Beach House překvapili čistě podzimní deskou
Zářijový comeback baltimorské dvojice Beach House nazvaný Depression Cherry se zatím řadí mezi nejvíce polarizující desky letošního roku. Bylo to album, na kterém duo hrdě čelilo stereotypu a vyprázdněnosti svého soundu, aby spadlo zase znovu do stejných pastí klišé. Nebo tak jsem alespoň viděl desku já, třeba portál Pitchfork si album pochvaloval. S novou deskou Thank Your Lucky Stars vydanou bez ohlášení jen měsíc po Depression Cherry si u mě Beach House vylepšují reputaci. A přitom paradoxně stačilo tak málo – přestat se snažit.
Eponymní debut Beach House i následné Devotion ze sebe vyzařovaly zvláštní nakažlivou lehkost bytí, jako kdyby v písničkách zhudebňovali Victoria Legrand a Alex Scally něco, co už tady s námi předtím existovalo, jen si toho nikdo nevšiml. Na Bloom a letošní Depression Cherry trochu z této lehkosti ztratili tím, jak se snažili původní formuli Beach House trochu rozkošatět a posunout do nových zvukových teritorií. Šestá studiová položka v diskografii Thank Your Lucky Stars se o nic takového nesnaží. Je to minimalistická a melancholická deska, která si zase vystačí s málem. Automatickým bubeníkem, hlasem Victorie a trochou úsporných kytarových akordů.
Hned úvodní majestátní Majorette naznačí, že Thank Your Lucky Stars nebude jen kolekce skladeb, které se nevešly na Depression Cherry. Tak třeba hned následné She’s So Lovely a All Your Yeahs strčí do kapes všechno z předchozí desky. Nálada funguje hlavně v kratších skladbách, One Thing nebo hlemýždí Elegy To The Void se stopáží přes pět minut jsou maličko těžkopádné a upracované. Závěrečné kouzelné ukolébavce Somewhere Tonight stačí polovina času. Taková Common Girl by klidně mohla být zapomenutou skladbou z první desky. Spousta kapel se po Beach House snažila poslední dekádu opičit, ale nikdo jiný neumí tenhle slastný dream pop tak jako oni.
Beach House možná původně plánovali dvojalbum, samostatné vydání Thank Your Lucky Stars ale dává větší smysl. I to, že album vychází bez ohlášení i bez singlu. Sevřená nálada druhé desky by možná vedla experimentů té první tak nevynikla. Je to asi trochu na hlavu, když muzikanti po letech pokusů o inovace zjistí, že zdaleka nejlépe jim jde to, co dělali předtím. Beach House byli vždycky tak mimo trendy, že tenhle retro návrat k jejich kořenům vlastně není vůbec na škodu. Díky, šťastné hvězdy.
Hodnocení: 80 %
Beach House – Thank Your Lucky Stars (Sub Pop / Bella Union, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
