Branko Jelinek: Absolutní nuda přináší hlad po tvorbě

Samotný Oskar Ed ani po desetileté pauze nestárne. Na první pohled spíše omládnul. Je třeba, aby čtenář znal Oskarovu minulost? „Není to nějaký příběh, který by navazoval na předešlou trilogii. Je to, jak s oblibou říkám, takový můj Johnny Depp. Nějaký herec, se kterým pracuji jako režisér, nemusím si na něj zvykat a je jednoduché zapojit ho do příběhu,“ říká autor.

Neutrální, holá tvář, ze které vystupují ústa a trochu zapadlé oči, to je obraz, který si čtenáři komiksů spojí s Jelinkovou tvorbou nejlépe. Podoba Oskara Eda vznikla už dávno: „Když jsem ještě studoval na Vysoké škole výtvarných umění, přemýšlel jsem nad tím, že vytvořím nějaký komiks. Myslel jsem si, že to je příjemný čas na to, vytvořit něco rozsáhlejšího. Očekával jsem, že až mne škola vykopne do tvrdého života, nebude na nic takového čas. Tak jsem si řekl, že vyrobím komiks, a když jsem hledal toho hlavního představitele, našel jsem ho ve volných grafikách, které jsem v tom období dělal, a vytvořil jsem na tuto postavičku příběh.“

Oskar Ed: Můj největší sen|foto: Nakladatelství Lipnik

Deset let čekání na nový komiks bylo pro fanoušky Oskara Eda dlouhou dobou. Výsledných tři sta stran nahuštěných surrealistickými tripy, tělesnými horory, rodinnými traumaty, časovými skoky a explozemi fantastických, chapadlovitých výjevů ale rozhodně stojí za opakované listování. Doufejme, že další tvorby autora se dočkáme o něco dříve: „Musím hrozně dlouho nekreslit a propadnout absolutní nudě. Sáhnout si na dno plýtvání časem. Opravdu totální nuda, kdy člověk na nic nesáhne a to ho vyburcuje k nějakému novému začátku. Ta nuda může trvat x měsíců, půl roku, možná i rok, ale když to člověk překoná, přijde ten hlad po tvorbě.“