Beuys: Konceptuální umělec ve vrstvě sádla

02334310.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02334310.jpeg

12. května před 90 lety přišel na svět jeden z nejvlivnějších a zároveň nejtajuplnějších umělců 20. století: radikální performer, autor provokativních instalací a průkopník konceptuálního umění – Joseph Beuys.

Nestor moderního konceptuálního umění Joseph Beuys se narodil 12. května v německém Krefeldu. Od dětství prokazoval výtvarné nadání, zajímal se o severskou mytologii a nadšeně prozkoumával oblasti přírodních věd. Vyrůstal v neklidné době, kdy se v Německu dostala k moci radikální NSDAP s Hitlerem v čele a Beuys vstoupil v roce 1936 jako většina jeho vrstevníků do mládežnické organizace Hitler Jugend. Toužil se stát lékařem, rok se staral o zvířata v cirkusu a jednou při veřejném pálení knih nacisty zachránil z ohně spis Systema Naturae od slavného zakladatele biologického třídění druhů Karla Linného. Mytický svět přírody ho nepřestával fascinovat po celý život.

Po vypuknutí druhé světové války se Beuys dobrovolně přihlásil do Wehrmachtu, prošel výcvikem jako radiotelegrafista leteckých sil Luftwaffe a v roce 1942 byl odvelen na Krym, kde létal ve střemhlavém bombardéru Stuka na pozici zadního střelce. Určujícím zážitkem pro celý jeho další život i jakousi tvůrčí roznětkou jeho umělecké tvorby bylo sestřelení jeho letounu nad krymskou stepí – podle Beuysova pozdějšího líčení jej z jisté záhuby zachránily nomádské kmeny Tatarů, kteří jeho bezvládné tělo na několik dní pokryli vrstvou sádla a zabalili do plsti. Za pomoci tajemných šamanských praktik pak přivedli Beuyse zpět k životu. Kontroverzní historka se stala jakýmsi iniciačním rituálem jeho přerodu v uměleckou personu – nakolik šlo o skutečnou událost a nakolik o Beuysovu osobitou interpretaci vlastního života, jak později tvrdili někteří komentátoři, se dnes již těžko dozvíme. Jisté je, že od té doby byl Beuys pevně přesvědčen o své nastávající dráze šamanského umělce.

02334315.jpeg

Po skončení války se Beuys přihlásil na výtvarnou akademii v Düsseldorfu s cílem stát se sochařem. Dokončit školu, kde se později sám stal profesorem, se mu podařilo v roce 1953, ve věku 32 let. Poválečné období se pro Beuyse neslo ve znamení finanční i osobní krize – avantgardní tvůrce poznamenaný válečnými zážitky trpěl četnými depresemi. Zvolení profesorem sochařství v roce 1961 ho částečně postavilo na nohy – Beuys se v té době posunul blíže k filozofování o teorii umění a k umělecké performanci coby svébytnému způsobu výuky i tvorby. Jeho performance se ostatně staly legendárními – Beuys, typicky v plstěném klobouku, se kupříkladu pomazán medem snažil promlouvat k mrtvému zajíci v demonstrativním aktu nazvaném „Jak vysvětlit obrazy mrtvému zajíci“. V dalším happeningu nazvaném „Mám rád Ameriku a Amerika má ráda mě“ zase přiletěl do New Yorku jen proto, aby strávil tři dny v zaoceánské galerii zavřený v místnosti s živým kojotem, který pro Beuyse symbolizoval divokou tvář lidmi podmaněného kontinentu.



Symbolický aspekt jeho výstředních etud byl pro Beuyse nadevše důležitý – umění se pro něj stalo konceptem, kdy samotný tvůrčí akt je důležitější než výsledek. Beuys upozorňoval svými enigmatickými činy na filozofické přesahy umělecké tvorby, sepětí s přírodou a na mytický charakter osoby umělce – odtud se také bere jeho časté vžívání se do postavy šamana či používání přírodních materiálů, jako je zvířecí tuk, plsť, kůže či med. V roce 1972 byl ze školy vyloučen, jeho v té době již kultovní status však jen vzrostl – pod heslem „škola pro všechny“ dál pořádal přednášky, dílny a happeningy a začal se angažovat i v politice. Pozůstatkem jeho kandidatury za stranu zelených do Evropského parlamentu je dodnes 7 000 dubů demonstrativně vysázených na výstavě Documenta v Kasselu.

Joseph Beuys zemřel 23. ledna 1986 na zástavu srdce. Tataři a sádlo ho tentokrát nezachránili, ale jeho odkaz a klíčový přínos pro formování umělecké performance poučené filozofickými koncepty i přírodními archetypy žije dál. Beuys zůstává velmi kontroverzní postavou, jeho přínos pro to, co dnes jako „umění“ označujeme, je však nepopiratelný. A pro doklad nemusíme chodit daleko: když rovněž poměrně diskutabilní umělec Milan Knížák zakoupil do sbírek Národní galerie Beuysovo dílo „Auto“ za půl milionu eur, rozbouřil společenskou diskuzi na téma přínosnosti podobného ryze konceptuálního umění. Samotný efekt vyvolání diskuze a zamyšlení se nad základními principy umění vůbec je však přesně tím, o co Josephu Beuysovi v jeho pro mnohé nestravitelné tvorbě šlo.

Joseph Beuys (12. 5. 1921 – 23. 1. 1986)