Audioriver 2011: V jednoduchosti je síla
Tak jako minulé roky, i letos festivalu Audioriver narostla kapacita návštěvníků. S pěti desítkami interpretů v čele s Vitalicem, Trentemøllerem a Paulem Kalkbrennerem tentokrát břeh řeky Visly v Plocku navštívilo podle prvních odhadů přes 15 000 fanoušků elektroniky.
Oproti roku 2009 nárůst o více jak 100 procent, přesto je Audioriver stále festivalem, na kterém se z jedné stage na druhou dostanete během dvou minut, v prostoru před pódii se nemačkáte jak sardinky a na (prakticky osvícené) toi-toi nečekáte nekonečné fronty.
Vzhledem k prostoru, v jakém se Audioriver odehrává (na pláži mezi řekou Vislou a strmým břehem), je možné areál rozšiřovat pouze do délky, což také organizátoři letos využili k prodloužení vzdálenosti hlavního pódia a Circus Tentu, který tak tentokrát sahal až do míst, kde se ještě před dvěma lety nacházelo stanové městečko. To jediné se letos výrazněji vzdálilo zhruba 500 metrů od samotného festivalového areálu a co do počtu stanujících návštěvníků velmi nabobtnalo. Jinak zůstalo až na menší změny vše „při starém“: Hybrid Tent zaměřený na drum’n’bass a dubstep, Circus Tent na house a techno a hlavní stage oscilující na obou stylových hranách.
A nezměnila se nijak ani nálada a vstřícnost publika, která je – v porovnání s mnoha jinými elektronickými festivaly – vpravdě jedinečná. Jestli lze ještě kde zažít atmosféru let devadesátých, kdy byl pro tanečníky DJ vším (což velmi dobře vystihli Faithless jednou ze svých dnes už klasik žánru), je to právě v obou cirkusových stanech na festivalu Audioriver. Vytleskávání v průběhu hraní, nadšené hlasité výkřiky při výměnách vinylů a zcela pozitivní a pevné propojení producentů schovaných za gramofony (případně CD playery či laptopy) s publikem, které tancuje a baví se až do roztrhání těla, je nakažlivě všudypřítomné. Přesvědčil se o tom hned první zahraniční DJ pátečního programu v prostoru Circus Tentu – Robag Wruhme, který se během svého setu prakticky nepřestal usmívat a na kterém bylo vidět, jak je vřelým přijetím příjemně překvapen. V 90 minutách prošel od tanečnějšího dubstepu (Burialův Raver z druhého alba) přes groovy house (releasy labelu Freude Am Tanzen) až po oldschoolové vzpomínání (Whirlpool Productions a jejich slavná věc From: Disco To: Disco), přičemž samozřejmě došlo i na vlastní produkci ze dvou vydaných řadových alb. Lepší start šestého ročníku Audioriveru si bylo možno přát jen stěží.
Dánsko? Francie? Německo!
Anders Trentemøller, který začal svůj koncert na hlavní stagei ve chvíli, kdy Robag Wruhme v Circus Tentu dohrával, snad až příliš protahoval živé verze skladeb z aktuálního alba do desetiminutových opusů, které tak ztrácely na energii i přesto, že byli společně s ním na pódiu další čtyři členové jeho live-bandu. Jinak se ale koncertnímu pojetí desky Into The Great Wide Yonder nedá vytknout prakticky nic – skvělá sehranost kapely, propracované aranže i nemalá dávka showmanství dělají z Trentemøllerova vystoupení hodně silný zážitek. To Pascal Arbez-Nicolas aka Vitalic si v Plocku vystačil sám. Obklopen dvěma velkými zrcadlovými stěnami, které se staraly o podařenou vizuální show, roztancoval publikum před hlavní stageí chytře sestaveným live-setem jak z nových skladeb, tak dnes už klasik z jeho první desky OK Cowboy. Pro mnohé bez diskuze vrchol večera, po kterém opanoval hlavní pódium na dvě hodiny Chris Liebing.
Ten od prvních naboostrovaných a přebuzených beatů nenechal nikoho na pochybách, v jakém směru se bude ubírat jeho set – monotónní ostré techno tepající v neměnném BPM a nekompromisní minimalismus, ve kterém rytmus bezpečně vítězí nad melodiemi. Pravým opakem byl sobotní, ještě o půl hodiny delší set další legendy německého techna, Svena Vätha. Ten vsadil na melodičnost, chytlavost a barvitost a pomyslný souboj dvou velikánů německé techno scény vyhrál s naprostým přehledem; ba co víc, jeho vystoupení patřilo mezi vůbec nejsilnější momenty šestého ročníku Audioriveru. Co deska položená na gramofon, to další důvod k setrvání v Circus Tentu a k pokračování v tanečních kreacích, které se neuskutečňovaly pouze před pódiem, ale také na něm – Svenova setu si totiž užívala i desítka DJů a producentů hned za jeho taškami s vinyly. Plánovaný odchod na Teebeeho, který ve stejné době hrál na hlavní stagei, ani Gillese Petersona v Hybrid Tentu se vůbec nekonal – Sven Väth chytnul a nepustil, dokud nezdvihnul nad hlavu poslední asfaltový kotouč a nevychutnal si následné mohutné ovace.
Koncerty lepší desek
Program Hybrid Tentu se mi ve výsledku zúžil na dva zhlédnuté dvojčlenné projekty – Kryptic Minds v pátek a Walkner & Moestl v sobotu. Jestliže Kryptic Minds svým minimalistickým dark dubstepem doplatili na rozjetého drum’n’bassového Andyho C a roztancovanou náladu po něm notně přidusili, což se logicky odrazilo v počtu přihlížejících, tak vídeňské duo Walkner & Moestl (společně ještě s hostující zpěvačkou Taniou Saedi) ukázalo, jak nenásilně a chytře propojit křehký ženský vokál s nabasovaným soundem jejich aktuální dub/breakbeatové produkce, která zněla naživo výrazně lépe než ze studiových desek.
Příjemným překvapením sobotního programu byl jak set polského deephouseového dua Catz’N Dogz, tak především koncert italské elektro-synth popové dvojice We Love – kytara, theremin, midi kontrolery a živé vokály pomohly skladbám z eponymní desky, která vyšla v loňském roce u labelu BPitch Control, k daleko výraznějšímu a barvitějšímu vyznění, což se projevilo i ve velikosti publika, které se nenechalo odradit ani deštěm, který během vystoupení We Love skrápěl festivalový areál.
Sobotní vrcholy
Nejexkluzivnějším sobotním jménem v line-upu byl ale zámořský producent Pretty Lights, který se v Evropě objevuje velmi sporadicky – jeho vystoupení by se za poslední dva roky bez námahy spočítala na prstech dvou rukou. Letos se navíc Derek Smith (který mimochodem veškerou svou produkci poskytuje zdarma ke stažení na oficiálních webových stránkách) představil pouze v Dánsku a Velké Británii. V Plocku předvedl pestrý live set plný instrumentálního hip hopu, breakbeatu a party dubstepu s hodně tanečním potenciálem a důrazem na tři aktuální EPčka vydaná v loňském roce. Ideální příprava pro předpokládaný vrchol sobotního programu – Paula Kalkbrennera, před kterým jsem dal ovšem přednost Franku Heinrichovi, který coby Reboot produkuje techhouse plný samplů více či méně známých latino hitů a přesně v tom duchu se také nesl jeho live set. Astrud Gilberto, Nina Simone a další jména 60. a 70. let vokálně doplňovala chytlavé podklady z Heinrichovy dílny, takže měl v Circus Tentu zaslouženě plno i přes výraznou konkurenci právě ve zmiňovaném Paulu Kalkbrennerovi.
Hrdinou sobotního dne se pro mě nicméně stal již zmiňovaný Sven Väth, po jehož setu už bohužel nezbyly síly pro dvojici Pan-Pot, která šestý ročník Audioriveru uzavírala. Ten i přes sobotní nepřízeň počasí a oproti loňskému roku více do mainstreamu zaměřený line-up znovu potvrdil důvody, kvůli kterým na něj váží cestu i fanoušci klubové elektroniky až z britských ostrovů – jednoduše, ale účelně vyřešený areál, skvělá party atmosféra, kvalitně sestavený program ve dvou stylově vyhraněných cirkusových stanech v čele s hlavním pódiem, často velmi exkluzivní evropská vystoupení některých projektů a to všechno za cenu vstupenky, jejíž výše (lépe řečeno níže) se vší pravděpodobností nemá na festivalové mapě Evropy konkurenci.
Poslechněte si průběžné telefonické hodnocení, které přímo z festivalu zprostředkoval Jarda Petřík.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
