60 let Ábíčka: Primitivismus a odvaha dohromady
„Vždycky se mi líbily příběhy, ve kterých se nekončilo vraždou, smrtí nebo násilím,“ říká Vlastislav Toman, průkopník české komiksové tvorby a dlouholetý šéfredaktor časopisu kdysi vycházejícího pod názvem ABC mladých techniků a přírodovědců. Dnes mu nikdo neřekne jinak než „Ábíčko“, vlastně až na Moraváky. Tam mu podle současného šéfredaktora Zdeňka Ležáka říkají zdlouhavě „Ábécéčko“.
V Čechách, na Moravě i na Slovensku teď v každém případě časopis slaví šedesát let od svého vzniku. „Ve chvíli, kdy tatínek a dědeček četli Ábíčko a prožili s ním svoje nejlepší léta, doporučí to i svému synkovi, což nám samozřejmě hrozně pomáhá,“ odpovídá na otázku, co drží celou tu dobu pozornost čtenářů, jeho v pořadí osmý šéfredaktor Ležák.
Náš druhý host stál v čele populární tiskoviny pro mladistvé od roku 1959 až do roku 1992.
Několik generací čtenářů odrůstalo s jeho komiksy Příhody Malého boha nebo Kruanova dobrodružství: „Primitivismus a odvaha dohromady. Byl jsem samozřejmě odkojen nejen Rychlými šípy a některými komiksy, které tu byly za první republiky, ale byla to touha napodobit v časopise něco, co mě bavilo. Koncem padesátých let se komiks objevoval v Pionýru i v Ohníčku, ale u nás se z toho stala tradice. V pozdních letech se pak Ábíčko stalo vlajkovou lodí komiksu.“
Stejně tak jako na jeho stránkách vyrostlo více generací fanoušků dobrodružné a komiksové četby, odchovalo Ábíčko také celou řadu modelářů, kteří jsou dnes v seniorském věku: „Mám vždycky trošku problém s papírovými modeláři. Chápou časopis ABC jako časopis svůj. Občas mají problémy s tím, že jsou tam jednodušší vystřihovánky. Časopis je samozřejmě pro děti kolem dvanácti let a vystřihovánky musí být jednodušší,“ přiznává Zdeněk Ležák.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
