Yeasayer, svěží pop v rubrice Deska týdne

Brooklyn v poslední době sází do placu jedno velké jméno za druhým. Další kapelou, která v letošním roce vysoko vztyčí prapor nejlidnatější části New Yorku, bude popová trojka Yeasayer. Ta před třemi roky překvapila, podobně jako MGMT, svým svěžím popem, u kterého se nedostavilo nutkání ke zvracení, ale naopak příjemná euforie z toho, že i dnes má toto hudební odvětví co nabídnout.

Brooklynští Yeasayer se objevili jako blesk z čistého nebe. Dva kamarádi z Baltimoru, kteří se po letech protloukání po Státech znovu sešli v roce 2006 v New Yorku, se snažili maximálním způsobem napěchovat svoji kapelu vším, co mají rádi. Znovu se tak na scéně objevuje scénář, který připomíná post-punkovou horečku začátku 80. let, kdy měli hudebníci pocit, že existuje průsečík mezi africkými rytmy, jamajským dubem, americkým folkem a evropskou elektronikou. Stejně jako Yeasayer to tak vnímali i třeba Vampire Weekend, The Very Best nebo BLK JKS.

Yeasayer|foto: Press kit

Debut Yeasayer vyšel v roce 2007, jmenoval se All Hour Cymbals a nikoho nenechal na pochybách, zda brát začínající kapelu vážně. První dvojsingl 2080/Sunrises připíchla kapela volně ke stažení na svůj web a udělala dobře. Blogeři se mohli zbláznit nadšením a trojice vyrazila s podobně našlápnutými indie popaři MGMT na spanilou jízdu po klubech a festivalech. V loňském roce doprovodilo trio na evropském turné samotného Becka, vokalista Chris Keating si dokázal odskočit zahostovat na nahrávkách Simian Mobile Disco nebo Trail Of Dead a vedle toho už celá kapela pilně nahrávala svoji druhou desku Odd Blood. Ta je podle samotných členů kapely ještě křišťálovější, než byl jejich lehce zkousnutelný debut.

Silnou stránkou Yeasayer je jejich instrumentální virtuozita, která se nenuceně pojí se silnými hitovými nápady. Ty jsou zabalené do vzdušných, rafinovaně pletených kabátků. Jsou tak absolutním opakem hard rockerů, kteří machisticky dokazují, jak umí potrápit své nástroje. Popaři z Brooklynu místo toho funkčně vpašovávají do nečekaných míst jednotlivých kompozic linky hoboje nebo tenor saxofonu. Vše pak svojských způsobem opatřují jemnými vlnkami ech a elegantních halů, které by si mohli dát patentovat. Pokud by budoucnost popu měla být v rukou takových muzikantů, jako jsou Yeasayer, tak se na další popové nahrávky moc těším.