Bhútán: Himalájský ráj kryptoměn překvapuje svět

Elisabethin telefonát pokračoval tak, že se ze sluchátka ozval jiný hlas píše BBC. Muž vyhrožoval, že jejího syna zabije, stejně jako zabil jeho kamaráda. Odradit ho může, pokud na parkoviště nedalekého obchodního domu přinese 7500 dolarů, tedy v přepočtu přes 150 tisíc korun.

Žena už byla na cestě, když jí zavolal druhý syn. Šestnáctiletý John nebyl v nebezpečí. Byl na fotbale a o ničem nevěděl. Elisabeth tak zjistila, že telefonát byl deepfake scam. Podobných situací podle OSN přibývá - naštěstí má ale tento high-tech problém low-tech řešení.

Podvodníci můžou mít váš hlas, nemají ale vaše vědomosti. S rodinou si můžete nastavit společné heslo, které znáte jen vy a kterým vás mohou vaši blízcí identifikovat. Při takovém telefonátu se jich můžete zeptat na to, jak se jmenovala jejich matka za svobodna, váš první pes nebo na společné vtipy a vzpomínky.

Pouze Američané přišli za loňský rok kvůli online a AI scamům o více než 148 miliard dolarů, to je víc než 3 biliony korun. To je více než čtvrtinový nárůst oproti roku 2024.

Americký právník z Filadelfie Gary Schildhorn se sám málem stal terčem deepfake podvodu v roce 2023. Od té doby se ve svém volném čase věnuje osvětě v oblasti ochrany proti podvodům.

Podle Schildhorna existují tři varovné signály. Vše se musí vyřídit okamžitě, podvodníci často tlačí na čas. Scammeři nepožadují dobře sledovatelné finanční prostředky. Většinou chtějí dárkové karty, hotovost nebo kryptoměny. Třetím varovným signálem podle něj je, že se snaží kontrolovat, s kým mluvíte, když zrovna nejste s podvodníkem na telefonu.

Znalost charakteristických znaků podvodů je zásadní, ale pouhé podvědomí nestačí. Nejdůležitější je, abyste byli připravení a obezřetní.

Agentura Reuters už v roce 2021 napsala, že Turecko se po čínském omezení dovozu plastového odpadu stalo hlavním cílem britského vývozu plastů určených k recyklaci. Podle oficiálních údajů tehdy do Turecka směřovalo přibližně 210 tisíc tun britského plastového odpadu, tedy zhruba 30 procent celkového vývozu.

Turecké úřady zpřísnily pravidla pro dovoz plastového odpadu poté, co byl odpad ze zemí EU nalezen na nelegálních skládkách a podél silnic. Britská vláda tehdy uvedla, že chce nelegální vývoz odpadu omezit a zpřísnit kontroly jeho exportu do zahraničí.

Kritici tvrdí, že bohatší státy přesouvají ekologickou zátěž do zemí, které mají slabší kontrolu nad nakládáním s odpady. Právě proto používají označení „waste colonialism“ – odpadovou kolonizaci, kdy ekonomicky silnější země exportují své odpadové problémy jinam.

Případ Turecka podle Guardianu ukazuje, že recyklace plastů není jen otázkou třídění odpadu, ale také mezinárodního obchodu a toho, kdo nakonec nese environmentální náklady spotřeby.

Laura Weir z neziskové organizace Environmental Investigation Agency dodává, že zodpovědnost za plasty by měla převzít britská vláda. „Lidé nevymývají plastové kelímky od jogurtu pro recyklaci s tím, aby ležely na skládkách v Turecku,“ dodává Weir. Jednají podle ní v dobré víře a snaží se tím roztáčet kola cirkulární ekonomiky.

Britská vláda podle deníku uvádí, že vývoz odpadu podléhá pravidlům a materiál má být určen k recyklaci. Turecké úřady v minulosti některé dovozy plastového odpadu omezily, problém ale podle místních aktivistů přetrvává.

Odborníci analyzovali 23000 případů z britského Národního registru silničních nehod. Data ukazují, že víc než 1 z 10 řidičů na e-koloběžce je dítě, které má ještě větší šanci na to se zranit, píše server SkyNews. Helmu přitom nosí jen asi každý dvacátý uživatel koloběžky.

Ve Velké Británii, kde průzkum probíhal, je navíc v současnosti nelegální při pohybu ve veřejném prostoru používat soukromé koloběžky. Lidé si je ale můžou půjčovat od oficiálních poskytovatelů. Navíc podle dat byly ženy na koloběžkách součástí až o třetinu většího množství nehod. Často také nahlašovaly závažnější poranění, zejména v oblasti hrudníku. Jedním z důvodů může být podle britského serveru Guardian, že výška řídítek je obvykle nastavena na mužské tělo.

Experti se shodují na tom, že čísla ukazují na důležitost legislativy, která ve Velké Británii zatím chybí.

Na rozdíl od motorek a aut totiž na elektrickou koloběžku může nastoupit úplně každý, a to i bez jakéhokoliv předchozího formálního tréninku nebo školení, dodává pro Guardian expertka na psychologii dopravy z Nottinghamské univerzity Petya Ventsislavova. „E-koloběžky fungují velmi odlišně od jízdních kol. Řidiči na nich stojí, mají proto vyšší těžiště. Stroje navíc citlivěji zatáčí a mohou proto být náchylnější k výkyvům v jízdě, které mohou způsobit malá kola, když narazí do obrubníku nebo vjedou do výmolu.“

Britské ministerstvo dopravy se situaci věnuje. Podle mluvčího úřadu jsou tato zjištění závažná a je proto potřeba zajistit, že koloběžky procházejí pravidelným testováním, a aktualizovat zákony tak, aby mohly být používány v bezpečnější míře, dodává Guardian.

Podle Emily Renkey z Blumsteinovy výzkumné laboratoře na UCLA je založení účtu na OnlyFans pro sviště jedna z cest, jak dostat přírodu blíž k lidem: „Snažíme se, aby to vypadalo tak, že diváci stojí na poli spolu s námi a pozorujeme sviště,“ řekla pro Los Angeles Times.

Důvodů založení účtu je ale mnohem víc, než jen rozšířit povědomí o svištích. Podle jednoho z vedoucích projektu Daniela Blumsteina k němu vedly i federální škrty výzkumníkům a univerzitám napříč celými Spojenými státy, které zasáhly i jeho výzkumné středisko. „Je to skvělá příležitost nejen se něco naučit o svištích, ale taky se dozvědět o hrozném stavu, v jakém je financování vědy, a rozšířit povědomí o dlouhodobém výzkumu a o tom, jak udržet při životě projekt, který považují za pro společnost prospěšný,“ řekl pro BBC.

Účet OnlyMarms, v překladu VýhradněSvišti má na síti přes 1700 odběratelů a na příspěvcích od uživatelů vybral přes 5 tisíc dolarů, tedy v přepočtu více než 100 tisíc korun. Po odečtení dvacetiprocentní provize pro poskytovatele sociální sítě tak svišti na výzkum prodejem videoobsahu vydělali přes 4 tisíce dolarů. Zájemci můžou sviští videa sledovat i na Instagramu

Tálibán totiž zavedl rozsáhlá omezení pro ženy a dívky, které v zemi od roku 2021 nemůžou studovat na středních ani vysokých školách, nemůžou zastávat většinu profesí ani nemůžou zemi reprezentovat v týmových sportech.

Hráčky proto utekly do Portugalska, Austrálie nebo třeba Velké Británie. Jako žadatelky o azyl ale často musely bojovat s cestovními omezeními, bylo pro ně těžké získat cestovní doklady a nemohly ani společně trénovat – na rozdíl od jejich mužských protějšků.

Britská veřejnoprávní BBC ve svém projektu BBC Global Women popisuje příběh třiadvacetileté Noori Manozh. Fotbal začala hrát s ostatními v ulicích Kábulu. Už jako začínající fotbalistka ale hrála se zahalenou tváří, aby ji nepoznal bratr ani rodina. Úspěchy na sebe ale nenechaly dlouho čekat. Po mocenském převratu zakopala medaile i poháry na zahradě rodinného domu a odjela do Austrálie.

Podobný příběh má každá z reprezentantek Afghánistánu. A přestože jejich první společné zápasy – přáteláky proti Cookovým ostrovům, prohrály 0:1 a 0:3, návrat na trávník pro ně znamená víc, než jen dvě prohry.

Rok 2019 přitom přinesl podle statistik nejméně filmových scén se sexuálním obsahem za posledních 50 let, následující roky nebyly jiné. 2026 ale přináší čerstvou vlnu lascivnějších snímků. Do popředí se dostává sex jako něco, co nás mění a baví.

Jedním z protagonistů nového hnutí je indie režisér Greg Araki – veterán devadesátkové éry New Queer Cinema, píše BBC. Ve svých dílech pravidelně zobrazuje pro mainstreamovou společnost kontroverzní témata jako polyamorii, sadomasochismus a vlastně všechno, co není „vanilla.“

V letech, kdy Araki pracoval na scénářích, si všiml podivných, téměř puritánských postojů k sexu, které se objevily i mezi těmi nejprogresivnějšími mladými lidmi. „Bojí se dělat chyby. Ale právě z chyb se člověk učí,“ zmiňuje BBC předchozí Arakiho výrok pro Empire Magazine.

Podle filmového kritika a odborníka na erotické thrillery Travise Woodse jsou filmy zase o něco dráždivější. „Sex je nezbytnou součástí naší existence. Intimní scény jsou na stříbrném plátně důležité,“ komentuje v magazínu Cosmopolitan.

Navíc ho konečně filmaři zobrazují reálněji, než vizuálními klišé rukou v prostěradlech nebo záběry na nohy postele. Podle Cosmopolitanu přitom 75 procent respondentů se podívalo na film jen proto, že je v něm hot scéna. Jinými slovy, lidé mají rádi ty sexuální scény, které jim připadají přirozené. Například 74 procent respondentů z generace Z v průzkumu uvedlo, že nahota není nezbytnou podmínkou, zatímco 90 procent se vyjádřilo, že klíčové jsou emocionální sexuální scény, dodává Cosmopolitan.

Policie provedla razii v sídle společnosti Starbucks ve čtvrti Gangnam v jižní části Soulu, kde zabavila důkazní materiály. Informoval o tom web The Korea Herald. Zásah přišel zhruba dva měsíce po zahájení vyšetřování na základě stížnosti občanské iniciativy. Příkaz k prohlídce úřady vydaly kvůli podezření ze spáchání trestného činu urážky. Vyšetřovatelé hledali mobilní telefony, záznamy interní komunikace a dokumenty týkající se plánování kampaně.

Kontroverze začala v květnu, kdy Starbucks Korea spustil propagační akci na hrnky s názvem „Tank Day“, tedy Den tanků. Kampaň totiž odstartovala v den výročí povstání v Kwangdžu z roku 1980, při kterém podle odhadů zahynuly stovky lidí po zásahu armády proti prodemokratickým demonstrantům. Podle BBC část veřejnosti vnímala motiv tanku jako odkaz na vojenská vozidla nasazená při potlačení protestů. Kampaň vyvolala masový bojkot společnosti. Policie chce nyní analyzovat zajištěné důkazy a zjistit, zda byla propagace záměrná a jaký byl rozsah zapojení jednotlivých zaměstnanců.

Společnost Shinsegae Group, která Starbucks v Jižní Koreji provozuje, uvedla, že chyba byla podle interního vyšetřování neúmyslná, napsal dál web BBC. Tým, který kampaň plánoval, si podle společnosti neuvědomil historickou souvislost. Nezaregistrovalo ji ani nejvyšší vedení. Interní audit ale komplikovalo to, že tři z pěti zaměstnanců zapojených do plánování kampaně údajně odmítli odevzdat své mobilní telefony. Firma se omluvila za nevhodný marketing, odvolala svého generálního ředitele a v červnu na půl dne uzavřela pobočky, aby se zaměstnanci mohli zúčastnit lekce dějepisu.

Ruské velvyslanectví v souvislosti s demolicí vzneslo vůči polským úřadům námitku, napsal server Polsat News. Předseda Vyšetřovacího výboru Ruské federace Alexandr Bastrykin nařídil celou událost prošetřit. Podle Moskvy jde o pokus falšovat historii a vymazat vzpomínky na činy sovětských vojáků.

Demolici financoval polský Institut národní paměti, podle něhož byl monument symbolem ruské propagandy. Odstranění proběhlo v souladu se zákonem o dekomunizaci veřejných prostranství. Normu v roce 2016 zavedla vláda strany Právo a spravedlnost, uvádí server Notes from Poland. Bourání památníků ze sovětské éry zesílilo v roce 2022 po invazi Ruska na Ukrajinu. Od té doby jich v Polsku zmizely desítky.

Památník v Pyrzycích byl věnovaný sovětským vojákům, kteří padli ve druhé světové válce. Ve městě stál od poválečných let, později byl však přepracován a jeho konečná podoba vznikla až v roce 1984. Šlo o obdélníkovou betonovou konstrukci o hmotnosti několika set tun s reliéfem hlavy sovětského vojáka. Při demolici se v pátek shromáždilo přibližně 150 lidí.

Operace Zelený štít 2026 je jedním z největších koordinovaných zásahů proti environmentální kriminalitě, jaké kdy byly v největším deštném pralese provedeny. Misi, která probíhala od 15. do 31. července, podle agentury AP koordinovala Mezinárodní iniciativa pro vymáhání práva v oblasti klimatu z kolumbijského hlavního města Bogoty. Iniciativu podpořily také Spojené arabské emiráty, které podle deníku The National stály v čele sedmnáctidenní akce.

Úřady podnikly 1045 terénních operací, během nichž zadržely 839 podezřelých. Zároveň zabavily přes 280 tisíc metrů krychlových nelegálně vytěženého dřeva i 195 tun nerostných surovin, jako je zlato, uhlí, železo a měď spolu s vybavením používaným při nelegální těžbě. Kromě toho byly zachráněny nejméně tři tisíce zvířat.

Úřady z Bolívie, Brazílie, Kolumbie, Ekvádoru a Peru uvedly, že při akci bylo nasazeno přes 3600 policistů. Ti se zaměřili na nelegální těžbu nerostů i dřeva, obchodování s divokými zvířaty, pašování paliva a nelegální zabírání půdy, které je často spojené s následným kácením lesů. Environmentální kriminalita se podle agentury AP stala jedním z nejvýdělečnějších byznysů v Amazonii. Je totiž poháněná globální poptávkou po zlatě, dřevě a volně žijících živočiších.