Ateliér radostné tvorby nehraje na lítost. Umělci s hendikepem fascinují autentičností bez kalkulu
Hodnota díla tvůrců art brut vychází podle Jaromíra Typlta mimo jiné z nezkaženosti uměleckým světem. Lidé, kteří nemají aspiraci se uměním živit, malují přímočaře, bez kalkulu, který by mohl znamenat třeba snahu trefit se do trendu nebo být dobře prodejný na trhu s uměním. Díla tvůrců z okraje mají paradoxně větší schopnost komunikovat, přestože jejich autoři toho často příliš nenamluví.
V Ateliéru radostné tvorby v Praze na Letné jsem zastihl při práci čtyři jeho pravidelné malířské přispěvatele. Marii Kůsovou, které tu přezdívají Basquiat, tichého a důkladného Ladislava Svobodu, výřečnou Dagmar Filípkovou a Pavlu, která se mnou nechtěla mluvit na mikrofon. Vedoucí ateliéru Otto Kouwen rozdává náčiní potřebné k malování a mezitím vypráví souvislosti z doby, kdy nacisté vraždili lidi s hendikepem nebo duševní nemocí. Úkolem je vytvořit ilustrace do publikace, kterou na toto téma Kouwen spolu s historiky připravuje.
Ateliér radostné tvorby (A. R. T.) funguje jako výtvarná dílna, která poskytuje zázemí ke svobodnému uměleckému vyjádření lidem majoritní společností označovaným jako mentálně hendikepovaní nebo duševně nemocní. Ateliér vznikl z iniciativy spolku ALTÁN ART v roce 2013 a momentálně sdružuje asi 12 umělců. Vedoucím ateliéru je výtvarník Otto Kouwen. Smyslem ateliéru je produkovat umělecká díla, jejichž hodnota spočívá v originalitě a nezkaženosti světem umění. A. R. T. pořádá obvykle několik výstav do roka.
Spolupráci s hendikepovanými tvůrci si přišli zkusit taky Markéta a Martin z Ateliéru mediální a didaktické ilustrace na plzeňské ZČU. Za tři hodiny práce zvládáme společnými silami namalovat asi patnáct černobílých obrazů. „Že se nemůžu příliš upínat ke svým výtvorům,“ odpovídá Markéta na otázku, jaké poznatky si ze spolupráce odnáší. Tvořilo se totiž tak, že to, co jeden rozmaloval, za chvíli poslal dál, kde to další umělec podle svého doplňoval a přetvářel. „Často jsme si říkali, že by bylo dobré už přestat, ale to je možná takové naše postižení, abychom to prostě zachránili,“ potvrzuje Martin, že největší problém dělalo studentům rozloučit se se svojí pěknou realistickou kresbou, kterou pak někdo další třeba přetřel šedou pastou.
„Tady se vychází z toho, že máme tvůrce, kteří mají naprosto jednoznačnou vnitřní potřebu tvořit a odpovídají tomu, čemu se buďto říká art brut, umění v surovém stavu, nebo se používá anglický termín outsider art,“ vysvětluje podporovatel ateliéru, výtvarník a literát Jaromír Typlt, který v sousedním komunitním centru pracuje jako sociální pracovník. I díky jeho zájmu o art brut se ateliéru daří komunikovat s okolním uměleckým světem a ateliér často spolupracuje s profesionálními výtvarníky, nejčastěji s ateliérem Grafiky 2 Vladimíra Kokolii z nedaleké AVU.
„Výtvarná dílna podporuje lidi jako umělce. Nebere se to jako nějaké neškodné trávení volného času nebo se to nedělá jako terapie, ale oceňuje se, že lidi dělají něco autentického nebo originálního,“ vykládá o svém přístupu zakladatel ateliéru Otto Kouwen, původem Nizozemec, který v Česku žije už pětadvacet let. V Ateliéru radostné tvorby nejde o arteterapii jako o výsledné dílo. Vytváří podmínky k tvorbě pro lidi s nestandardním zdravotním stavem nebo různými životními potížemi, kteří skrze svoji uměleckou činnost často nachází sílu čelit svým vlastním problémům nebo omezením. Třeba Ladislav Svoboda, o kterém nedávno vyšel článek v časopise Reportér, trpí poruchou autistického spektra a moc toho nenamluví. Když měl ale vlastní autorskou výstavu, připravil si projev, který dokázal před návštěvníky a potenciálními sběrateli přednést. Jeho matka na to řekla, že nikdy neslyšela Ladislava tak dlouho souvisle mluvit.
Co je unikátního na umění tvůrců s hendikepem nebo z okraje společnosti? Jak se dostal vedoucí Ateliéru radostné tvorby Otto Kouwen k provozu výtvarné dílny? A na čem zrovna pracují umělci v ateliéru? Pusťte si celou reportáž.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
