Čelistní tripl test

Vzhledem k tomu, že každý z redaktorů viděl pouze jeden film, lišily se i tvůrčí přístupy: ostravská smogová rezignace Víta Schmarce, věcná expertní artové prostituce Alše Stuchlého a emotivní slovní tsunami Daniela Řeháka.

Byl to pomalý sešup do nitra pekel. Vydařený Moneyball si zaslouží uznání nejen za vynikajícího Brada Pitta, ale i za to, že navzdory zacílení na baseballové fajnšmekry pobaví i člověka, který Hispánce v tříčtvrtkách považuje za mimozemský živočišný druh.
Živočišný druh homo hampejzus odhaluje pro změnu exkurz Bertrnada Bonella do jiskrných časů fin de siècle. Jeho Nevěstinec ale spíše než pot, sperma a slzy přináší šminky a načechrané krajky. To Hranaři Tomáše Zelenky servírují upocenou neo-normalizační nenávist. Film, kterému by se člověk s chutí zasmál, kdyby tak snaživě nepodkuřoval bulvární tuposti mainstreamu. Koneckonců film o kterém se velekněžka psychotropních látek a mozkových telenovel vyjádří slovy: „Abych řekla pravdu, tak jsem ještě dojatá. Scénář byl úžasný, režie pana Zelenky také, o hereckém obsazení ani nemluvím. Musím to teď nějak vstřebat.“, nemůže být z tohoto světa.

Z tohoto světa nejsou ani osmibitové čtverce Patricka Jeana, italské boty Heninga Mankella, sněhuláci Joa Nesbø a erotické představy Larse von Triera. O Čelistech nemluvě.

Příště... no příště to zase bude VĚC!