Zánik říše

Pád Třetí říše natočil německý režisér Oliver Hirschbiegel, od něhož jsme už měli možnost vidět - značně odlišný - snímek Experiment, který podle mého názoru zůstal v českých reflexích nespravedlivě opominutý. Jeho "Hitler" byl naopak neobyčejně očekávaný, nejvíce kvůli oscarové nominaci a diskusím, které ho v Německu provázely. Jejich zásadním bodem bylo to, zda způsob zobrazení Hitlera a lidí v jeho okruhu není příliš vstřícný. Některé české reakce zůstaly u osobního rozsouzení tohoto problému.

Pád Třetí Říše

Film spíše než pád zobrazuje momenty rozkladu, zániku (Der Untergang) a posledních záchvěvů jedné z nejhorších součástí dějin 20. století. Tomu odpovídá i jeho barevná stylizace: šedozelené podzemí vůdcova bunkru a hnědošedé trosky Berlína. Drtivá většina záběrů byla natočena v noci nebo za umělého osvětlení a na poměry válečného filmu je výrazný nedostatek bojové akce. Kontrastně pak působí především závěrečné denní záběry, tedy katarze s prvky happy-endu, která ale nemá zvláštní opodstatnění v předchozím příběhu. Úkolem filmu bylo působivě ztvárnit zánik Stvůry dramatickou psychologizující fikcí - nikoli historicky, sociologicky a jinak pátrat po příčinách nacistického zla. V takovém konceptu můžeme najít i společné prvky se zmiňovaným Experimentem, jehož cílem bylo filmově přitažlivé vyprávění, postavené rovněž na skutečném (a dosti nehumánním) případu.

Co se týče historické věrnosti postav, mnohým z nacistických pohlavárů "jde k duhu" fakt, že nejsou zobrazeni v obrazovém kontextu svých podstatných činů a rozhodnutí - to je však jasným důsledkem jednoty času a místa, kterou Hirschbiegel důsledně zachovává. O největších zvěrstvech se dozvíme spíše bokem. Nehledě na to, že rozměr viny u Speerovy projektantské vize lze na takovém materiálu postihnout jen těžko. Zajímavou figurou je naopak Lady "Macbeth" Goebbelsová, především kvůli silné scéně vraždy vlastních dětí. Symptomem pojetí (nejen) hlavní postavy je scéna likvidace Hitlerova těla. V okamžiku, kdy Hitler spáchá dopředu připravenou sebevraždu - a modlou je pro ostatní ještě při své sebevraždě -, jeho tělo nevidíme. Kamera ho na rozdíl od tolika padlých v ulicích neukáže. Udržuje pro zachování dramatického efektu určitý kultovností zavánějící odér okolo hlavní postavy. Zlom ale nastává vzápětí, při scéně "pohřbu" těla v benzínové jámě: během bombardování nelze vzdát vůdci dostatečný hold a Hitlerovi bývalí spolupracovníci a podřízení jsou nuceni se raději krýt.

Pád Třetí Říše

Nejvýraznější výhrady lze mít k prostřední části filmu, která trochu ztrácí na tempu, protože se snaží sledovat zákruty reálného vývoje s množstvím přístupů a zachytit spektrum reakcí od Goebbelse, přes Speera, až po Göringa. Krátký dokumentární dodatek Pádu třetí říše považuji za zbytečný, k filmu nepatří, ačkoli chápu, co jím chtěli autoří říci. Potírá ale charakter dramatické fikce, autonomní i vzhledem ke skutečným událostem, ve prospěch didaktiky.

Pád Třetí Říše

Některé barikádové akce z obrany Berlína nepřinášejí vůbec nic nového a zavánějí klišé, ale klaustrofobické snímání a výrazné herecké výkony dělají z filmu přece jen trochu nadstandardní podívanou. Minimálně na poměry výpravných historických filmů.

Pád Třetí říše (Der Untergang, Německo, 2004, 156 min.)
Scénář: Berndt Eichinger; režie: Oliver Hirschbiegel; kamera: Rainer Klausmann; hudba: Stephan Zacharias; hrají: Bruno Ganz, Aleaxndra Maria Laraová, Ulrich Matthes, Corinna Harfouch, Juliane Köhlerová, Ulrich Noethen, Heino Ferch a další.
Česká premiéra: 31. března 2005

Pád Třetí Říše