Čelisti: Vrány, ještěři a králíci

První exemplář, český David, vykazuje sice některé příbuzné rysy s tuzemskou vlnou chcípáctví, nicméně po režijní stránce se čile snaží z tohoto rodového prokletí vymanit. Místy suverénní práce se zvukem a dlouhými záběry dělají z debutu Jana Těšitele, když ne potěšení, pak alespoň dílo zajímavého filmaře. Pořád je co vytýkat, ale v tomhle případě i co chválit.

Českou stopu nese i valašský havran Aferim!, pozoruhodný „cikánský western“ o xenofobii, oblbující funkci lidových mouder a jedné nezdařilé iniciaci. Kleštěnecká symbolika se tak trochu promítá i do hodnocení filmu rumunského mistra Radu Judeho, který působí spíš jako uměřené divadlo, občas zápolící s filmovou řečí. Ale nejen naléhavý příběh, i nemilosrdné satirické ostří sekající na všechny strany a řízná valašská poetika nakonec převažují. Na místě sice není osmanské Aferim! (Bravo!), ale české dobře!

Závěrem další kapitola z již poměrně obsáhlé publikace Čelisti a varan Sorrentino. Jeho „pozdní klasická“ fáze nás nechává mrazivě chladnými a nic na tom nezmění ani Mládí, film, na který jsme se strašně těšili. Ale tahle kolekce švitořících starců, učebnicových antiintelektuálních výpadů a konformních mouder nabízí jenom sebedojímavě krásné a doslovné ilustrace zbytečných frází. Škoda že sanatorium pro bohaté, kde se film odehrává, nenavštívil fantom RaJ Darek Vrána (nebo Ing. Králík), hned by snobové měli skutečný problém.

Alpy nejsou Praha, viďte, pane Pištělák!