Ambient R. A. Irisarriho: hojivý zábal sluchovodů

11. říjen 2010

Rafael Anton Irisarri|foto:Bob Hansen

Rozeklaný půvab pacifického severozápadu, neuvěřitelně prostorná krajina, která z člověka dělá ztracenou, bezvýznamnou jednotku; rozložité stromy, masivní údolí, hluboká jezera, impozantní deštné lesy - to byly hlavní inspirační zdroje amerického post-minimalisty Rafaela Antona Irisarriho při tvorbě jeho aktuální desky The North Bend.

Irisarrimu, který zde opustil snad až příliš romantické polohy své předchozí tvorby, se tu podařilo obtisknout širokodechou krajinu do bohatých, spektrálních kompozic. Skladby na pomezí ambientu a neoklasické hudby jsou plné drobných zárodků melodií, potemnělých smyček a rozkošnicky se převalujících dronů - naše uši se noří ho hutného sonického láku, který rozhodně není skoupý na emoce.

Ačkoli Irisarri vtiskl většině tracků až hymnický rozměr, obratně se vyhýbá kýčovitým polohám. Jeho deska navíc netěží pouze ze zmíněných přírodních asociací: zřetelně je tu cítit návaznost na popkulturní tradici zmíněného amerického regionu, především na poetiku Lynchova seriálového mystéria Twin Peaks. Zejména úvodní Passage a závěrečná Deception Falls prozrazují autorovu zručnost a citové angažmá: skladby tu mají velmi tišící, konejšivý účinek.

Rafael Anton Irisarri - The North Bend|foto: Room40

Zatímco dříve mohla Irisarriho křehká muzika při troše jízlivosti asociovat romantický klavír Jiřího Maláska, svou novou - zatím nejvýraznější - deskou se zařazuje mezi elitu současných ambientních producentů. The North Bend je vkusným majestátem: na podzimní balzamování sluchovodů lze tuhle vrstevnatou hudbu jen doporučit.

autor: Aleš Stuchlý