Arcade Fire: když se z kapely stává instituce
Na velký úspěch se adekvátně zareagovat nedá: po salvách nadšení zůstávají nestydatá očekávání publika i kritiky, která většinu muzikantů (a indie-rockových kapel především) srazí do kolen. Kanadský soubor Arcade Fire, srocený kolem nepřeslechnutelného frontmana Wina Butlera, představuje v tomto ohledu výjimku: ačkoli neuvěřitelně vyzrálý debut Funeral zůstává jejich dosavadním zenitem, i aktuální třetí album The Suburbs - mnoha problémům navzdory - překračuje kvalitativní laťku většiny žánrové konkurence.
Pokud Funeral zkoumal bolestivé přechody mezi láskou a ztrátou, dětstvím a dospělostí, životem a smrtí, Neon Bible už připisoval k starému rockovému zákonu nové zlobné kapitoly: ambiciózní nahrávka byla převážně úspěšným pokusem muzikantů dostát nárokům auditoria, zachovat si tvář a zároveň znít ještě o poznání majestátněji než dřív. Novinka The Suburbs má v sobě všechnu ponurou teatralitu předchozích dvou alb, a zároveň je zřetelným krokem k tomu, aby se z kapely stala instituce.
Silou Arcade Fire vždycky bylo vkusné zacházení s patosem, což je disciplína, kterou ovládá jen málokdo. Jejich nápaditě aranžovaný orchestrální pop-rock je zpravidla dostatečně rafinovaný a prožitý; dost na to, aby prudká emocionalita písní nepůsobila nadmíru přepjatě. Pompéznost a epické rozměry jejich nahrávek by u jiné skupiny zněly zákonitě naprosto směšně. Arcade Fire se ale i tady (až na pár výjimek) dokážou této citové rozbahněnosti vyhýbat a komponovat hudbu, která posluchače strhne. To samé už bohužel nelze říct o textech.
Politicky zabarvené koncepční album by chtělo být seriózní kritikou předměstské existence a dusivě měšťáckého životního stylu, jenže tentokrát jsou Butlerovy texty ve své okázalé pošmournosti až příliš monotónní. Pojmy jsou tu použity jen vágně, absence nadhledu někdy plodí pouze plané naříkání. Přemítání o pustotě života na předměstí jako by samo tonulo v horlivě popisované nudě.
Tvorba Arcade Fire se na nejproblematičtějších místech nové desky zatím nejvíc přiblížila kategorii zvané midcult: lehce úpadkové napodobenině náročného umění. I kanadský ansámbl tady vychází z masové kultury, ale přejímá motivy, postupy a myšlenky z kultury vyšší. Vytěžuje závažná témata, která ale místy banalizuje a nechtěně proměňuje v kýč.
Přestože si Arcade Fire na koncepční rovině tak úplně nevědí rady a šestnáct skladeb dává dohromady přeci jen krapet nadsazenou stopáž, lze považovat The Suburbs za úspěšný krok (po němž přijde další napětí, kam bude kanadská emocionální úderka směřovat dál). Hudebně stimulující, poutavé a přiměřeně chytré album s chybami je pořád ještě víc, než co dokáže většina současných indie-rokových spolků nabídnout.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
