Amazon omylem pustil ven informace o nové verzi GTA

Ze South Parku je South America! Oznámili to seriáloví tvůrci Trey Parker a Matt Stone. „Inspirováni statečností a patriotismem společností Apple a Google měníme název South Parku na JIŽNÍ AMERIKA,“ cituje autory server Variety.

Dvojice tím reaguje na Trumpova rozhodnutí měnit zažité geografické názvy. Místo Gulf of Mexico si šéf Bílého domu prosadil používání názvu Gulf of America, nedávno pak jeho administrativa nechala změnit název jezera ležícího na americko-kanadské hranici z Lake Ontario na Lake America. Právě společnosti jako Google a Apple následně změny zohlednily ve svých mapových aplikacích. Podle webu BBC ale záleží, odkud člověk mapu studuje. Zatímco ve Spojených státech se zobrazuje americká verze názvu, na kanadském území platí ta původní.

Oznámení o přejmenování South Parku přichází poté, co seriál získal cenu Emmy za vynikající animovaný program za epizodu Sermon on the Mount z minulého roku. Právě v ní se stal Trump terčem většiny posměšků, včetně jeho nahého vyobrazení v posteli se Satanem. Bílý dům v reakci seriál označil za „čtvrtořadý pořad, který visí na vlásku a v zoufalé snaze upoutat pozornost přichází s neoriginálními nápady“. Kritika ale tvůrce od jejich ostrého tónu vůči Washingtonu neodradila.

Po obdržení televizní ceny zveřejnili obrázek znázorňující fiktivní postavu Donalda Trumpa se zlatou soškou ruce s komentářem: „Konečně jsi dostal svou Emmy.“ Nová série se i s aktualizovaným názvem fanouškům představí 16. září. Zda se pojmenování South America promítne i do dalších epizod, nebo jde jen o dočasnou změnu, zatím není jasné.

Dvaadvacetiletá transgender modelka a aktivistka se objevila v nové podzimní kampani španělské módní značky Desigual. Jedním z cílů kampaně s názvem Born to Disobey (zrozeni k neposlušnosti) je podle Wilson i značky „vyslat jasné poselství: největší vzpoura už nespočívá v boji proti systému, ale v odmítnutí být jeho součástí“.

Ve videu si modelka hraje s robotem DESI 84, podobným androidovi Muskovy Tesly a navrženým tak, aby lidem pomáhal s každodenními úkony. Wilson ho však staví do situací, ve kterých si neumí poradit. Například ho používá jako golfové odpaliště, vede jej na vodítku jako psa nebo se ho snaží naučit vyslovit název španělské módní značky. Robot postupně selhává, což Vivian komentuje slovy: „Některé věci se prostě nemají opravovat.“

Wilson v rozhovoru pro magazín PEOPLE vysvětlila, že se rozhodla proti využívání AI v módě vymezit hlavně proto, že podle ní bere práci talentovaným kreativcům a zároveň zatěžuje životní prostředí. „Umění je emoce vyjádřená prostřednictvím projevu. Jelikož jsou emoce neodmyslitelně lidské, umělá inteligence z nich odstraňuje jakýkoli záměr a nahrazuje je okopírovanými barvami a tvary,“ myslí si modelka. Svým postojem se modelka mimo jiné vymezila i proti práci svého otce, miliardáře Elona Muska, který patří mezi výrazné hráče v současném vývoji umělé inteligence.

Wilson se od Muska veřejně distancovala před několika lety. V 16 letech zahájila se souhlasem obou rodičů změnu pohlaví. Musk později tvrdil, že byl při podpisu dokumentů podveden, podle jeho dcery si ale byl všeho plně vědom. V roce 2022 si modelka oficiálně změnila jméno a přijala příjmení své matky Justine Wilson. V důsledku toho Musk prohlásil, že je jeho dítě mrtvé a že Vivian byla nakažena „virem woke mind“, připomíná server Euronews.

Wilson se dlouhodobě vyjadřuje k tématům jako práva LGBTQ+ a imigrace. Stejně jako v kampani, je Wilson nekonvenční i v rámci vlastního stylu. Sama například doporučuje oblečení upravovat a kombinovat místo podléhání fast fashion a nadměrné spotřebě produktů.

Historie chytlavé skladby nebo alespoň její melodie sahá do 19. století. Ve své eseji „Bella ciao. Historia de un himno popular“ o tom pojednává historik Marcello Flores. Jedna z teorií ji spojuje s písní, kterou si tehdy zpívaly sezónní dělnice na rýžových polích v severní Itálii. Jejími předchůdkyněmi by mohly být i francouzské a španělské lidové písně ze 16. století. Současná podoba Bella Ciao však vznikla až během druhé světové války.

Dnes panuje přesvědčení, že byla velkou hymnou italských partyzánů s puškami na ramenou a zdviženými pěstmi. To je ale podle serveru El País zkratkovitá představa. Existovaly totiž i jiné písně, které byly mnohem populárnější, například Fischia il vento. Pozici hlavního symbolu odporu získala až v 60. letech. Tehdy si ji vyhlídli populární zpěváci a začala znít v rádiích.

Z původně italské písně se nakonec zrodil mezinárodní symbol odporu. Zazněla třeba před čtyřmi lety v Íránu, kde ji lidé zpívali na protest proti režimu a na znamení solidarity s íránskými ženami po smrti Mahsy Amíní, která zemřela po zadržení mravnostní policií za to, že neměla správně nasazený hidžáb. Píše o tom server France24. V zákopech si ji zase zpívali ukrajinští vojáci a v roce 2024 ji slyšel i Evropský parlament ve Štrasburku po projevu bývalého maďarského premiéra Viktora Orbána. Během pandemie koronaviru zněla z balkónů v Německu na důkaz podpory Itálie poté, co se virus rozšířil na severu země, připomíná britský web The Guardian.

Její politický význam se ale v různých situacích může měnit. V roce 2025 se skladba stala předmětem americké debaty poté, co se na nevystřelené nábojnici spojené s případem vraždy konzervativního aktivisty Charlieho Kirka objevily úryvky jejího textu. Ve svém článku se tím zabývala americká NPR. Loni také tuto píseň zpívali levicoví aktivisté v Německu na protestu proti krajně pravicové straně AfD.

Bella Ciao se ale stala i popkulturním hitem. Po uvedení španělského kriminálního seriálu Papírový dům v roce 2017 se někteří lidé odpoutali od politického kontextu a popěvovali si ji na hudebních akcích nebo fotbalových tribunách. Skladba si tak dál žije vlastním životem – občas jako historická vzpomínka, jindy jako univerzální „protest song“ nebo chytlavá popová melodie.

Tento trend povzbuzuje svobodné lidi, aby po rozchodu randili s někým, kdo neodpovídá jejich obvyklým preferencím. Místo toho, abyste si hledali někoho podobného, zkusíte naprostý opak. Může se to týkat hlavně osobnosti, vzhledu, věku nebo dalších aspektů. A podle odborníků to řadě lidí přináší nové možnosti.

„Na papíře víte, jaký je váš typ, a znáte druh člověka, který splňuje všechna vaše kritéria,“ uvedla pro časopis Vice Julie Nguyen, poradkyně v oblasti randění v aplikaci Hily Dating App. „Ale když se vydáte za někým, kdo je zcela odlišný, kdo je úplným protikladem toho, co obvykle znáte, může to do vašeho života přinést nové možnosti a přivést vás k něčemu, co jste možná předtím ani nezvažovali.“

V mnoha případech se termín „180-dating“ vztahuje k situaci, kdy se člověk zaměří na někoho mladšího, než je jeho obvyklá věková skupina. Například žena, která právě ukončila vztah se starším mužem, se může rozhodnout udělat otočku o 180 stupňů a začít se zajímat o muže mladší, než je ona sama.

Podle průzkumu z roku 2022 od seznamovací aplikace Plenty of Fish chodilo 63 procent lidí po rozchodu s někým mladším. Známým příkladem páru ztělesňujícího fenomén „180-dating“ byli americká influencerka a podnikatelka Kim Kardashian a komik Pete Davidson, připomněl časopis Glam. S o třináct let mladším partnerem randila Kim poté, co ukončila vztah s rapperem Kanye Westem.

Podle psychologů může být „180-dating“, stejně jako většina trendů v randění, prospěšný i škodlivý. Záleží hlavně na úmyslu, který za ním stojí. „Tento trend s sebou přináší výzvy i průlomy,“ uvedla pro Vice Sandra Myers, spoluzakladatelka a předsedkyně seznamovací agentury Select Date Society. „Pokud jste k sobě upřímní a jednáte s dobrými úmysly, může se to vyplatit. Pokud ale jednáte ze strachu nebo zklamání, může vám to způsobit další problémy s novými partnery, o které máte zájem. Mohou vás vnímat jako neupřímné, pokud nenajdete způsob, jak s nimi na nějaké úrovni navázat kontakt,“ varovala na závěr.

Výzkumníci německého Institutu Maxe Plancka v roce 2023 testovali 122 heavymetalových fanoušků na Wacken Open Air, každoročním velkém metalovém festivalu v severním Německu. Jedna skupina byla testovaná ještě předtím, než festival začal, zatímco druhou testovali několik dní po poslechu živé hudby. Účastníci museli ponořit ruku po předloktí do ledové vody a vydržet co nejdéle. Ačkoli se jedná o jednoduchý test, podle časopisu Vice jde o běžný vědecký postup, který výzkumníkům pomáhá shromažďovat data v řadě studií.

Podle nedávno publikovaných výsledků výzkumníci zjistili, že fanoušci po skončení festivalu dokázali vydržet s rukou ponořenou v ledové vodě déle než před hudební událostí.

Zajímavé je, že účastníci neuváděli, že by vnímali bolest jako méně intenzivní. Cítili ji zřejmě stále stejně, jen ji dokázali tolerovat déle. To by mohlo naznačovat, že se stali odolnějšími. Podle Institutu Maxe Plancka účastníci ve větší míře akceptovali nepříjemné vjemy spojené s bolestí a soustředili se na faktory, které mohli sami ovlivnit. Tedy například na dobu, za kterou vyndali paži ze studené vody.

Výzkumníci, kteří své zjištění publikovali v časopise Scientific Reports, se domnívají, že tento efekt by mohl souviset s intenzivním sdíleným zážitkem z živé hudby a s uvolňováním oxytocinu.

Velkou roli ale může hrát i povaha hudby. Heavy metal je koneckonců žánr, který v sobě zahrnuje i emoce, kterým se lidé obvykle vyhýbají. Podle časopisu Vice může představovat i bezpečný způsob, jak ventilovat negativní pocity, což se může promítnout i do ochoty snášet fyzické nepohodlí.

„Dosud jsme věděli, že potlačený hněv má největší vliv na zesílení prožívání bolesti u pacientů s chronickou bolestí. Proto jsme chtěli prozkoumat, zda se prožívání bolesti mění - zejména u žánru, jako je heavy metal, který vyjadřuje poměrně mnoho nepříjemných emocí, především hněv,“ vysvětlila pro web Institutu Maxe Plancka Lydia Schneider, hlavní autorka studie.

Ještě před nedávnem třiatřicetiletá Raquel téměř nevycházela z domu a měla potíže navazovat kontakty. Ve škole ji šikanovali a v předchozích vztazích zažila zneužívání. Její psycholožka jí před časem navrhla, aby vyzkoušela seznamovací aplikaci.

„V té době jsem se cítila velmi osamělá a mou jedinou motivací bylo chodit do práce. Neměla jsem absolutně nic jiného co dělat. Tak jsem absolvovala osobní pohovor, vyplnila pár testů a začala se scházet s lidmi, jako jsem já,“ vysvětlila Raquel pro španělský deník El País. Svého přítele Roberta Espinosu poznala před rokem přes aplikaci Dinder.

Španělská platforma vznikla pro osoby s mentálním postižením a Downovým syndromem a kombinuje hledání romantického partnera a přátelství s volnočasovými aktivitami. Vychází ze skutečnosti, že pro mnoho lidí s mentálním postižením je obtížné poznávat lidi mimo obvyklé prostředí, jaké jsou rodina, práce nebo organizace, do které docházejí. „Dosud jsme se starali jen o jejich přístup na pracovní trh. Nyní se začínáme zabývat také jejich přístupem k volnému času, přátelům a lásce,“ vysvětluje Max Roures, zakladatel aplikace.

Uživatelé nejdřív absolvují osobní pohovor a vyplní dva dotazníky. Jeden z nich hodnotí míru jejich samostatnosti. Zjišťuje, jestli žijí sami, řídí auto, pracují, zda jsou závislí na rodičích nebo jestli si obvykle plánují aktivity sami. Druhý zkoumá jejich znalosti a zkušenosti v oblasti sexu a vztahů. Ptá se, zda už měli partnera, byli na rande nebo jestli měli pohlavní styk.

Tyto informace následně pomáhají zajistit, aby se uživateli dostalo potřebné podpory. Jakmile se člověk zaregistruje, může se zapojit do organizovaných skupinových aktivit nebo chatovat s lidmi doporučenými algoritmem. Dinder má uživatele hlavně v Barceloně a každý týden organizuje aktivity od návštěvy kina nebo večeře v restauraci až po strávení dne na pláži nebo tanec na festivalu Primavera Sound.

Spoluzakladatelka americké seznamky na podobném principu Dateability Jacqueline Child uvedla, že lidé s mentálním postižením se v jiných seznamovacích aplikacích často setkávají s diskriminací. „Lidé neočekávají, že by osoby se zdravotním postižením měly sex,“ řekla pro BBC.

Podle webu El País dalším z mýtů je, že jsou promiskuitní. Navzdory předsudkům mají lidé s mentálním postižením stejné emocionální potřeby jako kdokoli jiný. Chtějí se zamilovat, mít partnera, navazovat přátelství a vést samostatný a plnohodnotný život. Podle psychologů je proto potřeba o tématu více informovat.

Jak uvádí agentura AP, Maďarská asociace správců a provozovatelů hřbitovů pořádá soutěž s cílem představit hrobařské řemeslo, jeho dovednosti a zároveň pomoci setřást tabu spojená se smrtí. Také upozorňuje na práci, která se jen zřídka dočká většího veřejného uznání.

Suchá a letním vedrem vyprahlá půda na veřejném hřbitově v Nyergesújfalu v severním Maďarsku se ukázala jako důstojný soupeř pro 19 dvoučlenných týmů. Soutěžící se utkali o titul nejrychleji vykopaného a nejstylovějšího hrobu.

„Hlavní je tu rychlost, ne krása,“ řekl podle serveru US News Róbert Nagy, který zvítězil společně se svým týmovým kolegou Lászlóem Kissem.

Vítězný tým dokončil hrob za 1 hodinu a 21 minut. Soutěžící kopali podle pravidel hroby o hloubce 1,6 metru, délce 2 metry a šířce 0,8 metru.

Letošní ročník byl už devátým v řadě. Neobvyklá soutěž zaujala také americká mainstreamová média. Kopání hrobů obvykle nebývá diváckým sportem, profesionální soutěž v severním Maďarsku ale letos upoutala pozornost i za hranicemi země, píše web Daily News Hungary.

Zpěvačka byla jednou z největších hvězd Afghánistánu. Pak se k moci vrátil Tálibán a ona uprchla ze země. Nyní Aryana Sayeed nese svou hudbu a poselství napříč Evropou s jedním klíčovým rozdílem: publikum tvoří pouze ženy, uvádí Euronews.

Sayeed zůstává jednou z nejznámějších tváří v Afghánistánu a získala si obrovské množství fanoušků jako zpěvačka a otevřená zastánkyně práv žen. Známá je také díky svému působení jako porotkyně v soutěži The Voice Afghanistan a dalších významných talentových show v zemi.

Když ale v roce 2021 Tálibán znovu převzal kontrolu nad Afghánistánem, její život i kariéra se dramaticky změnily. Sayeed se nemohla vrátit domů ani tam vystupovat, a tak pokračovala ve své práci ze zahraničí. Využívá svou platformu a organizaci DEFAW (Defenders of Equality, Freedom, and Advancement for Women) k zastávání afghánských žen a dívek, které žijí v „temných dnech“.

Zpěvačka je mimo jiné známá tím, že v únoru roku 2022 vstoupila do Evropského parlamentu v Bruselu oblečená ve světle růžové barvě, vlasy měla svázané do drdolu a byla doprovázena nahraným hlasem ženy, která zoufale plakala. Následně Sayeed začala zpívat Paní z ohnivé země, píseň o afghánských ženách. „Celé ty roky trpí, jsou ze všeho obviňovány. Jsou bity, jsou napadány,“ řekla později v rozhovoru pro web Deutsche Welle.

O pět let později se rozhodla nést své poselství naděje napříč Evropou se svým turné „Ladies Only“, sérií koncertů výhradně pro ženy. Turné začalo v pátek v Rotterdamu, kde Sayeed vystoupila v Laurenskerk. Poté se 5. září vydala do Stockholmu. Další zastávkou bude 26. září Hamburk a 3. října Wiesbaden nedaleko Frankfurtu.

Obaly rybích konzerv jsou často barevné a originální, což z nich dělá atraktivní zboží i pro sběratele. Některé firmy si proto najímají umělce, aby ilustrovali limitované edice. „Boom konzerv zčásti přiživuje i jejich podobnost s Pokémony,“ říká Luke Champion, majitel a provozovatel torontského obchodu Good Cheese, v rozhovoru pro National Post. Lidé podle něj chtějí vyzkoušet všechny různé druhy ryb a mořských plodů, které jsou k dostání.

Nový trend se začíná objevovat také v hudebním světě. Zpěvačka a skladatelka Audrey Hobert si například nechala zalaminovat list papíru s fotografií rybí konzervy a svým podpisem. V článku pro CNN o rostoucí oblibě konzervovaných ryb mluví také Becca Millstein, ředitelka společnosti, která uvedla limitovanou edici konzerv ve spolupráci právě s Audrey Hobert.

Podle ní si rybí konzervy oblíbili i hudebníci, kteří si je berou s sebou na turné nebo je mají ve svých nahrávacích studiích. „Hudebníci rybí konzervy milují. Je jich víc, než jsem si kdy dokázala představit, a od mnoha z nich o tom slýchám,“ uvedla Millstein. Podle ní se tak nabízí možnost začít rybí konzervy prodávat přímo na koncertech a turné.

Vasco Motta, obchodní ředitel portugalské společnosti, která konzervované ryby vyrábí, uvedl, že tyto produkty zaznamenaly celosvětový boom přibližně od začátku pandemie covidu-19 v roce 2020.