Angola dekriminalizovala homosexualitu. Stalo se tak po dlouhých 133 letech

11. únor 2019

Angolští poslanci se rozhodli z trestního zákoníku vyjmout část, která pojednává o zločinech proti přírodě. Právě mezi ně sexuální vztah dvou lidí stejného pohlaví v Angole dosud patřil.

Pasáž zakazující homosexuální pohlavní styk se do trestního řádu tehdy ještě portugalské kolonie v jižní Africe dostala v roce 1886. Stejnopohlavním párům tak až dosud hrozilo za sex s partnerem vězení. Poslanci nově schválili také zákaz diskriminace na základě sexuální orientace. Lidé, kteří odmítnou homosexuály přijmout do zaměstnání na základě jejich sexuální orientace, mohou nyní jít až na dva roky do vězení. Píše o tom server Jurist. Změnu zákonů vítá organizace Associacao Iris Angola, která v Angole za práva leseb a gayů bojuje už od roku 2013. Podle jejího lídra Carlose Fernandese je ale pro ochranu a práva homosexuálů v jihoafrické zemi třeba udělat ještě mnohem víc. Právě osoby s menšinovou sexuální orientací se v Angole často stávají obětí zločinů. V posledních třech letech byli kvůli své orientaci v Angole zavražděni minimálně čtyři členové místní LGBT komunity. „Myslím, že nyní už existuje právní rámec, který umožní policistům tvrdě stíhat pachatele zločinů spáchaných kvůli homofobii,“ řekl Fernandes webu DW.
Ačkoliv angolské úřady už několik posledních desetiletí homosexuály netrestaly, vztahy párů stejného pohlaví představovaly v zemi vedené konzervativní vládou společenské tabu. Kladně se k nim nestaví ani místní katolická církev, která má v africké republice značný vliv. Angolská LGBT komunita teď doufá, že nové zákony společenskou situaci zlepší.
„Politici si pravděpodobně všimli, že je načase změnit trestní zákon a aktualizovat ho tak, aby odrážel naši dobu,“ uvedla pro web DW Neela Ghoshal z mezinárodní organizace pro lidská práva Human Rights Watch (HRW). Kladné hodnotí i zákon zakazující diskriminaci gayů a leseb. „Dokazuje to, že v Angole nejde jen o pasivní akceptování práv LGBT komunity, ale jedná se o opravdu aktivní ochranu. To je v Africe docela neobvyklé,“ dodala Ghoshal.
Angolský zákon vítají i LGBT komunity v dalších afrických zemích. Organizace pro lidská práva bojují proti diskriminaci na základě sexuální orientace v Keni, Bostwaně nebo Ugandě. Ještě horší je situace v Namibii, kde je homosexualita stále trestná.

autor: Vít Voltr
Spustit audio
  • Nejsem nijak bohatý, Netflix mi neplatí bonusy, říká tvůrce seriálu Squid Game

    26. říjen 2021
    Stovky lidí toužících po snadných penězích se v jihokorejském seriálu přihlásí do Hry na Oliheň, která zpočátku vypadá jako neškodná dětská hra

    Veleúspěšné seriálové drama Squid Game vydělalo Netflixu v přepočtu kolem 20 miliard korun. Stres spojený s výrobou stál jeho tvůrce, jihokorejského režiséra a scenáristu Hwang Dong-hyuka šest zubů, aniž by dostal nějaký příplatek či bolestné. Filmař, který stvořil násilnou satiru o kapitalismu na základech rodinné tragédie, to řekl v čerstvém rozhovoru pro The Guardian

    Redaktor Stuart Jeffries ho rozesmál, když se zeptal, jestli z něj dystopické drama o přežití učinilo bohatého muže. V seriálu tajemná organizace vyzývá 456 hráčů z nejrůznějších společenských vrstev, aby si zahráli několik dětských her. Všichni jsou zadlužení, a tak jim nezbývá než přistoupit na to, že kdo vyhraje, jde domů se zhruba 860 miliony korun, a kdo prohraje, dostane kulku do hlavy.

    Padesátiletý Hwang by teď klidně mohl být stejně bohatý jako soutěžící, který vyhrává hlavní cenu, ale není tomu tak. „Nejsem tak bohatý. Ale mám dost, mám co jíst. Není to tak, že by mi Netflix vyplatil nějaký bonus.“

    Seriál předstihl v popularitě dosud vedoucí americké historické drama Bridgertonovi a  je nejúspěšnějším seriálem v historii Netflixu. Sleduje ho 142 milionů domácností. „Bylo to fyzicky, mentálně i emocionálně vyčerpávající. V průběhu natáčení jsem měl stále nové a nové nápady a jednotlivé epizody jsem upravoval, takže se množství práce násobilo,“ prozradil dále Guardianu o natáčení.

    Hlavní myšlenka Squid Game je inspirovaná situací, v níž se Hwangova rodina v roce 2009 ocitla poté, co jeho rodnou zemi těžce zasáhla globální finanční krize. „Byl jsem ve velké finanční tísni, matka zrovna odešla do důchodu. Pracoval jsem na filmu, ale nesehnali jsme na něj peníze, takže jsem asi rok nemohl nic dělat. Museli jsme si vzít půjčky. Já, moje matka i babička.“

    Útěchu nacházel v komiksových kavárnách v Soulu: „Četl jsem třeba Battle Royal a Liar Game a další komiksy o přežití. Bylo to nejtěžší období mého života. Říkal jsem si, jestli bych, pokud by existovala v realitě, do takové hry šel, abych vydělal peníze pro rodinu. Došlo mi, že jako filmař můžu do podobných příběhů vložit vlastní představy, a tak jsem začal psát scénář.“

    Proč Hwang stvořil děsivou brutální soutěž, ve které lidský život prakticky nemá hodnotu? „Protože jde o jednoduchou myšlenku. Bojujeme o život ve velmi nerovných podmínkách.“

    Hwang je přesvědčený, že celosvětové fungování ekonomiky je nespravedlivé. Zmiňuje, že například během pandemie nemůžou chudší země nechat lidi očkovat. Nakazí se viry na ulicích a umírají. Ve Squid Game se tedy pokusil předat zprávu o moderním kapitalismu.

    Aby nastudoval konkurenci, jiné seriály nesledoval, protože žádný nedokáže zhlédnout od začátku do konce. Až na dvě výjimky: Breaking Bad a Mind Hunter. V případě Bridgertonových to vzdal už v polovině prvního dílu.

    Podívejte se taky na Hra pro ty, co nemají co ztratit. Seriálový hit Squid Game je hlavně o světě plném soutěživosti.

  • Vědci objevili parazita, který požírá a nahrazuje jazyky ryb

    26. říjen 2021
    Parazit sežere rybě jazyk, zaujme jeho místo a živí se hlenem

    Pracovníci americké vládní agentury Texas Parks and Wildlife Department objevili podivného parazita, který sežere rybí jazyk a následně zaujme jeho místo. Při prvním objevu svého druhu odhalili také to, že poté co parazit orgán nahradí, začne si pochutnávat na hlenu v ústech ryby.

    Odborníci, kteří ho viděli na vlastní oči, o podivném tvorovi připomínajícím svinku hovoří jako o chňapalo-kanicovitém stejnorožci, což je označení odvozené od mořských ryb chňapala císařského a kanice červeného.

    Napadená ryba byla podle úředníků nalezena ve státním parku Galveston Island. Jak píše Inhabitat, obrázek parazita uvnitř rybí tlamy koluje na sociálních sítích a mnozí lidé nevěří, že je skutečný.

    Proč je výjev tak šokující? Je to vůbec poprvé, co vědci spatřili parazita při tom, jak nahrazuje celý orgán v těle hostitele. V podstatě se stává součástí ryby a přežívá díky hlenu vylučovanému v rybí tlamě. Zatím není jasné, kam až by mohla aktivita parazita vést. Zda by zůstalo pouze u nahrazení jazyka, nebo by se pustil i do dalších orgánů.

    Vědci v současnosti nejsou schopní říct, jestli by parazit také mohl napadnout jiné živočišné druhy, případně člověka. Tvrdí ale, že „nezabíjí ryby ani nijak nepůsobí na člověka“. Zprávy o parazitovi a jeho chování v rybí tlamě však vyvolávají otázky související s lidským zdravím a bezpečností. Ačkoli může vypadat děsivě jako z hororových filmů, není to prý zabiják.

    I přes tato ujištění je ale existence takového tvora pro mnoho uživatelů sociálních sítí alarmující. Jeden z komentujících napsal: „Díky za novou noční můru. Doteď známí netvoři už byli nuda.“

    Parazit sežere rybě jazyk, zaujme jeho místo a živí se hlenem
  • Vizualizace ukazují, která místa mohou skončit kvůli globálnímu oteplování pod vodou

    25. říjen 2021
    Aktivisté protestují proti globálnímu oteplování

    Nové vizualizace ukazují, co hrozí desítkám známých míst a památek, pokud se nepodaří zastavit globální oteplování. Buckinghamský palác v Londýně, slavná katedrála ve španělské Barceloně, ale symbolicky třeba i místo konání klimatické konference COP26 ve skotském Glasgow, všechna tato místa by mohla být za stovky let pod vodou. A to v případě, že se globální teplota zvýší o víc než jeden a půl stupně Celsia.

    Vizualizace vycházející z údajů neziskové organizace Climate Central ukazují, že zhruba deset procent světové populace žije na půdě, která se, pokud bude pokračovat současný trend emisí uhlíku, časem zcela ztratí. Nový výzkum byl zveřejněn jen několik týdnů před začátkem konference COP26, která je všeobecně považována za poslední šanci, jak zastavit rychlou změnu klimatu.

    „Rozhodnutí, která učiníme v Glasgow, a kroky, které podnikneme v tomto desetiletí, budou mít následky na stovky a tisíce let,“ řekl deníku The Guardian generální ředitel Climate Central Benjamin Strauss.

    Vizualizace ukazují více než 180 míst po celém světě ve dvou verzích. Vlevo je zobrazují při oteplení o jeden a půl stupně a vpravo potom při oteplení o tři stupně Celsia. Možné pohledy do budoucnosti nabízí zpravodajský web Euronews.

  • Umělkyně fotí portréty lidí, kteří se na ruských webech nabízí jako „přátelé k pronájmu“

    25. říjen 2021
    muž, kluk, výlet

    V Moskvě roste počet lidí, kteří na inzertním webu místo věcí hledají lidi. Snaží se tak najít někoho, s kým by mohli strávit čas a popovídat si. Portréty osob, které na takových stránkách nabízí svoje služby jako „přátelé k pronájmu“, od léta pořizuje fotografka Anastasia Dubrovina. Informuje o tom web Calvert Journal.

    Na webech, jako je Avito, si lidé můžou koupit oblečení z druhé ruky nebo použitý nábytek, v posledních měsících si tam ale zájemci můžou pořídit taky společníka, který je doprovodí na večírek, do kina nebo se kterým si prostě jenom popovídají v kavárně.

    Anastasia Dubrovina na takovou praxi narazila na vrcholu koronavirové pandemie poté, co si přečetla o podobných službách pronájmu v Japonsku. Chtěla zjistit, co mladé Moskvany vede k tomu, že se nabízí jako přátelé na hodinu, a co přesně dělají.

    Před několika lety jsem narazila na článek o japonské agentuře Friends for the Hour, kde si můžete najmout herce, který bude předstírat, že je váš příbuzný nebo přítel. Zajímalo mě, jestli něco takového existuje i v Rusku. Ukázalo se, že na Avitu můžete najít cokoli, co si dokážete představit,“ vysvětluje fotografka.

    Jaké to je fungovat bez skutečných přátel, ví z vlastní zkušenosti. Po přestěhování do Moskvy jsem se ocitla bez kamarádů. Dokonce jsem tehdy musela oslavit své třicáté narozeniny sama. Není snadné najít si přátele v dospělosti,“ říká Dubrovina.

    Podle ní si lidé stále častěji pronajímají společníky, kterým se můžou svěřit s problémy nebo tématy, u kterých mají pocit, že by je rodina nebo přátelé nepochopili. Cizím lidem se prý lépe svěřuje s finančními problémy, sexuální orientací, ale i s myšlenkami na sebevraždu.

    Portréty fotografka pořizovala na místech, kde se přátelé z inzerátu setkávají se svými klienty. Obvykle to byla ulice, kavárna nebo byt. Během pandemie byly samozřejmě schůzky nahrazeny telefonáty. Ale na způsobu komunikace opravdu nezáleží. Rozhodující je, že lidé prostě chtějí mluvit,“ dodává.

  • Nová data o odlesňování – stojí za ním západní oděvní značky a rychlá móda

    25. říjen 2021
    sleva - fast fashion

    Aktuální zpráva zaštítěná jednou z londýnských vysokých škol odhaluje, jak rychlá móda ničí životní prostředí v rozvojovém světě a jaké konkrétní oděvní značky se na tom podílí. Výsledky výzkumu ukazují, že stromy vytěžené v kambodžském lese jsou nelegálně používány jako palivo v továrnách dodávajících velkým západním značkám.

    V rámci výzkumného projektu Laurie Parsons z Royal Holloway (University of London) byly pořízeny záběry, které ukazují obrovskou plochu dřeva na okraji kambodžského hlavního města Phnompenhu. Jde o pokácené stromy určené k převozu do nedaleké továrny, která vyrábí módu pro britské spotřebitele. „Každá třetí továrna v Kambodži nyní spaluje lesní dřevo a to jsou jen ty, které to přiznávají,“ tvrdí Parsons. Zjištění byla publikována ve zprávě nazvané Disaster Trade: The Hidden Footprint of UK Production Overseas (Katastrofický obchod: skrytá stopa britské výroby v zámoří) a ukázala, že kambodžský oděvní průmysl denně spálí nejméně 592 tun lesního dřeva. Závěry studie přináší magazín Vice.

    Na rozdíl od jiných odvětví je role světového oděvního průmyslu jako významného znečišťovatele životního prostředí spotřebiteli v současné době stále přehlížena. V posledních letech je ale označován za „druhé nejvíce znečišťující odvětví na světě“, hned po ropném průmyslu. Podle Světové banky je oděvní průmysl zodpovědný za více emisí uhlíku než mezinárodní lety a námořní doprava dohromady.

    V rámci výzkumu vznikl i seznam konkrétních módních značek, které se na problému podílí. Jejich jména přináší exkluzivně právě magazín Vice. Podle něj jde především o diskontní řetězec Lidl, který chce teď slovy svého mluvčího celou záležitost vyšetřit. Na pálení dřeva se na dalších místech smutného žebříčku mají podílet taky značky Tu, C&A, Next a Bestseller. Společnost Tu uvedla, že už se dvěma z dotčených továren nespolupracuje a třetí bude „prošetřovat“. Taky firma Bestseller se chce dotčenými dodavateli zabývat. Vyjádření společnosti C&A a Next zatím není podle magazínu k dispozici.

  • Kyborgové 21. století. Lidé si nechávají tetovat QR kódy

    22. říjen 2021
    QR tetování

    Tetování mají lidé spjaté většinou s nějakou vzpomínkou, velmi často důležitou, nebo jednoduše s něčím vizuálně pěkným. Na vzestupu je ale nový trend – všudypřítomné QR kódy, které skrz naskenování připomínají internetový proklik na stránku, účet na sociálních sítích nebo covid pas, se dostávají i na lidskou kůži. A potvrzují to také tetovací studia.

    „V devadesátkách si lidé nechávali vytetovat čárové kódy. Dneska chtějí QR kódy, které můžou naskenovat svými mobily,“ řekl pro server VICE italský tatér Gabrielle Pellerone. Byl to právě on, kdo vytetoval covid pas ve formě QR kódu, z něhož se stal virální hit. „Hodně lidí chce QR kódy, které odkazují na rodinné fotky nebo jiné vzpomínky, ale covid pas má společenskou funkci kromě toho, že se vztahuje také k nějaké vzpomínce,“ dodává.

    Zkušenost potvrzuje také Lokesh Verma, tatér z Indie, podle kterého se lidé nebojí QR kódů, obecně, ale i v podobě tetování, díky pandemii. „Kvůli ní, kvůli tomu, že s QR kódy platíme – ať už v bance, nebo restauraci –, se z toho stalo něco normálního,“ říká. Vzestup této technologie je patrný také na případu ruské Moskvy, která vydává dočasná tetování QR kódu s covid pasem.

    Další umělci potom popisují, jak jejich klienti chtěli vytetovat QR kód s odkazem na milostný dopis. Virálním se taky stalo tetování, které směřovalo na track Never Gonna Give You Up. „Nikdo neví, kam vás QR kód zavede, a je to zajímavý způsob, jak interagovat s lidmi,“ popisuje Max Mancin, jehož lýtko na skladbu „odkazuje“.

    S tetováním QR kódů se nicméně pojí určité problémy. Například vyžaduje velkou zručnost daného umělce – vizuální stránka kódu musí být totiž velmi přesná, aby odkázala na správné místo. Stejně tak má svůj podíl na nefunkčnosti čas. Se starší, vrásčitou kůží se může QR kód změnit a přestat fungovat. Navíc není vůbec jisté, zda budou lidé tyto odkazy v budoucnu ještě používat.

  • Lana Del Rey vydává nové album. Vzdoruje na něm kritice o romantizování smutku

    22. říjen 2021
    Lana Del Rey

    Lana Del Rey vydává nové studiové album Blue Banisters. V tomto roce jde v pořadí již o její druhou desku. Na jaře jí totiž předcházelo kritiky kladně hodnocené album Chemtrails over the Country Club. Zpěvačka se v novém počinu otevřela – zpívá například o rodině, ale zároveň se o něco víc přiblížila „obyčejnému“ člověku.

    Od Lanina debutu Born to Die uplynulo už deset let a za onu dekádu se zpěvačka musela vypořádat s nesčetnými kontroverzemi. Nejen v souvislosti se svým poslední albem, tedy Chemtrails over the Country Club, čelila umělkyně nařčením z kulturní apropriace a romantizování domácího násilí. Lana Del Rey tehdy na svém instagramu vzkázala fanouškům, že v podobně laděných textech bude pokračovat na chystané desce Rock Candy Sweet.

    Jak ale poznamenává server NME, už nové album částečně reaguje na kritiku – ostatně nikde jinde zpěvačka ani nemůže, protože si minulý měsíc zrušila všechny účty na sociálních sítích. Na tracku Is Beatiful se například ptá svých posluchačů: „Co kdyby někdo požádal Picassa, aby nebyl smutný?“

    Jak ve své recenzi píše britský Guardian, na nejnovějším albu se Lana Del Rey přiblížila obyčejnému člověku – zpívá například o Zoom hovorech nebo třeba o výletech do obchodu Target. Na jiných tracích se ale zpěvačka vrací ke svým dlouhodobým tématům a opět se stylizuje jako „bad girl“. Přesto server o albu píše, že jde o její doposud autobiograficky nejpřímočařejší desku. „Dokumentuje tam ztracenou lásku a počátek té nejnovější, blízký vztah se sestrou a taky náročný vztah s matkou.“

    Rodina se promítla také do procesu tvorby – textově do závěrečného tracku Sweet Carolina přispěli její otec Rob a sestra Chuck. Na něm ukazuje server Pitchfork také to, že se Lana zbavila otěží předchozí desky a je mnohem hravější – track sice věnuje své sestře, zničehonic ale zpívá o kryptoměnách a iPhonu 11.

    Hned několik recenzí vyzdvihuje zpěvaččiny vokály. Server NME její hlas označuje jako „nejbohatší, nejpříjemnější a nejvíc fascinující, jaký kdy byl“. Webové stránky například v této souvislosti zmiňují skladby Arcadia nebo Sweet Carolina.

    Podívejte se taky na Láska, svoboda a uchozené nohy. Lana Del Rey na nové desce odhodila strojenost a bere nás k táboráku a Uvěřitelný smutek s pruhy a 50 hvězdami. Je Lana Del Rey nejlepší žijící americká písničkářka?.

  • Robotka měla otevřít výstavu v Egyptě. Na hranicích ji ale zadrželi kvůli podezření ze špionáže

    22. říjen 2021
    Robotka Ai-Da

    Robotka malířka Ai-Da, která se proslavila nejen svými autoportréty, nedávno zamířila do Egypta. Pod pyramidami v Gíze měla uvést vůbec první výstavu na tomto významném historickém místě po více než 4 500 letech. Místní celníci ji ale na hranicích zadrželi kvůli podezření ze špionáže. Robotku nakonec po několika dnech pustili.

    Jako problematické se ukázaly Ai-Diny oči, respektive její oči-kamery, a modem. Její vyspělá technologie přiměla tamní bezpečnostní složky podezřívat robotku ze zapojení do špionáže. Britský velvyslanec v Egyptě se potom nechal slyšet, že vyjednat propuštění Ai-Dy nebylo vůbec jednoduché. Celníci sice nabízeli, že robotku pustí na svobodu, jenže jen pod podmínkou, že vyjmou například některé z jejích součástek.

    Tvůrce robotky Aiden Meller ale naléhal, že něco takové nepřipadá v úvahu. „Můžeme se zbavit modemu, ale nemůžeme jí vyjmout oči,“ řekl Meller serveru Guardian. Oči-kamery jsou totiž pro Ai-Du zásadním pomocníkem při malbě.

    Nakonec robotku celníci po 10 dnech netknutou pustili na svobodu – jenom několik hodin před začátkem akce s názvem Forever Is Now, kterou každoročně pořádá multidisciplinární firma Art D’Égypte, podporující egyptské umění a kulturu. Ai-Dina účast měla být jedním z hlavních momentů večera.

    Robotka vytvořená v Británii používá kromě svých očí a vyspělých algoritmů také robotickou paži, se kterou tvoří převážně abstraktní umění. Ai-Da má už na svém pomyslném kontě výstavy ve významných institucích, jako jsou třeba Tate Modern nebo Barbican Centre. Více si o jejím původu můžete přečíst v jednom ze starších příspěvků Radia Wave.

  • Nové čisticí zařízení by mohlo zbavit Tichý oceán plastů

    21. říjen 2021
    Zařízení společnosti Ocean Cleanup zachycuje plast z oceánu do sítí

    Nové zařízení minulý týden úspěšně odvezlo 10 tun odpadu z Tichého oceánu. Technologie, kterou používá, by potenciálně mohla být schopná oceán postupně kompletně vyčistit.

    Jak upozorňuje Inhabitat, úspěšný experiment se připravoval velmi dlouhou dobu. Boyan Slat, v současnosti sedmadvacetiletý nizozemský vynálezce, zakladatel a ředitel společnosti The Ocean Cleanup, jejímž cílem je odstraňování plastových odpadů ze světových oceánů pomocí plovoucích norných stěn, měl údajně plán na vyčištění oceánů už v osmnácti.

    Nezisková organizace si stanovila impozantní cíl: do roku 2040 odstranit z oceánů devadesát procent plovoucích plastů. V roce 2018 uvedla na trh své první zařízení na jejich zachytávání. Tehdy ale nebyla úspěšná, protože se velmi brzy rozlomilo. Model z roku 2019 byl už o něco lepší, ale stále nedokázal splnit stanovený úkol.

    Loni v létě společnost Ocean Cleanup postavila obrovskou plovoucí bariéru ve tvaru písmene U, která směřuje odpadky do dlouhé plovoucí sítě. Tým, který na testovacím čištění pracoval, zařízení pojmenoval Jenny. Každých několik týdnů se síť naplní plastem, posádka ji vytáhne a vyprázdní do nádoby na odpadky, poté ji znovu připojí a vyšle sbírat další harampádí. Plast se poté dopraví na břeh, kde je recyklován.

    Jedna taková Jenny dokáže pojmout přes 10 tisíc kilogramů plastu. Slat si myslí, že pokud by jich zapojili deset, do pěti let by mohli zlikvidovat polovinu takzvané Velké tichomořské odpadkové skvrny, tedy místa, kde je v severním tichomořském koloběhu velmi vysoká koncentrace oceánského odpadu.

    Ne všichni ale sdílí jeho nadšení. Zvláště když spočítají náklady na tankování lodí. „Jakmile se plast dostane na otevřené moře, je akce finančně velmi náročná. Spotřeba fosilních paliv nutných k tomu, aby se zařízení dostalo zpátky, je opravdu vysoká,“ říká Miriam Goldstein, ředitelka oceánské politiky think-tanku Center for American Progress.

    Slat už projektu zasvětil téměř deset let života a neztrácí naději. Na Twitteru napsal: „Je ještě spousta věcí, které se musí doladit. Ale jedno víme už teď: pokud nasadíme menší flotilu těchto zařízení, dokážeme mořský plastový odpad vyčistit.“