Astrobioložka o odhalování života ve vesmíru: Budeme hledat molekuly ukládající genetickou informaci

Jak vnímáte svůj obor? Je čistě založený na hypotézách, nebo se naopak řídíte pouze přírodními zákony, které panují tady na Zemi?

Samozřejmě existují hypotézy o tom, kde všude bychom mohli hledat život podobný tomu, který je na Zemi, a ty hypotézy nám dávají předpovědi, které můžeme testovat. Například když v 70. letech byly vyslány na Mars sondy Viking, existovaly hypotézy týkající se metabolismu případného marsovského života. Rozličné experimenty na palubě těchto sond testovaly například, jestli existují na Marsu organismy, které využívají fotosyntézu, nebo jestli tam existují heterotrofní organismy, které rozkládají složitější látky na jednodušší. Výsledky byly spíše negativní. Jeden experiment podal výsledek, který naznačoval přítomnost života, a to dokonce na obou landerech Viking. Později se ukázalo, že to bylo pravděpodobně způsobeno chemií povrchu Marsu. Konkrétně přítomností solí, jako jsou chlorečnany a chloristany.

Stálo by za to u sondy Viking zůstat, protože šlo o první čistě astrobiologickou misi. Nakolik se pak ukázalo, že jde o slepou cestu v hledání marsovského života?

Nešlo o slepou cestu. Například v rámci jednoho experimentu byl odebrán vzorek marsovského regolitu, který zahřáli a prohnali plynovým chromatografem, který ukazuje hmotné molekuly ve vzorku. Experiment může odhalit složitější organické látky, které můžou ukazovat na přítomnost života či nikoliv. Jinak se prováděly pokusy zaměřené především na metabolismus. Do vzorku se například dodaly živiny značené radioaktivním uhlíkem ¹⁴C a sledovalo se, jestli se tyto živiny rozloží a jestli se uvolní oxid uhličitý, který tento uhlík ¹⁴C obsahuje. Pak se hledala přítomnost fotosyntézy. K sebranému vzorku se vpustil vzorek atmosféry s radioaktivně značeným oxidem uhličitým, který tady na zemi rostliny zpracovávají na složitější látky, například na cukry. V současné době se zaměřují sondy ani ne tak na metabolismus, jako čistě na přítomnost organických látek pomocí složitější metod, než jaké existovaly v době Vikingu. Konkrétně evropský ExoMars bude výjimečný tím, že jeho pojízdná část rover ponese vrták, který je schopný se dostat až do hloubky dvou metrů. To je samozřejmě mnohem lepší, než když Viking odebíral vzorky z povrchu Marsu nebo když geologická sonda Curiosity nese vrták zhruba pěticentimetrový.

Astrobioložka Julie Nováková|foto: Archiv Julie Novákové

V rozhovoru bude slyšet, že jste právě na rodičovské dovolené a v náruči chováte dítě. Když se na něj podíváte pohledem astrobioložky, které látky budete především v kosmu hledat – aminokyseliny? Která látka by mohla znamenat, že má vaše dítě v kosmu bráchu?

Něco tak složitého jako dítě bychom těžko našli, ale určitě je dobré dívat se po molekulách, které ukládají genetickou informaci. U pozemského života jde o DNA. Samozřejmě život, který má jiné kořeny, než je ten pozemský, může mít jiné molekuly, kam se informace ukládá. Uvažuje se například o ukládání na bílkovinné bázi – tomu se přezdívá PNA, tedy proteinová nukleová kyselina. V zásadě jde o podobný princip. Lze si představit i život, který by používal něco úplně jiného, ale to už jde o spekulace, které se nedají testovat. Co se týče aminokyselin, které jste zmínil, tam by bylo skvělé najít pouze levotočivé nebo pravotočivé u těch, které jsou takzvaně chirální. Pozemský život si vždycky vybírá jeden druh aminokyselin a zase u cukrů pouze jeden druh cukru – konkrétně levotočivé aminokyseliny a pravotočivé cukry. Kdybychom našli nikoliv směs, v které jsou namíchané stejně tak levotočivé a pravotočivé, ale nějaké místo, kde bude převažovat levotočivá aminokyselina, tak to naznačuje, že tam probíhá proces, který si vybírá tyhle molekuly. Může to být život, ale nutně nemusí. Byla by to velká známka ve prospěch života.

Pokud zpozorujeme planetu ve tvaru kostky, postavila ji mimozemská civilizace, říká astrofyzik Bursa

• Upravit
• Smazat

Když se před lety rozhodla Evropská kosmická agentura zkoumat exoplanety, byl astrofyzik Michal Bursa skeptický. Dnes je z výsledků překvapený. Skoro každá druhá hvězda v naší galaxii má planetární systém. Navíc už umíme zjistit i tvar planet obíhajících jiné hvězdy. „Všechny planety, které známe, jsou kulové. Je obtížné si představit, že by příroda vytvořila planetu ve tvaru trojbokého jehlanu nebo krychle,“ říká Bursa, se kterým jsme debatovali právě o výzkumu exoplanet.

Vy jste zároveň autorka sci-fi literatury. Kdy se vám naposledy stalo, že jste si řekla, že jde o zajímavou hypotézu?

Rozhodně když jsem psala povídku Mars and fever, tak jsem se inspirovala hypotézou, jak by mohl přežívat případný marsovský život. Astrobiolog Dirk Schulze-Makuch napsal vědecký článek obsahující hypotézu, jak by se popasoval s nedostatkem vody na Marsu. Marsovský život by používal ve svých buňkách směs peroxidu vodíku a vody. Peroxid vodíku je hydroskopický, přitahuje k sobě vodu z prostředí. Život by si tak mohl lépe poradit i v prostředí, ve kterém je vody nedostatek, a současně by to nemuselo nijak radikálně ovlivnit chemii uvnitř buňky. Tak právě takový život jsem zasadila do izolovaného hydrotermálního systému na Marsu.