20 Years After: Podařený hold brněnské scéně

Pokroucená doba reálného socialismu, kterou jsme prožívali v Československu více než 40 let, tvrdě zasáhla do všech oblastí života společnosti. Kultura, jako nositelka názorů umělců na život okolo nás, byla tvrdě perzekuovaná a zvlášť po ostrém ataku proti tzv. Nové vlně v roce 1983 bylo téměř nemožné veřejně vystupovat s muzikou, která by byť mezi řádky přinášela hudebně či obsahově svobodné myšlenky. O to větším zázrakem je, že právě v tomto období se v moravské metropoli zrodila legendární brněnská scéna, která dodnes přináší velmi zajímavé inspirace domácím hudebníkům. Dokazuje to výběr 20 Years After s podtitulem Brzo na mě přijde řada, který vrací písničky tehdejší doby nazpět v podobě, kterou jim vtiskli současní protagonisté naší nezávislé scény.

Dunaj, Iva Bittová a Pavel Fajt, Ošklid nebo „Éčka“ Vladimíra Kokolii. Ti všichni přinesli dobou pokroucené, ale naprosto upřímné svědectví o snaze tvořit po svém navzdory době a okolnímu prostředí. Je dobře, že dnes pomalu zapomenuté vlajkové lodi domácí progrese je vzdán hold hodný jejího významu. 13 skladeb tehdejších protagonistů si vzali do parády mimo jiné OTK, Midi Lidi, Dva nebo Květy, to znamená to nejprogresivnější, co může domácí scéna v současné době nabídnout. Dvojnásob potěšitelný je fakt, že „mladíci“ hlásící se k odkazu brněnské scény neoprašovali staré skladby s příliš nostalgickým respektem, ale proměnili je do nové podoby, každý dle svého přirozeného naturelu. Midi Lidi doplnili nervní rockový minimalismus Dunaje pevným elektronickým rytmem, Pjoni psychedelicky omotal skladbu Skřítci od E syntetickými efekty a zvuky, Bonus vytvořil z polozapomenuté startovní kapely Petra Fialy Happyend rozhoupaný poprock a Čokovoko už na letošní desce Hudba předvedli takovou verzi skladby Všichni jednou umřem původně od Odvážných bobříků, že většina náhodných posluchačů bere verzi Dredaře spíš jako jejich autorský počin než cover.

Kompilace 20 Years After: Brzo na mě přijde řada |foto: Standa Soukup

U desek, které připomínají výrazné okamžiky minulosti, se většinou hovoří o potřebnosti vracet se ke kořenům. To je určitě pravda, u 20 Years After ale jedním dechem můžeme doplnit, že letošní silný brněnský koncentrát předělávek je zcela soběstačný počin, který nepotřebuje berličku „povinného studia vlastních bigbítových kořenů“. Album jako „škola hrou“? Proč ne! Vždyť takový způsob výuky doporučoval už před více než třemi stoletími otec moderní pedagogiky Jan Amos Komenský.