Andy Warhol: Motion Pictures

Výstava Andy Warhol: Motion Pictures uvádí devatenáct němých, černobílých filmů, které někdy zůstávají trochu ve stínu Warholovy malířské práce. Přesto představují důležitou součást jeho tvorby, v níž experimentoval s filmovým médiem z pozic výtvarníka, nikoli režiséra, a odhaloval tak nové možnosti a roviny filmového záznamu. Neobvyklý koncept promítání filmů na velká plátna umístěná na zdech jako běžné obrazy propojuje počátky kinematografie s klasickou portrétní galerií. Převod z původně šestnáctimilimetrového filmového pásku do digitální verze umožňuje promítat filmy skutečně tak, jak to jejich autor zamýšlel, včetně záměrného zpomalení na rychlost šestnácti políček za vteřinu, které snímkům dodává zvláštní hypnotickou atmosféru starého biografu. Diváci tak mají možnost poprvé opravdu vidět filmy, o kterých si mnohdy vzhledem k technologickým mantinelům mohli dosud jenom číst.

Andy Warhol: Motion Pictures|foto: Press kit

Jsou to například některé z filmů z rozsáhlé série Screen Tests, tedy Kamerové zkoušky. Ve čtyřminutových smyčkách rotují portréty Warholových přátel, spolupracovníků i pouhých návštěvníků jeho Factory. Modelky a modelové byli natáčeni v sedě na židli a stejně jako při skutečných kamerových zkouškách měli většinou prostě vydržet v dané pozici. Jinak Warhol do záznamu nijak režisérsky nezasahoval. Někteří účinkující jsou nervózní, protože neví, co vlastně mají dělat, jiní jsou ostentativně nad věcí nebo zase nepřirozeně strnulí. Někdy jako by hráli roli, jindy chtějí být sami sebou, a z některých se nedobrovolně stane jejich vlastní karikatura - jako třeba ze Salvátora Dalího, jehož portrét je promítán vzhůru nohama.

I v dalších filmech ze šedesátých let se Warhol zabýval záznamem času a zároveň odvážně pokoušel výdrž diváků. V Rudolfinu jsou k vidění například zkrácené verze proslulých snímků Spánek (z původních víc než 5 hodin na 42 minut) nebo Empire (z víc než 8 hodin na 48 minut). Do hodiny se svou původní stopáží vešly třeba filmy Jídlo, Účes nebo provokativní Blow Job. V nich Warhol zkoumá i hranice intimity nebo její iluze a otvírá široký prostor pro možné interpretace.

Vlastní expozici doplňuje doprovodný program přednášek, ale například i večer raritních filmových ukázek a nahrávek Velvet Underground, který uvede Pavel Klusák.

Výstavu pořádanou newyorským Muzeem moderního umění a Muzeem Andyho Warhola v Pittsburghu, můžete v Galerii Rudolfinum vidět do 5. dubna.