Britney Spears je popová královna prázdnoty
Pokud pozorně sledujete střední proud posledních let, možná vás stejně jako mě napadlo, že dnes existují dva typy popových hvězd – na jedné straně máte výrazné osobnosti, jako jsou třeba Lady Gaga nebo Kanye West, pilující do posledních detailů svoji prezentaci na veřejnosti, a na druhé straně naopak hezké tvářičky, jakési prázdné nádoby, do nichž si každý může projektovat, co se mu zlíbí.
Britney Spears je přesně takovou star, v mainstreamu řádí už patnáct let, aniž by kromě role hrdinky pedofilních snů v začátcích své kariéry bylo vůbec jasné, co zastupuje, co si myslí anebo jaký má vůbec hudební vkus. Její osmé album Britney Jean bylo ohlašováno jako její nejosobnější album, odrážející rozpad vztahu, strasti rodičovství i třicítku, a i proto má v názvu obě její křestní jména. Jenže vypadá to, že Britney toho zase tak moc na srdci nemá, a tak se místo osobních zpovědí dočkáme jen dalšího materiálu bez emocí i názoru.
Zatímco v polovině nulté dekády se zdálo, že kariéra někdejší teenagerské hvězdičky jménem Britney je definitivně mrtvá, v roce 2007 ji oživilo album Blackout, jehož kybernetické rytmy ohlásily mohutnou vlnu tanečního popu. Byla to ale spíše zásluha producentů než Britney samotné – na této desce, stejně jako na všech následujících, připomíná sexy robota, jehož hlas koriguje autotune, a software generuje prostinké texty. Je v tom možná i něco vzdáleně vzrušujícího – ten pohled do prázdna, chlad bytosti bez citů i lesklý, umělohmotný povrch, pod nimiž se možná někde skrývá lidská bytost (anebo také ne). Britney je prostě ultimátní loutka, která svoji submisivní roli pěstuje i po třicítce. A není to jen image – na nové desce má každá skladba v průměru šest až osm autorů a ještě k tomu pět producentů.
Novinka Britney Jean kráčí ve šlépějích předchozích alb s pneumatickými beaty a wobble efekty, které občas vystřídá dryáčnická balada. Role hlavního producenta se ujal will.i.am z Black Eyed Peas, a tak je jasné, že všechno se točí kolem kolotočářského eurodance, ve kterém se cituje i moldavská „klasika“ Dragostea din tei (The Uma Uma Song). Alien si vzal pod palec William Orbit a vzdáleně připomíná Madonninu transformaci na Ray of Light, ale nános autotune vymaže cokoliv uvěřitelného. Work Bitch je nutné poslouchat jako ironii, jinak by člověk zcela ztratil víru v lidstvo. Ze zástupu generických a anonymních skladeb vystupuje snad jen Passenger se splašenými Atari beaty, v níž je cítit otisk beatmakera Dipla i autorský potenciál Sii Furler. Kdo by ale v tu chvíli začal věřit v něco víc, dostane hned potom skladbu Chillin‘ with You, která začne jako country a skončí jako trance, a ani v jednom okamžiku to nedává smysl.
Novinka Britney vychází ve stínu větších desek Lady Gaga, Katy Perry nebo Miley Cyrus a víceméně v tichu. Singly neuspěly a ani se nepodívaly do americké Top 10, zpěvačka desku vlastně ani nijak nepropaguje a očekává se, že prodeje budou podprůměrné. Jeden by až Britney začal fandit, ale vlastně není komu – po albu Britney Jean musím definitivně konstatovat, že pod všemi těmi producentskými triky a oblečky je jen velké prázdno. Její nová deska nejspíše vznikla jen jako reklama pro její štaci v Las Vegas, kde obyčejně popové hvězdy končí svoji kariéru jako ozdoby večírků boháčů.
Hodnocení: 15%
Britney Spears – Britney Jean (RCA Records, 2013)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
