Čelisti: Když Febiofest navštíví Ghost in the Shell

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy z filmu Ghost in the Shell

Prosklené studio Radia Wave prozářil úsměv a hmatatelné dobro režiséra, cinefila a bonvivána Tomáše Pavlíčka, který se přišel podělit o početné zážitky z letošního Febiofestu.

Tradiční osádka Čelistí ve složení Řehák–Schmarc–Stuchlý vyzvala na souboj adaptaci kultovního cyberpunkového animáku Ghost in the Shell, v němž ožil nejen futuristický svět biomechaniky, ale i sexuální fantazie Aleše Stuchlého o Scarlett Johansson se správným účesem a tmavými vlasy. Vedle příjemné saturace libida ale film Ruperta Sanderse vzbudil spíše rozpaky. Solidní audiovizuální design nedokáže skrýt potíže s tempem a dost mělkým uchopením zajímavého tématu.


S mělkostí se potýká i jiný snímek, který si vedle distribuční premiéry odbývá i tu festivalovou – právě v rámci Febiofestu. Volání netvora jsme vyslechli se zaujetím. Juan Antonio Bayona je ryzí estét, skvělý aranžér a až spielbergovsky důsledný hračička, ale temná pohádka/drama o dospívání, smrti a smazávání hranice mezi dobrem a zlem trpí navzdory krásnému pozlátku trochu jalovými emocemi.

A pak už naplno do vln Febia. Host Tomáš Pavlíček ve smíchovském Cinestaru několik dní bydlel, a tak se vytasil s celou řadou zajímavých zážitků – mimo jiné s ultracivilní road movie Mister Universo a vyprázdněnou narací dramatu Temná je noc, které si trochu křečovitě bere na paškál poslední hodiny před útokem nechvalně proslulého střelce z Aurory v Coloradu. Na návštěvu do Tomášova kino-bytu přišel ve středu i Aleš Stuchlý, který kropí přední řady zásadně slovním rotačákem. Tentokrát si chlapci zarecitovali mantru Ty a tvoje a došli k tomu, že Hong Sang-soo je v prvotřídní formě. Blíž k první lize se proklestil i provokatér, eklektik a psychedelik Ben Wheatley, jehož Křížová palba je celkem zábavný žánrový film se spoustou přestřelek. A vrchol? Za vším hledej Jisté ženy. Nenápadný, křehký snímek Kelly Reichardt aspiruje na čelní místa letošních cinefilních žebříčků.

A my si dáváme týden volna na zahojení ran. Takový je prostě náš Příběh života.