Broken Bells: popová rozkoš pro všechny nalomené
O spojenectví jednoho z nejkreativnější producentů současnosti Briana Burtona (aka DJ Danger Mouse) a rtuťovitého frontmana amerických indie-rockerů The Shines Jamese Mercera se mluvilo už od roku 2004, ale až o šest let později dostala tahle kooperace reálné obrysy pod jménem Broken Bells.
Setkání dvou výrazných individualit z opačných konců žánrového spektra dalo vzniknout popové nahrávce, na níž se kongeniálně snoubí Mercerův instinkt na omračující melodie a chytlavé sbory s Danger Mouseovou psychedelickou produkcí.
Dobrou zprávou je, že Burton, – jehož mix Bílého alba od Beatles a Černého alba rapera Jay-Z dal v roce 2004 vzniknout novému bastardnímu stylu „bootleg", a jehož rukopis pomohl k úspěchu deskám takových hvězd jako jsou Gorillaz, The Rapture nebo Beck – stále ještě nevyšel z formy. Typicky futuristické klávesy, mysl zatemňující groovy, westernové dechy a bohaté harmonie až symfonických rozměrů tu velmi dobře ladí s Mercerovými hymnickými popěvky a rytmickou, folkem inspirovanou hrou na kytaru.
Nejlepšími příklady budiž jak singl The High Road, tak skladba The Ghost Inside a především opojná Vaporize, která patří k tomu nejchytlavějšímu a nejnaléhavějšímu, co v oblasti sofistikovaného popu za poslední dobu vzniklo.
Broken Bells do jisté míry ohledávají podobný popkulturní terén jako veleúspěšný projekt Gnarls Barkley: jejich hudba, to je popový existencialismus, který nám nápaditě, s jakoby samozřejmou lehkostí, přibližuje zásadní věci tohoto světa.
Bezejmenná deska dvou nenápadných celebrit neznamená ani pro jednoho ze zúčastněných radikální přerod nebo progres; na to se pohybují na poli možná až příliš jemném a komfortním. Přesto Broken Bells na svém debutu dokazují, že bít na poplach lze i docela skromně, ale s (o to větším) emotivním účinkem.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
