30 let Jů a Hele: Kamarádi, máme vás (pořád) rádi!
Kdo prožíval své dětství v osmdesátých letech minulého století, jistě nezapomene na ten pocit vzrušení, který se pravidelně dostavoval v nedělních ranních hodinách. Jediným světlým bodem jinak nicotného až otravného dne, který neodbytně věstil pondělní martyrium povinné školní docházky, se pro většinu dětí stalo televizní Studio Kamarád.
Mezi jeho nejvýznačnější protagonisty patřila dvojice neidentifikovatelných ochlupených postaviček jménem Jů a Hele. Láskyplně se oslovovali „kolego" a s oblibou o sobě hovořili ve středním rodě.
Zelené Jů a oranžové Hele začali být báječnými televizními kamarády dětí už v roce 1980. S nápadem tehdy přišel kreslíř a výtvarník Stanislav Holý: ten vytvořil pro Studio Kamarád scénu a s konečnou podobou figur mu pomohli manželé Lhotákovi. Show to byla velmi originální i přesto, že nezapřela inspiraci britsko-americkými pořady The Muppet Show a Sezamová ulice.
Úspěch tehdejšího Studia Kamarád byl enormní a trval několik let. Koncem osmdesátých let se Jůheláci na čas z obrazovky vytratili, po listopadu 1989 se opět vrátili a po osmi letech zase zmizeli. V polovině této dekády se odehrál jejich druhý comeback v rámci pořadu Edův pohádkový balík. Jů a Hele už nemoderují celý pořad, ale mají tam své uzavřené scénky - jsou sympaticky střelenými průvodci pásmem pohádek pro celou rodinu.
„Prostřednictvím těch dvou panáků scenáristé sdělují přijatelnou a srozumitelnou formou rady a životní zkušenosti, které ti malí akceptují. V minulosti jsem se někdy podle nich řídil dokonce i já...", říká k tehdejším Jůheláckým vylomeninám muž, který zapůjčil hlas figuře Jů: Jiří Lábus. S lehce sentimentálním zabarvením ostatně hovoří o stále pokračující práci na psychologickém profilu postavy Hele i druhý z dabérů Ota Jirák.
V brzké době se v České televizi objeví jubilejní jůhelácké vysílání. Doufám, že oslavy budou důstojné.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
