90 % testované balené vody obsahuje mikroplasty, zjistil to výzkum

Zahraniční test balených vod ukázal, že ve většině z lahví byly plastové mikročástice.

Analýza zkoumala skoro 260 lahví pocházejících z 19 zdrojů v 9 zemích. Testy prověřily celkem 11 různých značek a zjistily, že v každém litru vody bylo průměrně 325 mikroplastů. Výzkum, který zadala nezisková žurnalistická organizace Orb Media, provedli vědci na State University of New York ve městě Fredonia ve státě New York. Jen 17 balených vod neobsahovalo žádné plasty. V některých lahvích ale odborníci odhalili i 10 000 mikročástic. Konkrétně jde podle zprávy o polypropylen, nylon a polyethylentereftalát. Jak informuje britský server The Guardian, v porovnání s posledními testy kohoutkové vody z loňského září se jednalo průměrně zhruba o dvojnásobné množství. Ani dřívější test vody z kohoutku ale nedopadl z hlediska obsahu plastů uspokojivě. 83 % vzorků pořízených v různých částech světa bylo kontaminováno plastovými vlákny. V případě balené vody použili výzkumníci červené barvivo, které přilne na povrch plastů, ale ne na většinu přírodních materiálů. Jak je vidět na videu, malé fluoreskující částice nežádoucích látek pak bylo možné pozorovat pod mikroskopem. Mluvčí Světové zdravotnické organizace (WHO) Guardianu řekl, že se instituce bude problémem zabývat. Přestože zatím nebylo prokázáno, zda mají mikroplasty vliv na lidské zdraví, jde prý o znepokojující výsledky. WHO chce důkladně prověřit možná rizika. Někteří výrobci se závěry testů nesouhlasí. Podle CBC třeba Nestlé kritizuje použitou metodu, která podle nich nemusí přinést správné výsledky. Firma Gerolsteiner ve svém prohlášení uvádí, že nerozumí tomu, jak vědci dosáhli takových výsledků. Ty podle nich neodpovídají interním analýzám, které si firma pravidelně zpracovává. Za nejasnou a možná i zavádějící označuje metodu testování taky Danone.

Spustit audio
autor: ah
  • Místo tiskovky koncert. Islandští epidemiologové se s výjimečným stavem rozloučili písní

    27. květen 2020
    Islandští epidemiologové se s výjimečným stavem rozloučili písní

    Že tiskové konference nemusí nutně mít jen podobu věcného sdělování informací, nás několikrát v době koronavirové krize přesvědčili čeští politici a specialisté. Islanďané tuto disciplínu ale povýšili ještě o několik stupňů: na posledním brífinku, uzavírajícím čas výjimečných opatření, si rovnou všichni zazpívali!

    Severský stát se zatím vypořádává s epidemiologickou situací nadmíru dobře a v pomyslném žebříčku zemí s nejmenšími zdravotními následky pro populaci se řadí mezi ty nejúspěšnější, po bok kupříkladu Slovenska. Ještě je předčasné vynášet nějaké absolutní soudy, ale určitě svou roli sehrálo včasné uzavření ostrova, až na oblast hlavního města nízká hustota osídlení a také součinnost mezi občany a zástupci zodpovědných státních orgánů, kterým veřejnost vyjadřovala důvěru a podporu. Značnou oblibu (a místo na tričku) si získal už v počátcích šéf krizového štábu Víðir Reynisson, když s notnou dávkou ironie spoluobčanům doporučil, aby dodržovali hodinu, kdy se nebude mluvit o koronaviru. Narážel tím na moment rostoucí paniky v důsledku všeobecného zahlcení zprávami a informacemi na jediné téma.

    V triu, které ze závěrečné tiskové konference udělalo tak trochu happening islandské hudby, pochopitelně tedy nemohl chybět. Spolu s ním ho tvořili šéfka zdravotnictví Alma Möller a vrchní epidemiolog Þórólfur Guðnason, který ve volných časech vystupuje v revivalové kapele Beatles, a ujal se proto na tiskovém koncertu mikrofonu. Nezaznělo ovšem ani Help! nebo Let It Be, ale islandská skladba Ferðumst innanhúss (Cestuj doma), která na začátku dubna, tedy v kritické době, apelovala na Islanďany, aby si tentokrát na Velikonoce odpustili cestování a radši zůstali doma. Že neminula cíl, dokazují novináři přidávající se k trojici na pódiu ve společném zpěvu. Ostatně to můžete zde posoudit sami.

  • Masajská rezervace zůstává kvůli pandemii bez příjmů, na její náklady se složilo už 100 000 lidí

    26. květen 2020
    Masajové

    Jak Covid-19 zasahuje turistický průmysl napříč planetou, tvrdě dopadá i na masajskou přírodní rezervaci Nashulai. Na 240 hektarech tu žije tři tisíce domorodců, kteří jsou zcela závislí na výdělcích z cestovního ruchu.

    Kmen proto požádal o pomoc na komunitní webovce Avaaz a Masajům obratem poslalo příspěvek sto tisíc lidí. Tím zajistili plat strážcům, kteří v rezervaci chrání před pytláky migrující slony, za další peníze kmen nakoupil hygienické a zdravotnické pomůcky, které Masajům pomůžou pandemii bezpečně přečkat. Avaaz pomohl rezervaci už předtím. V roce 2016 umístili Nelson Ole Reiyia a Margaret Koshal Reiyia na webovku projekt, který životní prostor Masajů pomohl přeměnit na chráněnou přírodní rezervaci.

    Vznikla tak Nashulai Maasai Conservancy, což je podle serveru Good News Network inovativní způsob, jak Masajům pomoci udržet jejich tradiční způsob života v souladu s přírodou a zároveň jim zprostředkovat nutnou obživu. Rezervace přivedla do oblasti vnější kapitál prostřednictvím nabídky safari, táboření a dalších kulturních akcí. Masajští muži, jako tradiční válečníci, kteří se umí perfektně pohybovat v terénu, se stali strážci – sledují a kontrolují vývoj zvířecích populací a chrání oblast před pytláky.

  • Jeden dlouhý zpáteční let smaže dva roky vašeho veganství, vychází ze 7000 studií o klimatické krizi

    26. květen 2020
    vegan - veganka

    Celosvětový pokles emisí skleníkových plynů během pandemických opatření podle očekávání vědců brzy skončí a produkce se vrátí na svou předchozí úroveň. Odborníci proto apelují na jednotlivce i jejich vlády, aby přijali opatření, která tomu zabrání. Mezinárodní tým porovnal data ze sedmi tisíc studií klimatické krize z celého světa a vypracoval seznam nejúčinnějších změn, které můžou jednotlivci udělat ke snížení své uhlíkové stopy.

    Jejich práci publikoval odborný časopis Environmental Research Letters. Podle výzkumného týmu jdou za domácnostmi celé dvě třetiny celosvětové produkce emisí skleníkových plynů. Jak v deníku The Independent upozornila Diana Ivanova z univerzity v britském Leedsu, pro ono nejúčinnější desatero není potřeba vyvíjet žádné nové technologie, jde jen o omezení spotřeby.

    V desateru se na prvním místě nachází omezení provozu osobního auta. Pokud se bez něj prý dokážeme úplně obejít, roční úspora by mohla být víc než dvě tuny CO2 na každého člověka. Druhou nejúčinnější úsporou je podle výsledků srovnávací studie omezení dálkových letů. Pokud vynecháme aspoň jeden ročně, ušetříme 1,68 tuny CO2, což je podle vědců ekvivalent úspory dvou let plně veganského života. Pokud by prý lidé respektovali doporučená opatření v desateru, vedlo by to podle výpočtů v průměru k úspoře až devíti tun oxidu uhličitého na osobu ročně. Vědci k tomu přikládají data, že průměrná uhlíková stopa na některých kontinentech je na osobu víc než čtyřnásobně větší, než je nutné pro splnění cílů v oblasti klimatu do roku 2030.

    Pusťte si taky O polovinu více cyklistů než před pandemií. Co se změnilo v pražské dopravě a jak to udržet?

  • Čeští architekti posadili na střechu domu skleník. „Výjimečný klient chce výjimečná řešení,“ říkají

    26. květen 2020
    České architektonické studio RicharDavidArchitekti umístilo na střechu nově postaveného rodinného domu skleník

    České architektonické studio RicharDavidArchitekti umístilo na střechu nově postaveného rodinného domu skleník. Jejich práce si všiml londýnský architektonický magazín Dezeen.

    Dům, který stojí v sadu u Hořic, je jednopodlažní a vymyšlený tak, aby jeho zbytkové teplo zahřívalo skleník plný kaktusů, který se nachází na jeho střeše. „Dům i skleník jsme navrhli v co nejjednodušší podobě,“ řekl magazínu Dezeen spoluzakladatel studia David Kazický. „Nikdy jsme ale tyhle dvě položky nepropojili do jedné, vždycky to byly samostatné objekty,“ dodává. Upozorňuje taky na to, že stavba je neobvyklá ještě jednou věcí – do jednotlivých místností se totiž vstupuje přímo z venkovní terasy. „To rozhodně není v této části světa typické. Naopak v některých asijských zemích je to docela běžné,“ říká Kazický.

    Uprostřed domu, jehož interiéry navrhly Jana a Hana Medkovy, je velký otevřený obývací a jídelní prostor, který je přístupný z terasy po obou stranách domu. Na jedné straně centrálního prostoru je ložnicové apartmá, na druhé straně pracovna a koupelna. „Odráží se tu, že šlo o jedinečného klienta. Ten chtěl zcela jedinečné řešení,“ uzavírá Kazický. Dezeen ještě připomíná, že další domy, které mají na střeše posazený skleník, najdeme třeba v německém Oberhausenu nebo v japonské restauraci v Denveru v Coloradu.

  • Bolivijský školní orchestr je už dva měsíce uvízlý na 600 let starém strašidelném zámku v Německu

    26. květen 2020
    Zámek Rheinsberg

    Bolivijský orchestr složený převážně ze sedmnáctiletých muzikantů přijel do Německa na koncertní turné v březnu. V zemi ale právě vrcholila pandemie koronaviru, a jak píše britská zpravodajská stanice BBC, celý orchestr, aniž by odehrál jediný koncert, uvízl v karanténních opatřeních v šest set let starém zámku Rheinsberg severozápadně od Berlína. 

    Středověká budova byla od roku 1500 domovem německých šlechtických rodin včetně pozdějšího krále Fridricha II. Velikého. Nedobrovolný pobyt na charismatickém místě je pro mladé Bolivijce zřejmě velkým zážitkem. Popkulturnímu serveru Variety se svěřili, že ducha někdejšího pruského krále tam pořád cítí i ti, kteří na takové věci nevěří. Atmosféru umocňuje taky dvanáctičlenná vlčí smečka, která žije v zámeckých okolních lesích. I s nimi se už mladí hudebníci setkali.

    Orchestru finančně vypomáhá MaerzMusik, festival, na němž měli Bolivijci vystoupit. Podle ředitele festivalu jsou náklady na ubytování na zámku skoro 38 a půl tisíce dolarů měsíčně. Mladí muzikanti tu zatím strávili 75 dní. Bolivijské velvyslanectví podle BBC doufá, že domů budou moci odletět začátkem června.

  • Žádné válčení a hrdinství, herní boom zažívá řízení autobusu a farmaření

    25. květen 2020
    Ze hry Bus Simulator 18

    Vaším úkolem je skrz nemilosrdnou drsnou krajinu dopravit náklad zboží. Před jízdou si musíte pečlivě vybrat, jak a čím ho přepravíte, pak namontujete správné pneumatiky a co nejpřesněji vypočítáte svoji spotřebu paliva.

    Na zamrzlých silnicích na severní Aljašce totiž není prostor pro nějaké náhodné akce. Vítejte v precizně vystavěné offroad simulační hře, která má za úkol jediné – vypadat jako ve skutečnosti. Jak píše britský server The Guardian, během posledních pěti let se s hrami, které simulují normální opravdovou práci, kdy řídíte a něco někam vezete, roztrhl pytel. Euro Truck Simulator, Bus Simulator nebo Train Sim World přitáhly davy fanoušků i uznání kritiky.

    Každá hra představuje nějakou profesi s obrovským důrazem na detail a momentálně zastiňuje fantasy, kde se můžete stát kosmickým pirátem, válečnickou princeznou nebo fotbalovou superstar – hru Farming Simulator, ve které je hlavní výzvou úspěšně sklidit pšenici, si koupilo 25 milionů lidí. „Naše hráče zajímají detaily,“ řekl deníku The Guardian Julian Mautner, jehož tým stojí za hrou Bus Simulator. „Pravidelně mluvíme s řidiči autobusů o tom, co v provozu řeší a jaké manévry musí s vozy dělat,“ vysvětluje. Dodává, že k tomu audio tým připravuje víc než tisíc nahrávek zvuků různých autobusů a firma teď usiluje o získání skutečných 3D dat palubních desek, protože „tu jsou nějaké nepřesnosti, kterých si hráčská komunita hned všimla“.

    Simulační hry mají podle svých zastánců i nostalgickou hodnotu. Train Sim World třeba umožňuje hráčům řídit historické vlaky po starých trasách, což prý využívají řidiči v důchodu, kteří se vrací do „svých“ lokomotiv na „svých“ cestách.

  • „Povstala z mrtvých“. Po 28 letech vědci ve Finsku vyfotili samici vzácného sladkovodního tuleně

    25. květen 2020
    Po 28 letech vědci ve Finsku vyfotili samici vzácného sladkovodního tuleně – Venlu

    Tuleň kroužkovaný saimaaský (Pusa hispida saimensis) žije pouze na jediném místě na světě, a to v největším finském jezeře Saimaa, především v okolí města Savonlinna. Když roku 1992 ochránci přírody přemisťovali pětiletou samici Venlu z lokality v okolí Haukivesi do jižní oblasti jezera za účelem posílení zdejší uvadající populace, netušili, že ji na dlouhá léta vidí naposledy.

    Vzhledem k tomu, že tuleni tohoto poddruhu se dožívají průměrně něco kolem 30 let, není se čemu divit, že vědci měli Venlu dnes už dávno za mrtvou. O to větší muselo být překvapení, když se koncem dubna tohoto roku na fotografiích výzkumníků objevila samice s nezaměnitelným vzorováním na kožešině. Skvrny na srsti jsou totiž v případě každého exempláře tuleně kroužkovaného saimaaského tak unikátní, že mohou sloužit jako specifikační znak. S tím právě operuje projekt fotografické identifikace vědců z Východofinské univerzity, kteří utváří fotografickou databázi obrázků jednotlivých zástupců tohoto poddruhu.

    „Všichni jsme byli překvapení, když jsme zjistili, že Venla žije. Zároveň to ale dokazuje, jak užitečná je metoda fotografické identifikace při monitorování dlouhověkých a vzácných tuleňů kroužkovaných saimaaských,“ uvedl v prohlášení pro WWF Finland Mervi Kunnasranta, výzkumník z Východofinské univerzity. S pomocí techniky takto vědci mohou odhadovat velikost populace tuleňů, stejně jako zaznamenávat životní cyklus zvířat nebo jejich vzájemné vztahy.

    A co Venla těch 28 let, kdy takzvaně zmizela z radaru, dělala? Kromě všech dalších běžných tuleních věcí především to, proč byla na svou „misi“ na jih vyslána. Plodila další a další generace tuleňů a přispívala k zachování jednoho unikátního zvířecího druhu. Ve 33 letech se přitom má prý pořád čile k světu. A to se honosí titulem „nejstaršího zaznamenaného tuleně kroužkovaného saimaaského“! Zprávu přinesl web finské veřejnoprávní televize Yle.

  • Knihy do každé vsi. Moldávie otevřela v pozdním komunismu 1500 knihkupectví, dnes zbylo jen sedmdesát

    25. květen 2020
    Knihy

    Během dvou dekád, v letech 1970–1990, se v moldavských vesnicích otevřelo 1500 knihkupectví, skoro v každé vsi bylo jedno. Všechna se jmenovala stejně – Luminița (Světýlko). Jejich budovy jsou teď většinou opuštěné, z některých se staly bary, obchody, sklady nebo ovčíny.

    Jak píše zpravodajský server, který se zaměřuje na východní Evropu a Asii, The Calvert Journal, generace, které vedle modře označených prodejen knih vyrostly, vzpomínají na jejich specifika včetně loterie Luminița, jejíž vítězové si v obchodě mohli vybrat jakoukoli knihu, třeba náročné překlady světové literatury. Jako každá iniciativa v tehdejším Sovětském svazu pocházel podnik Luminița shora, generální tajemník komunistické strany Moldavské sovětské republiky Ivan Bodiul tímto způsobem realizoval svůj plán na podporu čtení a gramotnosti.

    Kromě přísných jazykových požadavků byly knihy vybírány také na základě politických kritérií. Nejčastěji to byly překlady nebo romány moldavských autorů, většina rumunských románů v jakémkoli jazyce byla naopak považována za nevhodně buržoazní. Knihkupci měli stejně jako ostatní sovětští pracovníci prodejní plány a kvóty, které museli každý měsíc plnit. Každá vesnice měla měsíčně nakoupit knihy za 600 až 800 rublů, což představovalo 300 až 500 knih. „Kvótu se nám vždycky povedlo splnit,“ řekl webu bývalý knihkupec Marian.

    Po revoluci v roce 1991 se dramaticky snížil tištěný náklad knih a jejich ceny stouply. Místo 1500 knihkupectví jich dnes má Moldávie sedmdesát. Jedno z mála původních prodává dodnes knihy v Leově na jihu země. Obchod přejmenovaný na Malého prince by ale jen prodejem knih nepřežil, na poličkách tak vedle knih a učebnic najdete i suvenýry, hračky nebo čisticí prostředky.

  • V Americe vznikne díky dohodě 45 firem a vlastníků půdy koridor pro ohrožené motýly

    25. květen 2020
    Monarcha stěhovavý

    Skoro pět desítek amerických firem a soukromých vlastníků půdy podepsalo dohodu, kterou vytvoří chráněný koridor pro migrující motýly monarchy stěhovavé. Tento denní motýl je známý svou každoroční poutí do středního Mexika, kde v obrovských hejnech přežívá zimu. Cesta je ale skoro čtyři tisíce kilometrů dlouhá a za poslední dekádu klesl počet jedinců o 80 %.

    Jak píše web Inhabitat, americká vládní agentura United States Fish and Wildlife Service a Illinoiská univerzita v Chicagu teď podepsaly dohodu, která má motýlům cestu usnadnit. V dokumentu se píše, že padesátka dotčených dopravních a energetických firem i soukromých vlastníků půdy vyčlení část svého území jako chráněný koridor.

    Na oplátku nebudou muset na zbytku svých pozemků zavádět další ochranná opatření, pokud bude monarcha stěhovavý později zařazen na seznam ohrožených druhů, o čemž se teď v USA uvažuje. Pracovní skupina, které se zúčastnilo 200 firem, vládních a neziskových organizací, stanovila pro chráněné koridory pravidla pro sečení trávy, používání hnojiv a pesticidů nebo druhů pěstovaných rostlin, která se majitelé pozemků zavázali respektovat.