Apple a Samsung podle šetření úmyslně zpomalovaly staré smartphony, aby snáze prodaly nové přístroje

Gillis vystoupil v SNL v sobotu 10. října. V tradičním úvodním monologu, kterým se večer otevírá, vyprávěl mimo jiné o svém návratu do posilovny a překvapení z toho, jak u cvičení vypadají ženy. „Nevěděl jsem, že se teď oblékají jako dě*ky,“ uvedl za rozpačitého smíchu publika. Následně si dělal legraci z toho, jak jeho ustupující vlasová linie začíná připomínat německého nacistického vůdce, píše web Variety.

„Často pronáším projevy a přední část vlasů mi pořád padá do očí. Není žádný způsob, jak si je upravit, aniž bych vypadal přesně jako Hitler. Je to jediná možnost. Nebudu si je odhrnovat na stranu, to je gay. Tak to prostě je: Buď jsi gay, nebo jsi Hitler, a není to právě stav, v němž se jako země nacházíme?“ pokračoval Gillis.

Úvodní vystoupení u řady diváků narazilo a kritika se krátce nato rozšířila i na sociálních sítích. Mezi známé tváře, které se vůči Gillisovi vymezily, patří například herec Dan Levy, známý ze seriálu Schitt’s Creek. Ve svém příspěvku na Instagramu zdůraznil, že krátké šortky z žen nedělají sexuální objekty a podobné výroky více vypovídají o lidech, kteří je pronáší.

„Jsem v šoku, že něco takového může být vysíláno v přímém přenosu v celostátní televizi,“ cituje herce The New York Times. Ke kritice Gillise se přidaly i bývalé členky SNL, Cecily Strong a Ego Nwodim, které na protest zveřejnily snímky ve cvičebním oblečení. „Dě*ka se hlásí do služby,“ okomentovala sarkasticky svou fotku Nwodim.

Pořad ani jeho vysílací stanice NBC se k sobotnímu vystoupení dosud veřejně nevyjádřily a nereagovaly ani na žádosti o komentář. Podle webu CNN se jedná o obvyklý postup SNL, který často volí mlčení a čeká, až se vlny kontroverzí přeženou.

Gillis přitom mohl patřit do stálého souboru SNL, když do něj v roce 2019 nastoupil spolu s Chloe Fineman a Bowenem Yangem. Krátce po oznámení svého angažmá byl však z obsazení vyčleněn kvůli rasistickým a homofobním výrokům ve svém podcastu. Jako vysvětlení uvedl, že je „komik, který posouvá hranice“. Do pořadu se nyní jako hostující hvězda vrátil od svého vyhazovu již potřetí.

Jako údajného vůdce sítě policie identifikovala 39letého Luu Thanh Binha. Agentura AP uvádí, že Binh kupoval kradené kočky, choval je v zařízení na severu města a dále je prodával na maso. Spolupracoval s dodavateli, kteří verbovali další lidi. Ti jezdili na motorkách po obytných čtvrtích zejména v noci mezi 23:00 a 4:00 ráno a lovili kočky. Každou noc jich nachytali mezi čtyřmi až desíti.

Konzumace kočičího masa upadla s rostoucím počtem domácích mazlíčků. Mladší Vietnamci je spíš považují za společenská zvířata. Pokrmy z kočičího masa se ale v některých částech Vietnamu, zejména ve venkovských oblastech, stále konzumují. Agentura Reuters uvádí, že se někdy kočky prodávají pod označením „mini tygři“ a někteří lidé se domnívají, že mají léčivé vlastnosti.

Policii se podle agentury AP podařilo vrátit 13 koček ke svým majitelům. O zbývající zvířata se stará nezisková skupina na ochranu práv zvířat, zatímco úřady pátrají po jejich majitelích.

Vlády po celém světě se potýkají s globální krizí internetové kriminality. Narážejí ale na omezení při pokusech o potírání zločinců za svými hranicemi. To inspirovalo alternativní přístupy, jako je využití automatizace k hromadnému pronásledování podvodníků – například zasíláním spamu spamerům s cílem vyčerpat jejich prostředky. Platformy umělé inteligence teď tyto typy experimentů proměňují v reálné nástroje v boji proti kyberkriminalitě, uvádí server Wired.

Iniciativy zaměřené na boj proti kriminalitě na internetu se posunuly od defenzivních strategií k ofenzivním. Jak píše web The Tech Buzz, iniciativy nasazují sofistikované boty s umělou inteligencí, které se vydávají za potenciální oběti a vtahují podvodníky do zdlouhavých konverzací. Ty jim zabírají čas a vyčerpávají zdroje, zatímco shromažďují informace o jejich taktikách. Boti dokážou vést realistické konverzace po celé hodiny a zapojují do nich uvěřitelné příběhy, emocionální reakce a i falešné osobní údaje, což udržuje zájem podvodníků. Zatímco si podvodníci myslí, že si připravují svou další oběť, ve skutečnosti plýtvají tím nejcennějším - svým časem.

Umělá inteligence by mohla vytvořit novou éru v boji proti podvodům, a to nejen pro samotné podvodníky. Je zapotřebí zlepšit sdílení zpravodajských informací mezi policií, společnostmi provozujícími sociální sítě, bankami a dalšími odvětvími. K tomu by, jak píše Wired, potenciálně mohlo přispět monitorování a analýza dat založená na AI.

Tato technologie také vytváří takzvané „honeypoty“ pro orgány činné v trestním řízení. Díky podrobným záznamům o komunikaci podvodníků, jejich taktikách a dokonce i platebních metodách vytvářejí tyto systémy umělé inteligence komplexní databáze, které mohou vyšetřovatelé využít ke sledování zločineckých sítí a identifikaci vzorců chování, informuje The Tech Buzz.

Podle Sankara začínají kouřit, protože tím chtějí naznačit víru, že umělá inteligence nakonec rakovinu vyléčí. Ředitel Palantiru to řekl v neděli v rozhovoru na stanici CBS News. Logikou podle něj je, že v to věří tak moc, aby do toho vsadil všechno. Panuje prý kolem tohoto přesvědčení masová psychóza nebo společenská iluze.

Sankar pro své tvrzení neposkytl žádné důkazy, ani nejmenoval žádné konkrétní výzkumníky, podotýká server Business Insider. Zároveň upozorňuje, že kouření zůstává hlavní příčinou nemocí a úmrtí, kterým lze předcházet, a žádný průlom v oblasti umělé inteligence neodstranil zdravotní rizika spojená s cigaretami.

Není jasné, kolik výzkumníků kouří cigarety, aby tak vyjádřili svou důvěru v potenciál umělé inteligence při léčbě rakoviny. Nikotinové výrobky se ale podle dostupných informací vrací do kanceláří. Samotná společnost Palantir vybavila automaty ve své kanceláři ve Washingtonu D.C. bezplatnými nikotinovými sáčky pro své zaměstnance starší 21 let, informuje časopis Fortune.

Někteří zakladatelé startupů začali kouřit i kvůli navazování kontaktů. Kouření je sociální aktivita a lidé jsou při něm uvolněnější, zejména v odvětví, které umí být formální, uvedl deník Business Insider.

Jammertest, hackerský festival pod širým nebem, který každoročně pořádají norské úřady, se odehrává na odlehlém ostrově 300 km severně od polárního kruhu. Jeho cíl je jednoduchý, ale ohromující. Využít satelitní signály k manipulaci se samotným časem a zjišťovat, zda přijímače od hodin po drony, vydrží tento tlak, píše BBC.

Jádrem tohoto experimentu je technologie, která pohání velkou část našeho moderního digitálního světa: globální navigační družicové systémy (GNSS).

Ve společnosti máme tendenci vnímat satelitní sítě, jako je GPS, jako nástroje pro navigaci. Přesto dělají i něco jiného a stejně důležitého – přenášejí ultra přesný čas. Elektrické sítě, telekomunikační sítě, akciové trhy, dopravní služby a další jsou závislé na synchronizaci poskytované GNSS.

Důležitost GNSS pro infrastrukturu však zároveň vytváří pro společnost i riziko hrozby. Satelitní přenosy jsou slabé a mohou být přetíženy nebo zneužity silnějšími a škodlivými signály.

Od rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu se takové rušení dramaticky zvýšilo. Nejzřetelnější dopady byly na letectví. V květnu letošního roku došlo u letadla RAF k rušení GPS poblíž ruských hranic, zatímco v září 2025 švédský dopravní úřad uvedl, že rušení je na denním pořádku.

Jammertest tedy proto vznikl jako každoroční kampaň pod širým nebem, která testuje odolnost zařízení pro určování polohy, navigaci a časování (PNT) vůči rušení globálních navigačních družicových systémů (GNSS). Koná se každoročně od roku 2022 na ostrově Andøya a její organizátoři ji označují za největší otevřený test odolnosti PNT/GNSS na světě. V letošním roce akce proběhla od 14. do 18. září.

Dánština, švédština, norština, finština a islandština mají slova a výrazy, které slovníky mohou překládat jako „prosím“. Žádný z nich však přesně neodpovídá tomuto všestrannému anglickému slovu. Seveřané místo toho často vyjadřují zdvořilost gramatickou stavbou žádosti, tónem hlasu, otázkou nebo přidáním poděkování. Roli hraje také vztah mezi mluvčím a posluchačem, píše ZME Science.

Novinářka BBC ve svém článku popisuje, jak hledala správný způsob, jak v dánštině říct „prosím“ při nákupu pečiva v pekárně. Reaguje na to lingvista James Puchowski, výzkumník z Nynorsk Kultursentrum, který vysvětluje, že hledání přímého překladu nemusí být tím správným začátkem.

Dánové si například mohou v pekárně objednat pečivo slovy må jeg bede om, což lze volně přeložit jako „mohu si požádat o…“. I taková formulace je projevem zdvořilosti. Ve Švédsku může mluvčí žádost doplnit poděkováním, zatímco v Norsku se zdvořilost může projevit například intonací na konci věty nebo úsměvem.

Ve studii z roku 2009, která porovnávala anglické slovo please s jeho švédskými překlady, lingvistka Karin Aijmer napsala, že švédština nemá ustálený prostředek zdvořilosti, který by tomuto slovu přesně odpovídal.

Žádost lze například formulovat jako otázku v podstatě: „Můžete mi podat sůl?“ nebo ji zakončit slovem tack, které znamená „děkuji“. Švédské slovo snälla se někdy používá v situacích, kdy by angličtina využila please, nejde však o neutrální náhradu. Podle kontextu může vyjadřovat prosbu, naléhání, nebo dokonce podráždění, zatímco anglicky mluvící člověk může slovo please automaticky přidat k žádosti.

Autoimunitní onemocnění postihují stovky milionů lidí. Zhruba každý desátý na celém světě má zkušenost s nemocí, které může způsobit řadu zdravotních problémů, včetně únavy, bolesti svalů a vyrážek.

Výzkum Univerzity v Cambridgi a Univerzity ve Východní Anglii však naznačuje výrazný genderový rozdíl, pokud jde o to, jak lékaři řeší příznaky těchto onemocnění. Studie uvádí, že u žen je větší pravděpodobnost, že jejich onemocnění budou mylně připisována psychiatrickým příčinám. Je tedy větší pravděpodobnost, že budou mít příznaky chybně diagnostikovány jako psychosomatické, a že se u nich diagnóza zpozdí, píše server Guardian.

Autoimunitní onemocnění, ke kterým dochází, když imunitní systém těla omylem napadne zdravou tkáň, může být obtížné identifikovat, protože se často projevují běžnými příznaky. Dr. Melanie Sloan z Katedry veřejného zdraví a primární péče na Univerzitě v Cambridgi a na Norwichské lékařské fakultě Univerzity East Anglia (UEA) uvedla pro server Independent, že někdy „může trvat měsíce nebo roky, než se diagnóza vyjasní.“

Studie, vedená společně Univerzitou v Cambridgi a UEA, zahrnovala dotazník s více než 6 600 respondenty s autoimunitními onemocněními. Převážnou většinu zkoumaných tvořily ženy ze Spojeného království.

Útočníci ale neměli zájem o sledování kuřat. Díky umístění kamery na kurníku totiž záběry sledovaly pohyby izraelských bezpečnostních složek na hranici s Libanonem, píše americký Wall Street Journal.

Farmáři stačilo pomoci s lepším zabezpečením a kameru opět přesměrovat na kuřata. Incident ale poukazuje na výrazně větší problém. Na světě je asi 1,2 miliardy online přístupných kamer.

Státní zpravodajské služby proto začaly prohledávat internet a hledat zranitelná zařízení, která jsou namířena na citlivou infrastrukturu. Do jejich systémů se pak nabourávají. Kybernetické útoky navíc usnadňuje překotný vývoj umělé inteligence. Z kamer pro sledování zahrad, dveří nebo dobytka se tak stávají legitimními prostředky elektronického boje a nástroje, kterými se můžou armády cizích zemí špehovat navzájem.

Hackování kamer došlo k dokonalosti na rusko-ukrajinské frontě. Vyhledávání cílů a vyhodnocování škod způsobených útoky hluboko v nepřátelském území jsou každodenní prací zaměstnanců zpravodajských služeb obou znepřátelených zemí. Moskva se ale podle nizozemské tajné služby snaží pravidelně nabourat do kamerových systémů v Nizozemsku, ale taky v členských státech Severoatlantické aliance a Evropské unie. Píše to server Industrial Cyber.

Třeba v roce 2024 se na Ukrajině povedlo ruským hackerům převzít kontrolu nad webkamerami v obytných domech v ukrajinském hlavním městě Kyjevě. Podle ukrajinské tajné služby potom mělo Rusko v úmyslu záznamy využít k tomu, aby vyhledávali cíle ve městě. SBU uvedla, že od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 „zajistila, přesměrovala nebo zablokovala přes 40 tisíc videokamer, které představovaly potenciální bezpečnostní riziko.“

Obavy ze ztráty kontroly nad vlastními zařízeními vedou k novým snahám o posílení bezpečnosti. Některé západní země už zakázaly prodej čínských výrobců kamerových systémů.

Americký deník Wall Street Journal popisuje nedělní úzkost na příběhu Jill Davis. Do práce chodí od pondělí do pátku a živí se jako manažerka v jedné neziskové organizaci. Už v neděli odpoledne se jí ale do hlavy začínají vtírat první otázky: „Jsem připravená na tenhle meeting?“ nebo „Mám všechno dostatečně zorganizované a uspořádané?“

Nedělní blues není nic nového, ale s narůstajícím tlakem na zaměstnance, větší pracovní zátěží a zvyšující se nejistotou na pracovním trhu jsou sunday scaries čím dál horší. Podle průzkumu americké pracovní portál FlexJobs, do kterého se zapojilo asi 21 tisíc respondentů, podobné pocity zažívá až polovina zaměstnanců. Nejčastěji v podobě nedokončeného seznamu úkolů, který nad nimi visí i mimo pracovní dobu.

Jill to vyřešila tak, že si koupila přesýpací hodiny. Každou neděli je převrátí a přípravě na pondělí věnuje maximálně hodinu času, tedy dobu, než se písek přesype z jedné nádržky do druhé. Deník WSJ ale popisuje, že hodinová příprava mnoha lidem nestačí. Roste procento lidí, kteří místo nedělního volna odpovídají na pracovní zprávy, řeší organizační věci, odepisují na emaily nebo tráví čas výzkumem a přípravou na následující pracovní týden. Vše samozřejmě neplaceně.

Psychologové doporučují čelit nedělním úzkostem tím, že si vymezíme hranice. V případě nutnosti nedělí neplacené pracovní přípravy je důležité zachovat si pevně stanovená pravidla, doplňuje Wall Street Journal.