Anna Meredith: Každou skladbu si nejdříve „namaluju“
Anna je v jednom kole. Dobře to charakterizuje její nabitý kalendář, díky němuž jsem si jí nedovolal do domácí Anglie, ale do holandského Amsterdamu. Jeden den zde prezentovala své kompozice pro rekordér a orchestr, druhý den zase fanouškům představila svou „klubovou“ tvář, tak jak ji známe z nové desky Varmints. Na mnohotvárnost rukopisu směřovala logicky první otázka našeho rozhovoru.
Necítíš se jako hudebník, který sedí na několika židlích zároveň?
Já takovou rozpolcenost sama nevnímám. Osobně bych svou hudební dráhu charakterizovala tak, že skládám hudbu vhodnou pro různorodá prostředí. Způsob, jakým skládám, se totiž nemění. Jen jednou je určená pro orchestr, podruhé pro kapelu.
Jak jsi ale po své třicítce v sobě objevila popové buňky?
Rozhodně to nebylo způsobem, že bych si jednou řekla: „Teď začnu fušovat do popu.“ Já experimentální muziku tvořím už delší dobu. To, že se o tom široká veřejnost začíná dozvídat až v posledních letech, je ale druhá věc. Příklon k ní bych označila obligátní nálepkou „přirozený vývoj“. Vždyť já jsem v různých kapelách hrála už od svých teenagerských let!
Jak bylo pro tebe v minulosti důležité se setkat s Annou Calvi, Jamesem Blakem nebo These New Puritans?
Všechny je uznávám jako osobnosti a výborné muzikanty. Ovšem zrovna s těmito jmény jsem se pouze vyměnila na pódiu. Anna mě dokonce vzala na jedno své turné jako support. Mnohem důležitější z hlediska kreativního byla pro mne reálná spolupráce s The Stranglers a Laurou Marling, pro jejichž písničky jsem psala orchestrální aranže.
Jako první jsi na alternativní scéně vydala dvě EP. Jak je hodnotíš s odstupem dvou, tří let od vydání?
Jako takové osahávání nového teritoria. První bylo instrumentální, postavené pouze na elektronice. Druhé už obsahovalo zpívané kusy i stopy akustických instrumentů. V zapojení vokálu a reálných nástrojů je nová deska výrazně dál. Ale abych se vrátila nazpátek, tato EP mám stále ráda.
Jakou roli na nové desce hráli tvoji spoluhráči nebo hosté?
Já jsem zvyklá psát party celému orchestru. U kapely vím, jaké mám spoluhráče, co jim sedí, jaké mají instrumentální schopnosti, a z toho titulu se jim snažím psát hudbu na tělo. Z tohoto titulu moji spoluhráči výrazným způsobem ovlivňují výslednou podobu nahrávek.
Mimochodem, je někdo, s kým by sis chtěla v budoucnu zahrát?
S Björk. Je prostě skvělá.
Nebála ses, že poměrně avantgardně pojaté instrumentálky na novince nebudou tvořit s výrazně popovými zpívanými skladbami kompaktní výpověď?
Ne, toho jsem se nebála. Ono se to možná na první poslech nezdá, ale všemi položkami desky se táhne poměrně silná jednotící linie. Jedním ze základních znaků alba je podobně stavěný dramatický oblouk u všech tracků.
Když už o písničkách mluvíme, stále je tvoříš na základě grafického skeče?
Ano. Každou skladbu si nejdříve „namaluju“. A jak už jsem řekla, je jedno, jestli se jedná o symfonii nebo krátkou popovou písničku. Já totiž i vokální linky s textem beru stejně jako každou jinou nástrojovou linku.
Nemohu si pomoci, ale velmi často při poslechu nové desky narážím na odkaz Laurie Anderson. Cítíš jistou spřízněnost s jejím rukopisem?
Přiznám se, že její hudbu moc neznám. Nejsi první, kdo mi tuhle příbuznost naznačuje, tak se na ni budu muset více podívat.
Jak vypadají tvoje klubové koncerty s kapelou?
Mám pět spoluhráčů. Já hraju na elektroniku, klarinet, bicí a do toho ještě zpívám, pak mám dalšího bubeníka, kytaristu, dva hráče na cello a tubistu. K tomu používáme hromadu efektů a pedálů. Jestli se naše pojetí materiálu z desky na koncertech liší od studiových originálů, nemohu dost dobře posoudit. Já osobně mám pocit, že se komplexnosti předloh přibližujeme (samozřejmě ve více akustickém podání), ale je možné, že někteří posluchači to mohou vnímat úplně naopak.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
