Brady Corbet v ambiciózním filmu Vox Lux potvrdil, že je nadaným žákem Hanekeho i von Triera

27. červen 2019

Amerického herce Bradyho Corbeta můžeme znát ze seriálů 24 hodin či Zákon a pořádek, jeho kariéru ale lemují spíše jména evropských artových režisérů. A jejich vliv je čitelný i ve dvou dosavadních celovečerácích, které Corbet napsal a režíroval. Ten druhý, Vox Lux, byl loni uveden v soutěžní sekci benátského festivalu po boku jmen jako Alfonso Cuarón, Paul Greengrass anebo Damien Chazelle. A není to zdaleka jediný důvod, proč mu věnovat pozornost.

Účelné kulisy, do kterých Corbet promítá svou zálibu v bezmála wagnerovské pompě, představuje ve Vox Lux svět popových hvězd. Hned první setkání s protagonistkou Celeste se neodvratně zapíše do paměti – dospívající dívka (Raffey Cassidy) se stane svědkem školního masakru, který stojí na paradoxním začátku její pěvecké dráhy. A je to začátek nesmírně silný, fantasticky zinscenovaný, až se chvílemi vkrádá myšlenka, zda tím film trochu nestrádá, protože podobně pádnou scénu se mu již nepodaří zopakovat. Čtrnáct let poté už je Celeste, kterou teď hraje Natalie Portman v roli ne nepodobné Černé labuti (2010), slavnou zpěvačkou, která zápasí s lecčím dalším než jen traumatem z prožité tragédie.

Z filmu Vox Lux

Corbet ve Vox Lux rozehrává bezpočet témat, od motivu sesterské lásky a vzájemné závislosti až po celospolečenská traumata včetně 11. září 2001. Nejvíce přesvědčivý ale je, když popisuje mašinérii showbusinessu a ptá se, jestli musí být hvězdná kariéra vždy spojena s upsáním se ďáblu. Celeste je totiž i na vrcholu jen smutnou existencí, která se snaží udržovat v příčetném stavu ve vztahu k dceři, sobě samé, okolnímu světu i drogám. A příliš se jí to nedaří.

Corbetův debut Mládí vůdce byl místy obtěžkán vlivem Michaela Hanekeho, v jehož Funny Games USA hrál a od kterého se přiučil zejména analytické odtažitosti. Ve Vox Lux se Corbet profiluje spíše jako nadaný žák uštěpačného Larse von Triera anebo racionálního cynika Rubena Östlunda. O něco snazší cestu do jádra Corbetova ambiciózního snažení budou mít hudební fanoušci. Corbet se ve výběru instrumentálního i písničkového doprovodu ukazuje jako dobře informovaný znalec, nejen proto, že zde stejně jako na svém debutu pracoval se Scottem Walkerem, pro kterého šlo o poslední velký projekt. Walker stojí za typicky temným doprovodem, jehož táhlé smyčce podtrhují osudové ladění celého filmu. Tentokrát se k němu ale přidává ještě australská popová hudebnice Sia. Rozpornost těchto dvou hudebních světů vystihuje i to, jak Vox Lux čas od času klopýtá, když se snaží spojovat svět popové velkoprodukce a v jádru komorní drama.

Celková nálada filmu už nepřipomíná tak jednoznačně Hanekeho, Vox Lux má blíže k raným filmům Romana Polanského anebo tomu více krotkému a lepšímu z tvorby Darrena Aronofského. Mezi všemi těmito jmény ale Corbet zřetelně hledá i svůj vlastní hlas. Dynamický a seriózní, fatalistický, ale též takový, který dokáže přitáhnout pozornost k velmi osobnímu příběhu.

Vox Lux se do české distribuce nedostal, ale stojí za váš čas. Co o filmu, který sleduje vzestup těžce zkoušené popové divy, prozradí jeho soundtrack? Pusťte si recenzi od Viktora Paláka.

autor: Viktor Palák
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.