Aristokraté experimentálního soulu

03041696.jpeg
03041696.jpeg
Mnoho zpěváků i zpěvaček zaznamenalo v posledních letech úspěch s projekty, které by se daly označit jako retro soul. Povedlo se to třeba Amy Winehouse, duu Lady nebo také Aloe Blaccovi. Je tu také pár osobností, které ze soulu a funku vychází, ale vytváří svůj osobitý zvuk. Spíše než k těm nejcharakterističtějším postupům soulu se tito tři zpěváci a producenti vrací k jeho syrovosti, erotickému náboji a psychedelii funku.

Seven Davis Jr. – Lost Tapes Vol. 1
Královna spirituálního neosoulu Erykah Badu si nedávno postěžovala na Twitteru, že se hip hop a R’n’B proměňuje v levné techno a že by nerada, aby se vytratil ten boom bip a hump. Tím myslela groove a duši černošské hudby, kterou si rozhodně zachovává Seven Davis Jr., i když se jeho další projekty se víc blíží tanečnímu elektru. Na desce Lost Tapes Vol. 1, kterou vydal u labelu IZWID, představuje směs funkové zvrhlosti, syrového nebo efekty zmutovaného soulového zpěvu a provokativních analogových zvuků elektra. Koncept ztracených nahrávek je oblíbený hlavně mezi hiphopovými producenty. Vydávají tak starší tvorbu, která měla být v některých případech opravdu raději zapomenuta. Naopak těchto 8 tracků houstonského rodáka žijícího vL.A.vyznívá jako ucelená deska. Je plná neotřelých rytmických struktur a zvukových poměrů, v textech je erotické dusno, elektro je tu vznešené jako avantgardní jazz, lo-fi špína doplňuje kosmické syntézy. Seven Davis Jr. dělá neotřelé funkové experimenty, které jsem postrádala u společného projektu Dam Funka a Snoop Dogga.

Reginald Omas Mamode IV. – Do You?
V listopadu minulého roku vyšlo také EP londýnského Reginalda Omase Mamoda IV. Nositel skutečně aristokratického jména přistupuje s elegancí i ke své hudební produkci. Není to taková avantgarda jako Seven Davis Jr., ale označení trippy groove pop sedí skvěle – co track, to hit. I když Mamode nemá černou krev, jeho repetitivní struktury se podobají sofistikovaným živým beatům J Dilly. Zjevná je i návaznost na tvorbu ikony neosoulu, zpěváka a kytaristy D’Angela, se kterým vlastně i J Dilla spolupracoval. Pořádně tučné analogové basy budete cítit hluboko v břiše a tam by vás měly zasáhnout i zacyklené zamilované texty. Tato příjemná zhýralost vychází na labelu Five Easy Pieces, který v minulosti vydal například fLaka nebo Midnight Davise.

Pegasus Warning – Woof Ticket FP
Označení dekadentní soul by se hodilo i k projektu Pegasus Warning newyorského hudebníka Guillerma E. Browna, i když jeho texty jsou tu spíše uvědomnělé. Brown spolupracoval například také s Jamiem Lidellem nebo Robertem Luxem. Jeho image futuristického šamana a zvuk, který sám označuje jako Noise’n’B z něj dělají jeden z nejzajímavějších projektů roku 2013. Je překvapivé, že se o jeho sofistikovaných hudebních experimentech, které propojují současnou bass music i novou vlnu, víc nepsalo. Možná je to tím, že jeho EP Woof Ticket (což je v překladu slangový výraz pro slovní zastrašování) vyšlo již na začátku roku a neurvalost, se kterou ignoruje hudební formy a propojuje živé nástroje a elektronické postupy, některé opravdu vyplašila. Bouřlivé existenciální bourání hudebních norem si můžete stáhnout zdarma na webu labelu Plug Research.