Bitevní loď: Agitace hrou
Amerika zažívá návrat filmů úzce spojených s propagací armády. Světová invaze oslavila statečné mariňáky, kteří v ulicích Los Angeles kosí rozpínavé „emzáky“ a zavazují dětem tkaničky, nedávný Act of Valor zase vyzdvihl práci Navy Seals a z jejich příslušníků udělal herce.
Bitevní loď Petera Berga se hlásí k tradici invazního velkofilmu. Bitva o zemi se tu však smrskne do herního pole poblíž Havaje, na němž se utká vybraná skupinka amerického námořnictva s útočnou rasou humanoidních ještěrů, kteří z neznámých důvodů vystupují jako agresivní potomci Kryštofa Kolumba.
Bitevní loď je poměrně jednoduchou žánrovou skládankou, jejímž cílem je: a) propagovat v Americe populární hru „lodě“ (zapomeňte na naši školní variantu, místo tužky a papíru tam musíte zakoupit po zuby vyzbrojenou kolekci plastových modelů), b) oslavit hrdinství námořníků, od mlíčňáků až po ledvinovými skvrnkami poseté veterány. Bod a) plní film hravě ve dvou fázích. Napřed naznačuje příbuznost se stolní hrou panoramatickými „družicovými“ záběry a taktickou akcí rozdělenou „na tahy“ (my střílíme, pauza, oni střílí), posléze dokonce promění ohraničené bitevní pole na digitální čtverečkovaný papír a posádka torpédoborce zkusmo ostřeluje jednotlivé kvadranty a doufá, že hlídka zahlásí „zásah, potopená“.
Oproti směšným pokusům Transformers vytvořit jakousi „hračkářskou mytologii“ se Bitevní loď (produkt stejného koncernu) soustředí na jednoduchou akční hříčku s přesně stanovenými pravidly a atrofovanou logikou, která však ke hrám patří. Divák se dočká spektakulárních mimozemských strojů, kanonády, hromady explozí a gigantických akčních scén, které jsou díky Bergově režii celkově přehledné a místy dokonce řemeslně zajímavé (výtečná je např. dlouhá sekvence potápějící se lodi, v níž dominuje cyklická trajektorie kamery a bezešvý střih). Bitevní loď nabízí čistou a na prověřených vzorcích založenou zábavu bez snahy tvářit se vážně a jakkoli soustavně budovat svět mimo hrací plochu bitvy – těch několik odskoků za vedlejší linií na pevninu tempo rozmělňuje, ačkoli právě scény s obrovitým invalidou a jeho fyzioterapeutkou mají ambice zapsat se do zlatého fondu hollywoodských lobotomií.
Tím se dostáváme k bodu b), tedy k agitaci. Podíl armády na filmu rozpoznáme snadno z jednoduché ideologické matrice: nezodpovědný hejsek Alex Hopper (Taylor Kitch) se u maríny stává skutečným mužem, lodě jsou snímané jako krásné estetické objekty, služba je cool, vztahy přátelské, a kdyby náhodou někdo pochyboval o tom, zda je loďstvo dost sexy, tak u děla stojí popová star Rihanna a zpomalené heroické kompozice s hvězdami a pruhy podmazává chlapácký štěkot AC/DC. Scenáristé však jdou ještě dál. Do služby povolávají vedle hereckých a hudebních hvězd i skutečné veterány, jednu z nejslavnějších bitevních lodí americké historie a též válečného invalidu s karbonovýma nohama.
Bitevní loď přepíná mezi vyhroceným patriotismem a záměrnou ironií, která těžce stravitelný patos činí snesitelným. Střídání obou poloh budí pochyby, zda je to celé míněné vážně. V klíčových bodech samozřejmě ano: v americkém blockbusteru můžete zesměšňovat katolíky, židy, gaye, adolescenty, ženy i státní úředníky, ale váleční veteráni a invalidi jsou zkrátka a dobře tabu. Ironie je ve filmu dost, ale netýká se jeho ideologických pilířů (národa, armády, patriotismu, historie), ale spíše žánrových klišé. Divák je díky tomu paradoxně schopný vydržet i to, co by v jiném kontextu znechuceně odmítl jako odpornou propagandu pro imbecily, pro něž je válčení synonymem zábavy, kamarádství a legrace.
Do hry se dostává celá řada chtěných i nechtěných konotací: slábnoucí impérium volá do zbraně kdekoho, aby hájilo vadnoucí čest, film nostalgicky vzpomíná na éru neohrožené americké dominance, kompenzuje hříchy imperialismu a zároveň ve vodách poblíž Pearl Harboru hojí šrámy dějinné křivdy, když vzdorující lodi velí bok po boku Američan s Japoncem. Ideová prostoduchost je tak absolutně přemrštěná, až nezbývá, než začít se smát a vším tím myšlenkovým balastem se prostě jen provinile bavit.
Nemá ani cenu zdůrazňovat, že vše dobře skončí: hlavní hrdina získá ruku dcery přísného admirála Liama Neesona i autoritu velitele, invalida ztracenou chuť žít, žádného veterána neklepne v bitvě pepka, žádný vlastenecký artefakt není fatálně poničen. Hominidi z kosmu utrpí potupnou porážku a čerta nás zajímá, jaké že dobyvačné choutky je vlastně přiměly zdevastovat půl Havaje. Válka není, všude mír, je na čase zmuchlat kelímky, vyhodit kýbly od popcornu a vrátit se do reality. Ta sice není ani zdaleka tak slavná a bezstarostná, ale což… Za pár měsíců připluje další bitevní loď s kánonem plným bezstarostného patriotického guláše.
P. S.: Za vysoké hodnocení se omlouvám, tenhle film přetavil mou nenávist k americkým agitkám v hotovou jógu smíchu.
Hodnocení: 60 %
Bitevní loď (Battleship)
Peter Berg, USA, 2012, 131 minut.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
