Audioriver 2012: Další povedený ročník
Sedmý ročník polského festivalu Audioriver představil poprvé ve své historii čtyři regulérní pódia a přestože návštěvnost zřejmě nepřekonala tu dosud nejvyšší loňskou, počasí pláži na břehu řeky Visly přálo a atmosféra byla opět hodna jmen, která letos organizátoři do města Plock přivezli.
Nicolas Jaar na hlavním pódiu nadchnul, Nathan Fake ovládnul (nejen) novou Wide Stage a Ricardo Villalobos v téměř čtyřhodinovém setu potvrdil své DJské kvality.
Wide Stage, jak bylo pojmenováno nové pódium, které doplnilo trojici hlavního a dvou stanů (Hybrid Tent a Circus Tent), dělala čest svému jménu, protože co do zastoupených žánrů byla opravdu široká. Hned v pátek odehráli své live sety Deadbeat, Byetone a Nathan Fake – a mladý Brit vydávající u labelu Border Community Jamese Holdena (nejnověji červnový vinyl Iceni Strings) předčil nejen oba zmíněné producenty, ale jeho (bohužel jenom) šedesátiminutovka patřila mezi to vůbec nejlepší celého letošního ročníku. Jestli si nějak představuji IDM, to co předvedl po druhé ranní v Plocku Nathan Fake, k tomu mělo zatraceně blízko. Energický, chytlavý, ale zároveň pestrý a promyšlený set, který naplno zaměstnával uši, hlavu i nohy od první minuty hraní až po zaklapnutí laptopu o hodinu později.
Scott Monteith měl o poznání pomalejší rozjezd – první půlhodina jeho hraní byla místy až příliš monotónní, ale všechno napravil v té druhé, kdy měla kadence beatů (pro někoho možná překvapivě) místy rychlost až techno produkce, samozřejmě zpestřované dubovými vlivy. Nejsyrovější zvuk měl očekávaně zástupce labelu Raster-Noton Olaf Bender aka Byetone, který představil aktuální desku Symeta, nicméně na závěr si neodpustil více jak desetiminutovou verzi svého zatím největšího „hitu“ Plastic Star. Oproti Nathanu Fakeovi ale se skladbami daleko méně experimentoval a spíš se držel jejich albové struktury.
I sobotní program na Wide Stagei nabídnul stylově pestrou přehlídku a zárověň i historicky první české jméno v line-upu – Floexe. Kromě něj zahráli živě také Plaid a Martyn a i jejich vystoupení patřila k vrcholům letošního Audioriveru. Plaid zahráli podobně skvěle jako Nathan Fake. Po slabším úvodu, kdy skladby nemíchali, ale přerušovali tichem, se pustili do toho, v čem jsou mistry – regulérního live setu, který i přes hodně experimentální charakter neztrácel na chytlavosti a tanečnosti. Legendy z Warp Records ukázaly, že styl „braindance“ má své místo i v roce 2012 a pořád umí být aktuální, když se vezme za správný konec. Vysoko nasazenou laťku Wide Stage udržel i Martyn a ukázal, že i on umí nejen složit skvělé skladby (hrál především z letošní desky Ghost People), ale také je naživo patřičně „prodat“. Na závěr po převážně ostřejší techno produkci s občasnými úlety do dubstepu, ještě překvapil ostře nalámaným syrovým junglem v duchu devadesátých let, který od něj vzhledem k aktuálnímu stylovému zaměření nejspíš čekal málokdo.
Hlavní stage pro mě oba dny byla ve znamení jediného koncertu – v pátek Nicolas Jaar a v sobotu Guillaume Coutu Dumonts & The Side Effects. Nicolas Jaar odvedl svůj standard (tedy skvělý gig) – v triu s klávesistou a saxofonistou Willem Epsteinem a kytaristou Davem Harringtonem. Sám obsluhující piano, vokály a veškerou elektroniku předvedl pro někoho možná až příliš prvoplánově líbivý a přístupný koncert, ale nelze mu upřít, že se mu stále daří ideálně propojovat živé hraní s rovnými tanečními podklady. Jeho show má v sobě energii klubové party i nadstavbu v podobě příchutě klasického koncertu. Zmíněná kritéria splňuje do puntíku i rodilý Kanaďan (žijící teď samozřejmě v Berlíně) Guillaume Coutu Dumonts, který má k Nicolasu Jaarovi žánrově hodně blízko (ne náhodou jim oběma vyšly desky u stejného labelu Circus Company), s tím rozdílem, že naživo funguje ono propojení syntetické a živé produkce ještě lépe. Čtveřice ve složení klávesy, kytara, saxofon a vokály, které velí Dumonts starající se o rytmiku a veškeré elektronické prvky a efekty, odehrála výborný mix minimalistického funkyjazzu s housovým podkladem, který pro někoho místy možná až zbytečně útočil na první signální, ale ve výsledku ono balancování na hraně kýče ustála takhle kanadsko-německá pětice s přehledem.
Do prostoru Hybrid Tentu zasvěcenému především drum’n’bassu, jsem zamířil pouze jednou ze zvědavosti, jak vypadá DJský set Francouze Kavinskyho, ale po zjištění, že autor hitu Nightcall velmi rád míchá páté přes deváté a cílí na výrazně mainstreamovější publikum, přičemž má v DJském umění ještě co dohánět, jsem po půlhodině zamířil zpět do Circus Tentu. Ten již tradičně program obou dnů uzavíral: v pátek téměř čtyřhodinovým setem Ricarda Villalobose a v sobotu Carlem Craigem a Anjou Schneider. Především druhá polovina setu chilského rodáka byla skvěle vystavěná od ostrého techna až po závěrečné téměř deephouseové zklidnění, s čímž šla ruku v ruce i vytříbená selekce tracků. Nelze nevypíchnout jeden konrétní – legendární „gay anthem“ I Feel Love od letos v květnu zesnulé Donny Summer. Skladba vzniknuvší před neskutečnými 35 lety pořád neuvěřitelně šlape a fakt, že ji do svých setů zařazují chicagští jukeři Rashad se Spinnem stejně jako Ricardo Villalobos, jen potvrzuje její výjimečnost a nadčasovost. Síly na Anju Schneider už v neděli nad ránem nezbyly, takže sedmý ročník Audioriveru pro mě uzavřel Carl Craig, který nejdříve vyděsil vyšeptalým drum’n’bassovým úvodem, v němž probublal i provařený „apačský sampl“, ale pak už tahle detroitská legenda naštěstí hrála jenom líp a líp (rozuměji rovněji a ostřeji).
Podle dosavadních řádků to může vypadat, že sedmý Audioriver neměl žádné chyby, ale stále je samozřejmě co vylepšovat – především videoprojekce se až příliš často opakovaly, případně často působily celkem zbytečným dojmem, a také úlitby mainstreamu (DJský set Röyksopp na hlavní scéně, stejně jako vystoupení Enter Shikari) by si festival, na který už kvůli často exkluzivnímu lineupu pravidelně míří i fanoušci z Velké Británie, možná mohl odpustit. Kdyby Audioriver probíhal ve dne, asi by bylo i vpravdě horké letní počasí, které poslední červencový víkend v Plocku panovalo, na škodu. Ale vzhledem k faktu, že hlavní noční program (denní probíhá na náměstí v historickém centru, je zcela zdarma a skládá se z DJských setů polských producentů a diskuzí s vystupujícími umělci – letos to byl Deadbeat a Martyn) startuje v osm hodin večer a končí kolem osmé ranní, hvězdnatá noční obloha a teploty kolem dvaceti stupňů byly tím nejlepším možným základem pro ve výsledku podařený festival, kterým sedmý ročník Audioriveru bezesporu byl.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
