90 % testované balené vody obsahuje mikroplasty, zjistil to výzkum

Plasty – plastové lahve

Zahraniční test balených vod ukázal, že ve většině z lahví byly plastové mikročástice.

Analýza zkoumala skoro 260 lahví pocházejících z 19 zdrojů v 9 zemích. Testy prověřily celkem 11 různých značek a zjistily, že v každém litru vody bylo průměrně 325 mikroplastů. Výzkum, který zadala nezisková žurnalistická organizace Orb Media, provedli vědci na State University of New York ve městě Fredonia ve státě New York. Jen 17 balených vod neobsahovalo žádné plasty. V některých lahvích ale odborníci odhalili i 10 000 mikročástic. Konkrétně jde podle zprávy o polypropylen, nylon a polyethylentereftalát. Jak informuje britský server The Guardian, v porovnání s posledními testy kohoutkové vody z loňského září se jednalo průměrně zhruba o dvojnásobné množství. Ani dřívější test vody z kohoutku ale nedopadl z hlediska obsahu plastů uspokojivě. 83 % vzorků pořízených v různých částech světa bylo kontaminováno plastovými vlákny. V případě balené vody použili výzkumníci červené barvivo, které přilne na povrch plastů, ale ne na většinu přírodních materiálů. Jak je vidět na videu, malé fluoreskující částice nežádoucích látek pak bylo možné pozorovat pod mikroskopem. Mluvčí Světové zdravotnické organizace (WHO) Guardianu řekl, že se instituce bude problémem zabývat. Přestože zatím nebylo prokázáno, zda mají mikroplasty vliv na lidské zdraví, jde prý o znepokojující výsledky. WHO chce důkladně prověřit možná rizika. Někteří výrobci se závěry testů nesouhlasí. Podle CBC třeba Nestlé kritizuje použitou metodu, která podle nich nemusí přinést správné výsledky. Firma Gerolsteiner ve svém prohlášení uvádí, že nerozumí tomu, jak vědci dosáhli takových výsledků. Ty podle nich neodpovídají interním analýzám, které si firma pravidelně zpracovává. Za nejasnou a možná i zavádějící označuje metodu testování taky Danone.

Spustit audio
  • Lékaři pomocí ledového roztoku v žilách zastavili srdce i mozek, aby získali čas operovat

    21. listopad 2019
    Rychlé ochlazení téměř zastaví aktivitu mozku a zpomalí fyziologické procesy pacienta, čímž chirurgové získají navíc cenné minuty nebo až hodinu času na akutní ošetření

    Poprvé v historii nechali lékaři pacientův mozek působením chladu dočasně zemřít, a to během průkopnického pokusu, jenž měl za cíl získat jim víc času k ošetření vážných zranění a masivního krvácení, které by jinak bylo příčinou smrti.

    Jak píše britský server The Guardian, tým doktora Samuela Tishermana z Marylandské univerzity v Baltimoru během zákroku pacientovi rychle ochladil mozek na méně než 10 °C tím, že krev zraněného nahradil ledově studeným solným roztokem. Zákrok, který se nazývá EPR, tedy něco jako nouzové uchování a resuscitace, představil Tisherman na sympoziu pořádaném New York Academy of Sciences. EPR lékaři testují u lidí, kteří utrpěli fatální zranění při nehodách či střelbě, smrtelné krvácení nebo infarkt a jejich šance na přežití je za normálních podmínek menší než 5 %. Rychlé ochlazení téměř zastaví aktivitu mozku a zpomalí fyziologické procesy pacienta, čímž chirurgové získají navíc cenné minuty nebo až hodinu času na akutní ošetření. Jakmile jsou hotovi, tělo zahřejí a znovu oživí.

    Tishermanův tým zatím nezveřejnil, kolik lidí už zákroky podstoupilo a jak úspěšné byly. Časopisu New Scientist jen sdělil, že když poprvé zákrok provedli, bylo to „neskutečné“. Cílem studie, na které lékaři teď pracují, je nejen samotné přežití pacienta, ale i snížení poškození mozku, které se při vážných zraněních vinou nedostatečného okysličení často objevuje. Studie porovná 20 žen a mužů, kteří budou ošetřeni buď standardně, nebo metodou EPR. Výsledky by měly být známy na konci roku 2020.

    Přečtěte si také Vědci jsou schopni vypěstovat kousky lidského mozku. Je to ale etické?.

  • Příběhy ze Sin City se vrátí, tentokrát jako televizní seriál

    21. listopad 2019
    Film Sin City z roku 2005

    Postavy a příběhy ze Sin City, Města hříchu, se přesunou ze stránek komiksů a stříbrného plátna na televizní obrazovky. A to pod dohledem skutečně povolaným – na seriálu bude spolupracovat přímo autor předlohy Frank Miller.

    Ten pozval čtenáře a čtenářky do Města hříchu poprvé na jaře roku 1991, příběhy pak vycházely celých devět let a filmová adaptace Sin City v roce 2005 byla jedním z prvních filmů kompletně natočených před zeleným klíčovacím pozadím. Režie se ujal Robert Rodriguez a spolu se silným hereckým obsazením v čele s Brucem Willisem, Jessicou Albou nebo Mickeym Rourkem stvořili kultovní film, který podle serveru CBR vydělal skoro 160 milionů dolarů. V roce 2014 ho následoval druhý díl ve 3D s podtitulem Ženská, pro kterou bych vraždil. Podle popkluturního serveru Konbini zatím není jasné, jestli budou Miller nebo Rodrigez seriál režírovat. Jisté ale je, že tvůrci tentokrát nechtějí být komiksové předloze tolik věrní a plánují přidat nové příběhy a postavy.

  • Albánský slum mění jeho obyvatelé na nejrychleji rostoucí město země

    21. listopad 2019
    Albánský slum Kamza mění jeho obyvatelé na nejrychleji rostoucí město země

    Peníze, které posílají domů Albánci pracující v zahraničí, proměnily slum Kamza nedaleko Tirany na čtvrtmilionové živé město plné rozestavěných i nově dokončených domů, obchodů, tržišť a ulic, které nesou jména světových metropolí a celebrit. Navzdory opačnému trendu v celé východní a jižní Evropě, kde se města a vesnice vyprazdňují, protože lidé odcházejí na sever a západ za prací, tady se děje opak.

    Barevná a rostoucí Kamza by neexistovala, kdyby nebylo několikamilionové albánské diaspory rozeseté po celém světě. „Lidé tohle město milují, protože ho sami vybudovali,“ vysvětlil britskému deníku Guardian zástupce starosty Tomorr Kotarja. „Každý přispěl. Ve starších městech jste jen občanem, ale tady máte svůj otisk,“ dodává. Historie Kamzy je stejně chaotická jako její současná podoba. Za komunismu, kdy byla migrace uvnitř státu zakázaná, byla osada zemědělským družstvem s asi 5 000 obyvateli. Když se v roce 1992 dostala k moci Demokratická strana Albánie, venkované se po tisících vydávali do hlavního města a do jeho přilehlých částí, tedy i do Kamzy. Svévolně zabírali půdu a stavěli přístřešky bez elektřiny i kanalizace, a když se v roce 1995 policie pokusila osady vyčistit, narazila na prudký odpor a musela se vzdát. Kvůli nedostatku pracovních míst začali obyvatelé dojíždět za prací do Řecka, Itálie i jinam a jejich peníze teď posouvají Kamzu s jejím bulvárem Donalda J. Trumpa nebo New Yorku od blátivého slumu bez služeb a dopravy až k dnešní podobě a stále dál.

  • Každá druhá francouzská rodina si nemůže dovolit platit dětem studium mimo svůj region

    21. listopad 2019
    Studentský protest v Paříži

    Nový průzkum ukázal, že šance Francouzů na vysokoškolské vzdělání zásadním způsobem ovlivňuje sociální původ a to, zda žijete na venkovně, nebo ve velkém městě.

    Na francouzských kampusech už několik dní probíhají studentské protesty proti vysokým životním nákladům. Protesty odstartovaly poté, co se v Lyonu pokusil 9. listopadu upálit student politologie, který nyní v nemocnici bojuje o život. I proto vzbudily poměrně velkou pozornost výsledky výzkumu, kde 1 000 respondentů ve věku 17 až 23 let odpovídalo, jak se rozhodují o dalším vzdělávání a jak si představují svoji budoucnost. Nejvíce se píše tom, že 48 % mladých Francouzek a Francouzů uvedlo, že jejich rodina si nemůže dovolit platit jim bydlení, pokud by se rozhodli studovat daleko od domova. A ve venkovských oblastech tak odpovědělo dokonce 56 %. Třetina dotazovaných pak výzkumníkům sdělila, že nešli studovat obor, který chtěli, právě kvůli nemožnosti financovat studium daleko od domova. Respondenti na venkově z obcí do 20 000 obyvatel také uvádějí, že při rozhodování o svém dalším vzdělání neměli dostatečné informace. Francouzská média upozorňují, že výzkum potvrzuje, že životní možnosti na venkově jsou horší než ve městech, což bylo jedním z důvodů vzniku protestního hnutí žlutých vest.

  • Ruský pošťák ze Sibiře urazil 350 kilometrů pěšky tajgou, nesl místním lidem důchody

    20. listopad 2019

    Vedoucí pošty v městečku Sangar v Jakutsku, Afanasij Poljatinskij, urazil letos na jaře převážně pěšky 350 kilometrů, aby doručil 97 kilogramů pošty do obtížně dostupných míst svého okresu. Píše se o tom na stránkách ruské redakce Rádia Svobodná Evropa. Jeho výprava byla nezbytná, neboť místní lidé by jinak nedostali důchody, na kterých jsou často závislí, a neměli by ani na splátky úvěrů. 

    V květnu se jinak než pěšky v tomto odlehlém severním kraji nikam dostat nedá. Po řece Leně totiž plují ledové kry a cesty v tajze jsou tak rozbahněné, že po nich neprojede ani traktor. Jedinou možností dopravy je tou dobou takzvaný „vezděchod“, tedy pásové terénní vozidlo se zvýšenou prostupností. Ten sangarský ale zrovna byl v opravě. Dokonce ani létat není snadné, protože vzletové plochy ve vesnicích jsou nezpevněné a v tomto období většinou nepoužitelné.

    Poljatinskij si tak naložil prý celých 97 kilogramů pošty a vyrazil do terénu. Kromě toho přibalil náhradní kalhoty, svetr a ponožky a také pušku. Nezbytností pro pohyb v bažinách je podle něj také pětimetrová hůl. Během deseti dní navštívil deset vesnic a urazil 350 kilometrů. Nákladu pomalu ubývalo, takže na konci už nesl jen nějakých deset až patnáct kilogramů. Z poslední vesnice Sajylyk se dostal na federální silnici, po níž dojel do Jakutsku. Domů pak doletěl. Přiznává, že neurazil celou cestu pěšky, občas ho tam, kde byla dostupnost lepší, přece jen někdo svezl. V posteli prý během svého putování spal jen dvakrát.

    O podrobnostech dobrodružného podniku vyprávěl na stránkách Gordosť Rossii. Vzhledem k dlouhým vzdálenostem musel leckdy vyrazit už před úsvitem. „Květen samozřejmě není nejlepší doba k tomu, aby se člověk v noci toulal po lesích: hladoví medvědi se právě probouzejí ze zimního spánku. Medvěd v normálním stavu ale na člověka neútočí, pokud ho tedy nevyprovokujete. Nejsme pro ně potrava, ale spíš cosi, co vlastně nechápou a ani je to moc nezajímá. Medvěda jsem potkal hodněkrát: prostě uděláš krok zpět a on s velkou pravděpodobností udělá totéž, pokud tedy není nemocný nebo tak něco. Hlavní je nedělat rychlé pohyby, aby nepocítil nebezpečí. Bývají chytřejší než lidé, nestojí o žádné nepříjemnosti.“

    Poljatinskij tvrdí, že „pokud se k přírodě chováš klidně a s úctou, nic ti neudělá“. Během cesty se podle svých slov víc než zvířat bál lidí. O tajze sedmadvacetiletý pošťák něco ví otec ho prý poprvé vzal s sebou na lov, když chodil do první třídy.

    Přečtěte si také „Přestaňte posílat pytlíky s chipsy,“ žádá britská pošta účastníky kampaně.

  • Imigrantky z Jižní Ameriky si založily vlastní úklidovou firmu. Bez prostředníků vydělávají dvojnásobek

    20. listopad 2019
    Uklízečky založily vlastní úklidovou firmu, řeší společně například storno podmínky a ceny

    Výdělečnou ekonomiku založenou na mobilních aplikacích, kdy si zákazník objednává servis, dovážku nebo zboží, ovládají převážně velcí hráči. Srdcem tepajícího trhu jsou ale jednotlivci – lidé, kteří pro aplikace pracují jako zaměstnanci na dohodu, na živnostenský list nebo na dobré slovo. Často čelí vykořisťování, jejich práce má velká rizika, nejistý stabilní výdělek a žádné velké výhody. Že to jde lépe a levněji, si teď ověřují v newyorkské úklidové firmě Up & Go.

    Pracovnice a zároveň majitelky firmy jsou převážně imigrantky z Latinské Ameriky, dřív přes prostředníky najímané za nedostatečné mzdy bez nároku na jakékoli benefity nebo zaplacené přesčasy. „Samy si nastavujeme mzdy,“ říká serveru Vice uklízečka a spolumajitelka aplikace Esmeralda Flores. Ženy se podle ní scházejí jednou měsíčně a řeší společně témata, jako jsou storno podmínky a ceny. I když za hodinu své práce nepožadují nijak vysokou odměnu, vydělají si dvojnásobek než dřív, kdy jejich úklid nabízel etablovaný prostředník, který si na americkém trhu bere obvykle aspoň 20 % ze zákazníkových peněz.

    „Když se podíváte na velké platformy, vidíte jasně, že ceny uměle snižují bonusy pro první uživatele a zaměstnancům platí co nejmíň,“ dodává další spolumajitelka aplikace Up & Go Maru Bautista. „Není to žádná věda, naše ceny jsou transparentní a zákazník přitom stále dostane kvalitní službu,“ dodává.

  • Vraťte do svých životů hvězdy, vyzývají Holanďané

    20. listopad 2019
    hvězdy - hvězdné nebe

    Nizozemská celonárodní kampaň Nacht van de Nacht (Noc noci) vrcholí každoročně událostí, kdy celá města i jejich obyvatelé zhasínají světla doma i venku a lidé si pak užívají obyčejné tmy a pohledu na noční nebe. To je totiž hlavním cílem akce – aby se lidé zase začali dívat na hvězdy.

    Poslední Noci noci se zúčastnilo 45 tisíc lidí, kteří přirozené tmy využili na 550 způsobů – například nočními procházkami v lesích, pozorováním hvězd, večerem při svíčkách nebo nočními workshopy. Organizátoři taky vydávají doporučení vládě, městům i firmám, aby používaly světla s rozvahou, v souladu s filozofií „tma, kde je to možné, světlo, kde je to nutné“. „Jsme moc rádi, že lidé přemýšlejí o tom, jestli je osvětlení, které používají, vůbec nutné,“ řekl serveru CityLab Mattheus Bleijenberg, národní koordinátor Nacht van de Nacht. A některé holandské firmy si tuhle radu už vzaly k srdci – Interbest, jedna z největších billboardových společností v zemi, na základě studie, která zjistila, že jejich reklamy u dálnice viděla v noci jen dvě procenta lidí, začala světla na svých billboardech každou noc od 1 do 5 hodin vypínat.

  • Výzkum pláče novorozenců: Pláčou svojí rodnou řečí?

    19. listopad 2019
    dítě - mimino

    Německá výzkumnice lékařka Kathleen Wermkeová, vedoucí klinického centra pro vývoj předcházející řeči a pro vývojové vady řeči z univerzitního města Würzburgu, provádí inovativní zkoumání dětského pláče. Umístí mikrofon vedle malého obličeje čtyřdenního dítěte a vytváří nahrávky pro pozdější analýzu v laboratoři. I bez pomoci počítačových nástrojů už rozeznala v pláči novorozence výrazný vzorec. Podle Wermkeové právě zaplakalo v němčině.

    Americký deník The New York Times informuje, že již v roce 2009 se mluvilo o studii, kterou prováděla Wermkeová spolu se svým týmem. Ta ukázala, že francouzští a němečtí novorozenci vydávají různé melodie pláče, ty reflektují jazyky, které dítě slyší v děloze. Pláč německých novorozenců začíná ve větší výšce a postupně se snižuje, napodobuje tak klesající intonaci německého jazyka, zatímco pláč francouzských novorozenců má stoupavou intonaci. V novorozeneckém věku experimentuje dítě s širokou škálou zvuků a je schopné naučit se jakýkoliv jazyk. Od začátku je ale ovlivněno svým mateřským jazykem.

    Dnes se v laboratoři Wermkeové archivuje okolo půl milionu nahrávek dětí, některé až z Kamerunu a Číny. Kvantitativní akustická analýza těchto nahrávek přinesla další vhled do faktorů, které formují první zvuky vydáváné dítětem. Tyto studie podporují úsilí laboratoře zmapovat typický vývoj dětského pláče a stejně tak jiných zvuků, jako je vrnění a žvatlání. Pokud budou lékaři vědět, jak vývoj vypadá a jaké faktory jej mohou ovlivnit, usnadní jim to dříve objevit potenciální vývojové problémy. Již nyní tým doktorky Wermkeové spolupracuje s lékaři z Würzburgské univerzitní kliniky, aby pomohli dětem s poruchami sluchu.

    Poslech a imitace jsou základem pro vývoj jazyka. „Děti se seznamují s jazykem skrze hudební elementy a poslouchání intonace svého mateřského jazyka,“ vysvětluje doktorka Wermkeová. Ve třetím trimestru plod slyší rytmus a melodii matčina hlasu – jde o tzv. prozódii. Ta se stane pro plod definující charakteristikou jazyka. Po narození slyší dítě mnoho zvuků, ale formuje ho hlavně to, co slyšelo ještě v děloze, podle toho také rozlišuje různé jazyky. Sice ještě nechápe jazykový koncept, ale rozpozná, že některé zvuky následují jeden rytmus a další zase jiný.

  • Obyvatelé Nového Dillí chodí do kyslíkových barů. Znečištění ovzduší několikanásobně převýšilo bezpečnou mez

    19. listopad 2019
    Smog v Dillí

    V kyslíkovém baru, který se nachází v luxusním obchodním centru v hlavním městě Indie, mohou lidé za poplatek dýchat čerstvý vzduch. Bar s názvem Oxy Pure otevřel v květnu. V posledních týdnech ale kvůli stoupajícímu znečištění ovzduší v indickém hlavním městě zaznamenal nárůst zákazníků. Informoval o tom server France24.

    Za 15 minut 99% kyslíku zaplatí zákazníci v Oxy Pure baru 500 rupií, což je v přepočtu něco přes 6 eur. Vybrat si také mohou mezi různými příchutěmi kyslíku. Například pomeranč, skořici nebo mátu peprnou. „Nevím, jestli je to jen psychologické, ale cítím se lépe, když vím, že vdechuji čistý kyslík. I když jen na 15 minut,“ svěřila se se svými pocity New York Times Lisa Dwivedi, Ukrajinka žijící ve městě. Do baru prý přišla, protože měla dost svědění očí, rýmy a oteklého hrdla.

    Nové Dillí se trvale řadí mezi nejvíce znečištěná místa na světa. Souvisí to s faktory, jako je počasí a každoroční spalování luk a strnišť zemědělci. Úroveň znečištění tento měsíc dosáhla nebezpečných výšek. Podle deníku New York Times se krize znečištění ovzduší v Indii stala natolik závažnou, že úředníci v hlavním městě vyhlásili počátkem tohoto měsíce nouzovou situaci v oblasti veřejného zdraví. Úroveň smrtících částic se totiž několikanásobně zvýšila nad úroveň, kterou Světová zdravotnická organizace považuje za bezpečnou. Lékaři hlásí nárůst pacientů se závažnými dýchacími problémy. V hlavním městě, kde žije 46 milionů lidí, zavřela vláda tento týden kvůli znečištění již podruhé v tomto měsíci všechny základní školy. Přesto může tato míra znečištění ovzduší způsobit poškození mozku u dětí. Někteří úředníci ústřední vlády buď odmítli uznat problém, který v Indii roky přetrvává, nebo se snažili minimalizovat jeho závažnost, píší New York Times. Například indický ministr zdravotnictví Harsh Vardhan během obzvláště jedovatého dne, kdy hladina rakovinotvorných částic stoupla v některých částech hlavního města na zhruba 60násobek bezpečného limitu, doporučil jíst mrkev. Nejvyšší soud ve středu vyzval vládu, aby začala kontrolovat zhoršující se úroveň kvality ovzduší v regionu hlavního města a požádal ji, aby do 3. prosince zveřejnila zprávu o tom, zda je možné přejít od stávajících fosilních paliv na paliva na bázi vodíku, jako je tomu například v Japonsku.

    Zatím obyvatelé Nového Dillí ale hledají nejrůznější řešení, jak v městě přežít. Někteří kupují čističe vzduchu, utěsňují škvíry ve svých domech přikrývkami a ručníky nebo se snaží toxická města opustit. Nejchudší obyvatelé Indie většinou nemají možnost, jak se jedovatému vzduchu vyhnout, a musí spát venku ve smogu. Majitel kyslíkového baru Aryavir Kumar, který původně pracoval jako hoteliér, sice tvrdí, že z podnikání, které otevřel v květnu, nezískal velký zisk, přesto ale plánuje otevření dalších poboček na letišti hlavního města a ve městech Bombaj a Bangalore.