antony a Marc Almond. Ženské hlasy uslyšíme dva – někdejší pornostars Cosey Fanni Tutti a Sasha Grey ale ukazují především to, že jejich talent sídlí jinde než na hlasivkách.
Jediným albem tříčlenných X-TG je kolekce Final Report. Názvem navazuje na „výroční zprávy“ prvního období existence Throbbing Gristle, zvukem na Throbbing Gristle 21. století, tedy na alba Now, The Endless Not a The Third Mind Movements. Fanouška zmíněných nahrávek toto téměř instrumentální album pravděpodobně velmi potěší. A z jeho poslechu jasně vyplývá, že odpadlík Genesis P-Orridge byl sice výrazným frontmanem a ideovým vůdcem, jeho hudební vklad ale pro vzkříšené Throbbing Gristle nebyl nijak podstatný.
Dvě důstojné desky v jednom balení – pokud vám to nestačí, můžete si na webu X-TG.com za pár liber pořídit ještě bonusové album ve formě downloadu. Osobně jsem je neslyšel, šťastnější recenzenti se ale shodují, že tahle třetí deska je spíše „do počtu“.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
