Bratři - příjemné klouzání po naleštěném povrchu
Těžko předvídat, zda tažení proti terorismu zanechá na duši americké kultury tak hluboké šrámy jako džungle Vietnamu. Faktem zůstává, že film, citlivý to indikátor záchvěvů, zaznamenal v loňském roce nejméně dva otřesy - vedle dramatu z Iráku The Hurt Locker ještě film dotýkající se událostí afghánské války - Bratry Jima Sheridana.
Reflexe konfliktu je v něm však záležitostí druhotnou. Bratři jsou remakem stejnojmenného dánského snímku, který se zabývá psychickým rozkladem a odcizením, jehož je válka katalyzátorem.
Sam a Tommy jsou bratři s naprosto rozdílnými povahami. První nasazuje život jako důstojník námořnictva, druhý utrácí čas flákáním po barech a nevyhne se ani vězení. Jejich nalinkované životní dráhy se překvapivě překříží, když Sam zmizí v kamenité pustině Afghánistánu a nezodpovědný mladší bratr začne vypomáhat jeho opuštěné ženě Grace a dvěma dcerám. Zatímco pozůstalí truchlí, domnělá oběť války se protlouká bestiálním mudžahedínským zajetím, aby se vrátila jako odlišný člověk - vyděšený, chladný a zdeptaný.
Komorní psychologické drama o překvapivých zvratech, lidských proměnách a válečných traumatech disponuje oproti vizuálně strohé předloze stylově uhlazenou a plynulou režií Jima Sheridana. Pozorná a velmi pečlivě vystavěná dějová skládanka nabízí řemeslně čistou filmařinu, důraz na srozumitelnost a vypovídající detaily. Výborně zvolený hudební doprovod dodává Bratrům pomalé a popově chytlavé tempo, díky němuž ještě lépe vynikne chlouba celého projektu - herecké obsazení.
Ústřední trio odvádí natolik strhující práci, že dokáže zahladit i poněkud schematické psychologizování scénáře a určitou nerozhodnost, co si počít s palčivým válečným tématem. Je s podivem, kde se v bezstarostné klučičí tváři Tobeyho Maguirea bere všechna ta chladná zloba, hrozivá cizota a zoufalství. Ale jeho Sam svou drastickou proměnou dodává Bratrům intenzivní náboj. Jake Gylenhaal naproti tomu využívá omezenější výrazovou paletu. Jeho Tommy si vystačí s vyplašeným pohledem a typickým úsměvem "na půl úst". Mezi oběma sourozenci křehce a přitom energicky prosvítá subtilní charisma Natalie Portman.
V porovnání s původním filmem Susanne Bier vyznívá americká verze jaksi smířlivěji. Hrany dramatu jsou pečlivě zabroušené a též ideově film dává přednost melodramatické usedlosti před nedořešenými dilematy. Děj i postavy vede předvídatelnými cestičkami k alespoň trochu povzbudivému konci. S titulkovou skladbou Winter od U2 si film rozumí přímo báječně - má v sobě smířlivý pacifismus a dobře míněný apel, který je však v důsledku snadno zaměnitelný s krotkou nevyhraněností.
Jim Sheridan odvedl naprosto konzistentní a výjimečně vyrovnanou práci, kterou o kus výše posouvají hvězdné tváře. Pod oscarově vypulírovanou fasádou se nachází poněkud strohý interiér, každopádně měřeno dle první signální jsou Bratři velmi kvalitní a dojemnou podívanou. Zvlášť hlubokou reflexi soudobých ran v nich nenalezneme, každopádně žánrový zážitek nabízejí víc než obstojný.
Hodnocení: 75%
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
