90 % testované balené vody obsahuje mikroplasty, zjistil to výzkum

Zahraniční test balených vod ukázal, že ve většině z lahví byly plastové mikročástice.

Analýza zkoumala skoro 260 lahví pocházejících z 19 zdrojů v 9 zemích. Testy prověřily celkem 11 různých značek a zjistily, že v každém litru vody bylo průměrně 325 mikroplastů. Výzkum, který zadala nezisková žurnalistická organizace Orb Media, provedli vědci na State University of New York ve městě Fredonia ve státě New York. Jen 17 balených vod neobsahovalo žádné plasty. V některých lahvích ale odborníci odhalili i 10 000 mikročástic. Konkrétně jde podle zprávy o polypropylen, nylon a polyethylentereftalát. Jak informuje britský server The Guardian, v porovnání s posledními testy kohoutkové vody z loňského září se jednalo průměrně zhruba o dvojnásobné množství. Ani dřívější test vody z kohoutku ale nedopadl z hlediska obsahu plastů uspokojivě. 83 % vzorků pořízených v různých částech světa bylo kontaminováno plastovými vlákny. V případě balené vody použili výzkumníci červené barvivo, které přilne na povrch plastů, ale ne na většinu přírodních materiálů. Jak je vidět na videu, malé fluoreskující částice nežádoucích látek pak bylo možné pozorovat pod mikroskopem. Mluvčí Světové zdravotnické organizace (WHO) Guardianu řekl, že se instituce bude problémem zabývat. Přestože zatím nebylo prokázáno, zda mají mikroplasty vliv na lidské zdraví, jde prý o znepokojující výsledky. WHO chce důkladně prověřit možná rizika. Někteří výrobci se závěry testů nesouhlasí. Podle CBC třeba Nestlé kritizuje použitou metodu, která podle nich nemusí přinést správné výsledky. Firma Gerolsteiner ve svém prohlášení uvádí, že nerozumí tomu, jak vědci dosáhli takových výsledků. Ty podle nich neodpovídají interním analýzám, které si firma pravidelně zpracovává. Za nejasnou a možná i zavádějící označuje metodu testování taky Danone.

Spustit audio
autor: ah
  • Restaurace pro jednoho. Švédský podnik přišel s extrémním řešením dodržování nezbytných rozestupů

    24. červen 2020

    Někteří mají kvůli pandemii koronaviru stále obavu z toho, že se při konzumaci jídla mimo domov nakazí. Pro takové jedince je restaurace provozovaná na švédském venkově ideálním místem k návštěvě. Způsob, jak dodržovat povinné rozestupy, tady totiž dovedli do úplného extrému – pokrmy hostům až na stůl, nacházející se uprostřed pole, servírují pomocí lanové skluzavky, takzvaného ziplineu.

    Restaurace s názvem Bord för en (Stůl pro jednoho) je jedinečným podnikem pod širým nebem, který umožňuje svým hostům uvolnit se, zapomenout na obavy z nákazy koronavirem a v klidu si vychutnat jídlo. „Myslím, že je skvělé nepřemýšlet chvíli nad tím, jestli se nakazíte nebo zda nejste rizikem pro ostatní,“ říká Linda Karlsson, která společně s manželem Rasmusem Perssonem provozuje zmiňovaný podnik v kraji Värmland na středozápadě Švédska. Na úplně prvního zákazníka Davida Nordstoma zde čekalo tříchodové menu. Pochutnal si mimo jiné třeba na kaviáru z mořských řas se švédskými bramboráčky se smetanou. „Od začátku března jsem nejedl jinde než doma. Už jsem potřeboval vylézt ze své ulity,“ prohlásil Nordstom.

    Myšlenka na otevření netradičního podniku se zrodila v okamžiku, kdy přišli během pandemie na návštěvu rodiče Lindy Karlsson, kteří náleží do rizikové skupiny.
    „Usadila jsem je před domem k pěkně prostřenému stolu, jídlo jsem vydávala oknem. Všichni jsme si to užili, mohli jsme společně trávit čas a zároveň to bylo bezpečné. Řekla jsem si, že něco takového bych chtěla umožnit každému,“ vzpomíná Linda Karlsson.

    Netradiční podnik začal švédský pár provozovat 10. května a až do 1. srpna, kdy budou zavírat, mají všechny termíny rezervované. Oba manželé vykonávají během dne jiná zaměstnání, i když s prací v gastronomii mají zkušenosti. Restauraci pod širým nebem otevírají vždy až v podvečer po návratu z práce. 

    Švédsko se s pandemií koronaviru vyrovnávalo jinak než většina nemocí zasažených zemí, místo zákazů vydávaly místní oficiální orgány jen doporučení. Restaurace tedy byly většinou po celou dobu krize otevřené, museli zde ale dodržovat určité směrnice, například právě povinné rozestupy.

  • Masivní výsadba stromů není pro životní prostředí přínosem, spíše naopak, zjistily nové studie

    24. červen 2020
    les - v lese

    Klíčovým poselstvím obou nedávno publikovaných studií je, že pouhou výsadbou stromů se klimatická krize nevyřeší.

    V posledních několika letech se výsadba stromů jako řešení změny klimatu opravdu ujala. Předchozí výzkumy totiž odhalily, že stromy vstřebávají a skladují uhlík. Ve Velké Británii se z tohoto tématu například stalo jedno z témat loňských voleb. Velkou výsadbovou iniciativou je třeba Bonn Challenge, do které se zapojují organizace všude po světě. Jejím cílem je do roku 2030 obnovit 350 milionů hektarů odlesněné půdy.

    Vědci ale nabádají k opatrnosti, co se bezhlavého sázení stromů týče. První ze zmiňovaných studií se zaměřila na finanční motivaci pro vlastníky půdy k pěstování nových stromů. Jako příklad sloužilo Chile, kde vyhláška o zalesňovacích dotacích byla v platnosti mezi lety 1974 a 2012. V zákoně sice stálo, že dotace se nevztahuje na výsadbu v místě stávajících lesů, avšak laxní kontrola jeho dodržování vedla k tomu, že některé původní porosty kvůli zisku nahradila nová výsadba. Studie tedy odhalila, že dotační režim sice rozšířil oblast pokrytou stromy, ale zmenšil velikost původního lesa, ten je přitom biologicky rozmanitý a absorbuje spoustu uhlíku.

    „Pokud se politika výsadby špatně nastaví a prosazuje, existuje riziko, že dojde nejen k plýtvání veřejnými penězi, ale hlavně k uvolnění většího množství uhlíku a ztrátě biologické diverzity, což je pravý opak toho, k čemu tímto chceme směřovat,“ uvedl spoluautor studie profesor Eric Lambin

    Druhá studie pak zkoumala, kolik uhlíku by vysazený les mohl z atmosféry absorbovat. Zjistilo se, že v půdě chudé na uhlík se přidáním nových stromů hustota výskytu organického uhlíku opravdu zvyšuje. Také se ale ukázalo, že na místech již bohatých na uhlík se po zasazení stromů procento jeho výskytu snižuje.

     

  • První vystoupení v barcelonské opeře po karanténě – koncert pro 2292 rostlin

    24. červen 2020

    Vyprodané hlediště není pro barcelonskou operní scénu Gran Teatre del Liceu žádnou výjimkou. V pondělí ale hudebníci předstoupili před velmi neobvyklé publikum – na počest ukončení nucené karantény kvůli pandemii koronaviru zahráli sálu plnému pokojových rostlin.

    Celou performanci vymyslel konceptuální umělec Eugenio Ampudia – její součástí bylo právě vystoupení smyčcového kvarteta UceLi. Sedadla v opeře zaplnilo 2292 rostlin, hudebníci jim zahráli Pucciniho Crisantemi. Přestože v publiku neseděl ani jeden člověk, mohli si i lidští diváci užít toto vystoupení Concert pel biocè díky živému vysílání na internetu. Slavná operní scéna v oficiálním prohlášení ke koncertu uvedla, že jde o „vysoce symbolický akt na obranu hodnot umění, hudby a přírody, který je jakýmsi úvodním dopisem k našim znovuobnoveným aktivitám“.

    Rostliny byly dovezeny z nedalekých okrasných školek a každou z nich pak po koncertě věnovali zdravotníkovi z fakultní nemocnice v Barceloně. Pořadatelé akce chtěli, jak se dále uvádí v oficiálním prohlášení, po tomto „zvláště bolestném období nabídnout v rámci návratu k činnosti jinou uměleckou perspektivu, takovou, která nás přiblíží k tomu opravdu důležitému, našemu vztahu k přírodě“.

    Barcelonská operní scéna nuceně ukončila provoz v polovině března. V zemi bylo zatím dle údajů Johns Hopkins University potvrzeno 246 504 případů nákazy koronavirem a 28 324 úmrtí. Nouzový stav skončil v neděli a kulturní akce se mohou začít konat s omezeným počtem diváků. Umělci po celém světě se potýkají s problémy souvisejícími s pozastavením činnosti kvůli vynuceným restrikcím v průběhu pandemie koronaviru. Někteří zkusili online streamování, jinde promítali v drive-in kinech pro diváky v autech, a někdy dokonce vystupovali na prázdných stadionech.

  • Evropské země vysazují malé původní lesy, učí se od nejslavnějšího japonského botanika Mijawakiho

    23. červen 2020
    Les Mijawaki 9 měsíců po zasazení

    Města v Evropě mění svou krajinu malými lesíky, které jsou stejně odolné a rozmanité, jako kdyby rostly v divoké přírodě, rozlohou se ale někdy vejdou na tenisový kurt. K vytvoření původního lesa, který má spoustu výhod, využívají ve Francii, Belgii nebo v Holandsku metodu nejslavnějšího japonského botanika Akiry Mijawakiho.

    Cílem je malý funkční ekosystém, který se skládá z hustého porostu původních sazenic rostlin a stromů. Jeho přínosem je, že obnovuje půdu a chrání kvalitu vody i vzduchu. Botanik Akira Mijawaki v roce 1970 zjistil, že stromy kolem japonských šintoistických a buddhistických svatyní jsou skoro vždycky druhy původní na japonských ostrovech, přitom ale na druhé straně jen 0,06 % současných japonských lesů je složeno z těchto druhů stromů. Mijawaki začal lesy obnovovat na zničené nebo odlesněné půdě, která postrádala humus. Vytvořil v Asii přes 1700 lesů, z nichž se skoro 97 % během deseti let vyvinulo do odolného ekosystému.

    Způsob rekultivace, kdy les roste desetkrát rychleji a má až dvacetkrát větší potenciál biologické rozmanitosti než nepůvodní porost, dostal název metoda Mijawaki. Tuto metodu se teď učí aplikovat třeba představitelé organizace Urban Forests ve Francii a Belgii nebo členové iniciativy Tiny Forest v Holandsku. V březnu vznikl jeden takový les o rozloze 400 metrů čtverečních ve francouzském městě Toulouse. Roste v něm dvaadvacet druhů stromů o celkovém počtu 1200 kusů. „Porost sázíme velmi hustě, aby mezi sebou druhy co nejvíc spolupracovaly. Zachytí tak víc CO2 a stromy rostou až desetkrát rychleji než v konvenčním lese,“ vysvětlil jeden ze zapojených dobrovolníků novinám Actu Toulouse.

    Les v Toulouse byl pátým, který Urban Forests letos dokončili. Celkově se jejich lesy Mijawaki v Belgii a Francii skládají z 21 tisíc stromů rostoucích na ploše 7000 metrů čtverečních. V Holandsku existuje další stovka těchto malých lesů, jen za první letošní půlrok jich podle webu Good News Network přibylo dalších třicet.

  • „Je to návrat do středověku.“ V Rumunsku se protestuje proti vládnímu zákazu výuky gender studies

    23. červen 2020
    LGBT

    Rumunští akademici, studenti i zastánci lidských práv odsoudili nový zákon, který na školách a univerzitách zakazuje výuku gender studies. Zákonodárce obvinili, že vzdělávání v zemi vrací do středověku.

    Zákon zakazuje všem vzdělávacím institucím „propagovat teorie a názory na genderovou identitu, podle které je gender oddělený od biologického pohlaví“. Nový právní předpis, jak informuje server Euronews, tvrdě odsoudilo několik vysokých škol včetně Bukurešťské univerzity. Tato instituce v oficiálním prohlášení oznámila, že takovýto zákaz „je v rozporu se základními právy zaručenými rumunskou ústavou a mezinárodními úmluvami, jichž je Rumunsko členem. Text zákona nemá vědecký základ a je jasným příkladem zasahování do vzdělávání a svobodného projevu“.

    K protestu se připojili i rumunští spisovatelé. Sdružení PEN Romania vydalo prohlášení, ve kterém upozorňuje, že právní předpis porušuje lidská práva a způsobuje „ještě větší diskriminaci a sociální vyloučení“. Básnířka a vědkyně Miruna Vlada na svém facebookovém profilu dodala, že takové rozhodnutí „vybízí lidi, aby nenáviděli to, co neznají“.

    Petici, která naléhá na rumunského prezidenta Klause Iohannise, aby zákon neratifikoval, podle deníku The Calvert Journal podepsalo za necelých 24 hodin 27 000 lidí.

  • Tvoje jméno zní jako F **k Boy, změň si ho, řekl americký profesor svojí asijské studentce Phuc Bui

    23. červen 2020
    studentky - studenti

    Vysokoškolský profesor Matthew Hubbard z oaklandské Laney College dostal nařízenou dovolenou potom, co požádal studentku, aby si „poangličtila“ své jméno.

    Phuc Bui Diem Nguyen je ve škole nová a Hubbard ji hned druhý den po nástupu e-mailem požádal, aby si svoje jméno upravila, protože „Phuc Bui zní v angličtině jako urážka“, cituje z korespondence CNN. Nguyen také ve svém vyjádření pro zpravodajský server uvedla, že byla po přečtení e-mailu opravdu šokovaná a nešťastná. A že ji Hubbard nikdy předtím neviděl a ani se jí nezeptal, jak její jméno správně vyslovit. Nguyen Hubbardovi odpověděla, že jeho žádost považuje za diskriminační, a varovala ho, že si bude oficiální cestou stěžovat, pokud ji nebude řádně oslovovat. Vyučující odvětil, že její jméno „zní v angličtině jako F **k Boy, a že kdyby on žil ve Vietnamu a jeho jméno by tam znělo jako Eat a D**k, změnil by si ho, aby se vyhnul trapasu“.

    Rektor školy Tammeil Gilkerson se vyjádřil pro CNN, že situaci považuje za vážnou, a stáhl Hubbarda z výuky, dokud se neuzavře probíhající šetření. Učitel se následně svěřil deníku New York Times (https://www.nytimes.com/.../phuc-bui-diem-nguyen-laney...), že to přehnal. „Už první e-mail byla chyba, já se ale inspiroval u jiného studenta, který si své jméno upravil. Ale je velký rozdíl, když to uděláte dobrovolně a když to po vás chce někdo jiný. Druhý e-mail byl velmi urážlivý, a kdybych pár hodin počkal, odepsal bych něco úplně jiného,“ přiznal Hubbard. Nguyen podle médií na svoji omluvu ale stále čeká. Chce ale především, aby se tento incident stal ostatním příkladem v tom, aby si vážili vlastní kultury a identity.

  • Svět má šest měsíců na odvrácení klimatické krize, říká ředitel Mezinárodní energetické agentury

    22. červen 2020
    znečištění

    Planeta má půl roku na to, aby zvrátila průběh klimatické krize a zabránila opětovné kumulaci emisí, která je předzvěstí klimatické katastrofy. Tak zní varování Fatiha Birola, ředitele Mezinárodní energetické agentury a muže, který je podle britského deníku The Guardian jedním z největších odborníků na energetiku na světě. „Letošní rok je naší poslední možností,“ řekl Birol Guardianu.

    Státy celého světa plánují podle deníku v příštích několika měsících utratit devět miliard dolarů za záchranu svých ekonomik před koronavirovou krizí. Tyhle stimulační balíčky určí podle Birola tvar globální ekonomiky pro příští tři roky, což je zároveň doba, kdy musí podle vědců emise začít prudce a trvale klesat, jinak budou klimatické cíle jednotlivých zemí nedosažitelné. „Příští tři roky určí průběh minimálně následujících tří dekád. Pokud nic neuděláme, emise porostou a nikdo neví, jak je v budoucnu snížit. Proto teď apelujeme na vlády, ať jsou jejich balíčky udržitelné,“ varuje Birol. Světové emise oxidu uhličitého se v dubnu ve srovnání s loňským rokem snížily o 17 %, ale od té doby znovu stoupají.

    Ve své nejnovější zprávě zveřejnila Mezinárodní energetická agentura globální plán ekologického oživení se zaměřením na reformu výroby a spotřeby energie. Do centra pozornosti by se podle dokumentu měla postavit větrná a solární energie spolu se zlepšením energetické účinnosti budov a průmyslu a modernizací elektrických sítí. Zpráva se taky věnuje oživení pracovního trhu po pandemii Covid-19. Doporučuje lidi zaměstnávat na takzvaných zelených pozicích – jako je dodatečné zateplování budov, instalace solárních panelů nebo výstavba větrných farem, což se podle ekonomů ukazuje být efektivnější než investice do vysoce uhlíkové ekonomiky.

  • O Ropáka roku 2019 soutěží ministři, hejtmani i ředitelé podniků

    22. červen 2020

    Už po osmadvacáté vyhlašují Děti Země – Brno anketu Ropák o antiekologický čin roku 2019. Společně s Ropákem se letos vybírá i pětadvacátá Zelená perla – nejšťavnatější antiekologický výrok, který jsme si loni vyslechli.

    V užším výběru Ropáka je dvanáct osobností, které se podle organizátorů nějakým způsobem přičinily o horší životní prostředí v Česku. Mezi nimi najdeme například členy vlády – ministryni pro místní rozvoj Kláru Dostálovou za zrychlenou přípravu stavebního zákona, ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka za prosazování výstavby pátého bloku v Jaderné elektrárně Dukovany nebo ministra zemědělství Miroslava Tomana za podporu výstavby jezu u Děčína v prostředí soustavy chráněných územích NATURA 2000. Nechybí ani komunální politici, představitelé firem nebo generální ředitel Povodí Moravy. Hlasovat je možné do pátku 26. června na stránkách ekologického deníku Ekolist.

    Titul Ropák roku 2018 získal předseda představenstva Vodní cesty Jan Skalický za podporu výstavby plavebních kanálů Dunaj–Odra–Labe a Přelouč, která by zničila biotopy více než sedmdesáti zvláště chráněných druhů organismů. Vítězem ankety Zelená perla 2018 se stal poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna, který ve svém projevu v Poslanecké sněmovně na podporu jezu u Děčína řekl: „Jeďte se podívat dneska do Gabčíkova, kam třetina Evropy jezdí na dovolenou. Je to tam nádherné.“

  • Počítačová hra, ve které se civilisti snaží přežít válku, je na seznamu polské školní povinné četby

    22. červen 2020
    Hra This War of Mine

    Polská vláda přidá počítačovou hru This War of Mine na oficiální seznam doporučené literatury pro děti ve školách. Oznámil to premiér Mateusz Morawiecki, kterého podle webu Notes from Poland ke hře přivedly jeho děti.

    „Jsme první zemí na světě, která má v seznamu doporučené četby vlastní počítačovou hru. Pomocí hry si mladí lidé představí některé situace stejně dobře jako při čtení knih,“ řekl Morawiecki zpravodajskému serveru Polsat News. Hru This War of Mine vyvinulo v roce 2014 varšavské studio 11 bit studios. Setkala se s velkým ohlasem a dočkala se i deskové varianty. Není typickou válečnou hrou, zaměřuje se na civilisty a jejich boj o přežití ve městě, jehož prostředí bylo inspirováno obléhaným Sarajevem a varšavským ghettem.

    „Hry se běžně používají k výuce matematiky nebo chemie, ale nemyslím si, že jsme se někdy setkali s hrou oficiálně zařazenou do národního vzdělávacího systému jako ekvivalent literatury,“ radoval se ředitel 11 bit studios Grzegorz Miechowski. „Může to být průlomový okamžik pro všechny umělce, kteří vyvíjí počítačové hry na celém světě,“ dodal.

    This War of Mine je strategická hra, která přenese hráče v roli civilistů do města v obležení, kde v ruinách polorozbořeného domu vedou každodenní bitvy o holý život. Jediným cílem hráčů je přežít do konce války, vylepšovat svůj úkryt, shánět jídlo a vodu, obchodovat s jinými civilisty a vyhýbat se bojům.