Boční projekty Portishead: Od krautrocku k latině
Bristolská kapela Portishead, která 19. června zahraje v pražské Tipsport Areně, existuje s přestávkou více než dvacet let, přesto má ve svém katalogu pouze tři dlouhohrající desky. Důvod je jednoduchý – všichni členové se během své kariéry více než intenzivně věnovali bočním projektům, kolaboracím a hostování.
Trip hop jako žánr, který vznikl počátkem 90. let v Anglii, měl jasně definované epicentrum – bylo jím jihozápadní město Bristol, odkud pocházeli nejenom Portishead, ale i Massive Attack nebo Adrian Thaws, kterého zná svět pod jménem Tricky. Právě díky jasné geografické ukotvenosti trip hopu spolu mohli jednotliví hudebníci žánru intenzivně spolupracovat a z oné spolupráce plasticky modelovat samotný žánr.
Portishead ale vždy byli skupinou, která žánr pomáhala vytvářet jenom proto, aby poté mohla překračovat jeho hranice. Důkazem toho není jenom jejich třetí deska Third, který vyšla v roce 2008 a fanoušky překvapila naprosto odlišným zvukem, ale především výčet bočních projektů, kterým se členové Portishead během více než dvaceti let existence formace věnovali.
Geoff Barrow se z pochopitelného důvodu nikdy nehřál na výsluní popularity, to pro sebe měla zamluvené zpěvačka Beth Gibbons, o to důrazněji si ale prorážel cestu hudebním labyrintem. Barrow začínal jako producent: už v roce 1990 asistoval zmíněným Massive Attack při natáčení jejich průlomového alba Blue Lines a vlastní hudbu zkoušel tvořit v okamžicích, kdy jeho slavnější kolegové opustili studio. Ještě před založením Portishead (kteří našli svoje jméno v názvu města, ve kterém Barrow vyrostl) navíc remixoval skladby Depeche Mode, Primal Scream nebo Paula Wellera.
Po vydání dvou desek s Portishead se v roce 2001 vrhl k dalším projektům – založil australský label Invada Records a o dva roky později jeho britskou odnož, u které vydal debutovou desku postrockové kapely Crippled Black Phoenix. Album, které sám Barrow produkoval, mělo ambici vnést do chladných vod instrumentálního rocku pořádnou nálož emocí, a ačkoliv se nakonec potvrdilo, že onen černý fénix nebyl v dokonalé formě, nahrávka do průměru nezapadla. Ostatně, členové kapel jako Mogwai, Electric Wizard nebo Gonga šlápnou vedle málokdy. Stejně dobrou sázkou Geoffa Barrowa byla i formace The Horrors, se kterou spolupracoval na druhé desce Primary Colours. Produkční portfolio Barrowovi kazí snad jenom zbytečná retro kytarovka The Coral – jeden přehmat se mu ale dá odpustit. Tím spíš, že Geoff Barrow nezapomínal ani na vlastní hudební kariéru.
V kapele BEAK> vyvolával duchy německého krautrocku a velmi přitažlivým způsobem nechal rozeznívat rytmus, který publicisté už od 70. let označují jako motorik. S podobným zanícením zhudebňoval jako člen kapely Quakers svoji lásku k hip hopu. Šíři jeho inspiračních zdrojů pak potvrzuje zatím poslední projekt – skupinu DROKK, ve které se sešel s Benem Salisburym, totiž koncipoval jako svébytnou poctu fiktivnímu městu Mega-City One, ve kterém vládne pevnou rukou komiksový soudce Dredd.
Zpěvačka Beth Gibbons, mediálně samozřejmě nejvýraznější z členů Portishead, se kromě působení ve své domovské kapele zapsala do povědomí fanoušků především kolaborací s bývalým basistou formace Talk Talk Paulem Webbem, který vystupuje jako Rustin Man. Pod prostým názvem Beth Gibbons & Rustin Man vydali v roce 2002 album Out Of Season. Album nadchlo především nekritické fanoušky hlasu Beth Gibbons – těm ostatním muselo nutně připadat jako slabší odvar z prvních dvou desek Portishead.
Se členy Talk Talk se ale Beth Gibbons setkala ještě předtím – když v 90. letech svým vokálem přispěla k debutové desce kapely .O.rang, ve které kromě zmíněného Webba působí i bubeník Lee Harris.
Poslední z kmenových členů, Adrian Utley, se stal oficiální součástí kapely až po vydání debutové desky Dummy, přestože na ní spolupracoval. Seznam jeho vedlejších projektů je poměrně přehledný – zároveň se asi nejvýrazněji ze všech členů vzdaluje estetice své domovské kapely. V roce 2009 vydal eponymní album s kapelou Stonephace, která do své hudby kromě elektroniky nasávala i vlivy latinskoamerické hudby. Druhá kapela, This I Dig, která zatím vydává svoje skladby pouze na různých kompilacích, se od zmíněných latino vlivů odráží k popu s jazzovými prvky.
Portishead, 19. června, Tipsport Arena, Praha
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
