Zlo není překážka dobra, ale jeho nepovedený bráška

Zuzana si myslí, že zlo je integrální součástí každého člověka. Zato Ivanka si myslí, že lidé z podstaty zlí nejsou. Ona sama prý například nelže – a to hlavně proto, že ji nebaví se pak do svých lží zaplétat. Zuzana ale přiznala, že někdy k tomuto nešvaru sklouzne, například svému příbuznému řekla, že už objednala instalatéra, aniž by to byla pravda.

Čestná Ivana se alespoň doznala k nějakým zlým skutkům z dětství – lepila za skříně žvýkačky a pak po rodinném gruntování dostala vyhubováno. Zuzana se na to konto uvolnila a sdělila národu, že pod stoly lepila nejen žvejky, ale i šušně.

Ivana pak obrátila téma tak, že začala citovat z psychologické literatury a četla podivnou kazuistiku o zlém tatínkovi a synovi. Zuzaně to však přišlo jako nudná běžná konverzace – každý má asi pod pojmem „zlí lidé“ definováno něco jiného.

Obě zkušené ženy pak započaly brainstorming na téma, jak zlo poznat u potenciálního partnera: varovným signálem je to, když dotyčný nebo dotyčná nesnáší psy, jak si myslí Ivanka. Zuzanu zase po zkušenostech odrazuje, když její „crush“ nenávidí své rodiče – dá se pak předpokládat, že nesnášených objektů bude mít na kontě víc.