Amnesty International: Mučení v syrských věznicích
Amnesty International vydala děsivou zprávu o případech mučení v syrských věznicích. Bašár Asad se evidentně inspiroval praktikami svého otce Hafíze. Právě v době jeho vlády, tedy 70. a 80. letech, docházelo v Sýrii k obdobným praktikám mučení vězňů a zadržených.
Každodenní zprávy o situaci v Sýrii, která se už rok potýká s krvavým povstáním Syřanů proti režimu Bašára Asada, vnímáme pomalu a jistě jako samozřejmou součást světového dění. V Sýrii umírají nejen civilisté, ale i novináři, kteří našli odvahu v zemi zůstat a informovat o tamní situaci. Vyšetřovací mise Amnesty International neměla přístup do země, svědectví desítek Syřanů o tom, co se děje v syrských věznicích, proto získala mimo její hranice.
Poslechněte si rozhovor s mluvčí české pobočky Amnesty International Kateřinou Šaldovou.
Jednotlivé příběhy až děsivě připomínají kruté praktiky známé ze syrských vězení v období70. a80. let, kdy zemi vládl otec Bašára Asada, Hafíz. Zadržení lidé vypověděli, že byli biti již při zatýkání a později znova ve vazbě nebo ve vězení. Zkušenosti s mučením v syrských věznicích nemají jen zástupci syrské opozice, ale i běžní Syřané, které se tak režim snaží úplně zlomit.
Amnesty International se na situaci v Sýrii snaží upozorňovat už od jara roku 2011, na základě posledních šetření a poznatků o mučení v syrských vězeních si lidskoprávní organizace stanovila několik jasných požadavků.
Politické snahy Rady bezpečnosti OSN o prosazení syrské rezoluce už dvakrát zablokovalo Rusko a Čína. Podrobnosti o snahách organizace Amnesty International o zlepšení životní situace syrských obyvatel a dodržování lidských práv v zemi najdete na webu amnesty.cz.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.