Čerstvá alba Rytmuse a Pil C ukazují, že vyprávět příběhy se pořád vyplácí

„Hej Pil C nerapuj, veď máš dvadsať osem,“ paroduje dnes už třicetiletý slovenský rapper narážky na to, že svou kariéru začal o 10 let později než většina jeho kolegů. Poprvé o sobě totiž dal vědět teprve před dvěma lety youtubovým singlem Lost. Tím rovnýma nohama naskočil na vlnu temného, kodeinem a prometazinem nasáklého rapu, který po vydání alba Long. Live. A$AP. od A$AP Rockyho získal před třemi lety masivní popularitu po celém světě. S podobným stylem už rok před Pil C vtrhli na slovenskou scénu o skoro deset let mladší Haha Crew s hitem Rap a móda. Hubení teenageři v úzkých děravých kalhotách rapující o posedlosti módou tehdy v machismem nasáklém prostředí působili jako zjevení. Na rozdíl od nich ale rodák z Partyzanského vydával jeden track za druhým, hostoval, kde mohl, a jeho první sólová deska se tak stala vedle Rytmusova Krstného otce nejočekávanějším letošním albem slovenského rapu. Jak jde odtušit z jejího názvu, Pil C si toho je evidentně vědom.

Na Hype je šikovně poskládáno patnáct tracků, které spojuje především moderní trapový zvuk. Za ním stojí jednak mladší producenti jako Conspiracy Flat či Special Beatz z Pil C-ho domovské crew Comeback Gang, český Nobodylisten, ale jednak i matador slovenské scény Abe z H16. Možná že právě díky mezigeneračnímu propojení Hype nezní jako pouhá kopírka zahraničních trendů, ale je z něj cítit kontinuita slovenského rapu i Pil C-ho osobitost. Vyrovnaná produkce nechává poměrně dost prostoru pro flow a texty, ale právě tady leží asi nejslabší stránka alba. Ačkoliv Pil C zajímavě pracuje s hlasem a jeho flow ovlivněnou protichůdnými žánry, trapem a grimem, poznáte na první poslech, od prvního singlu Lost se moc nezměnila. Po této stránce ho ve dvou po sobě následujících skladbách Sin City a Diablo zastínili Majk Spirit a nadějný mladík Fobia Kid, který si tu dal životní sloku.

Pil C - Hype |foto: Comebackgang

Jestliže Pil C ve svých prvních skladbách podával temnou zprávu o existenciálních otázkách, tak texty na Hype jdou přirovnat ke scrollování na facebookové zdi. Když jí projíždíte, tak v rychlosti vstřebáváte roztěkané záblesky života dalších lidí, hlášky ze seriálů, titulky zpráv, vtipné memy a mezi nimi sem tam nějakou reklamu. Zeď sice můžete projíždět donekonečna, ale velmi pravděpodobně si z toho neodnesete víc než umoření volného času. Ve změti rýmů o tom, co kde jedl, čím kam jel, jakou značku měl na sobě a jaký energy drink si dal, tak mezi Pil C-ho nejsilnější sloky patří klasické motivační kousky nebo óda na domov V tom mestě. Ty se totiž vymaňují z internetové roztěkanosti typické pro dnešní dvacátníky a nabízí alespoň nějakou pointu.

Krstný otec uděluje rady do života

Rytmusova cesta k úspěchu byla diametrálně odlišná od té, kterou se vydal Pil C. Šel takzvaně „zo stoky hore“, jak rád a často připomíná. Je takovým Karlem Gottem slovenského rapu. Za dvacet let na scéně si vybudoval tak silnou pozici, že v podstatě jakékoliv jeho album se ihned stává slovenskou hudební událostí roku. A jinak to není ani s jeho čtvrtou sólovou deskou Krstný otec, která vyšla na začátku prosince.

Udělat desku, nota bene čtvrtou, za situace, kdy na ni netrpělivě čekají desetitisíce lidí, je nevděčná úloha. Rytmus tentokrát upustil od experimentů, jako byl electro dupák AKM z předchozího, pět let starého, alba Fenomen. Namísto toho vsadil na vlastní flow a víceméně klasický rap. Největší zastoupení mají mezi dvaceti čtyřmi skladbami s excelentním zvukem silné instrumentálky od Maiky Beatz s tvrdostí pouličního rapu, ale zároveň i současným tučným synťákovým zvukem. Ty občas vystřídá jazzovější kousek typu Odpusť, evokující náladu letošního alba Unitled Unmastered od Kendricka Lamara, nebo odpočinková r’n’b věc (Hladám odpoveď, Neporovnávaj užívaj). To, co má všechny tyto polohy Krstného otce propojit, je Rytmusovo verbální charisma. Už z dokumentu o vzniku zatím posledního alba jeho domovské formace Kontrafakt je znát, jak moc si dává záležet na tom, aby neopakoval tu samou flow. I na nové desce si hraje s do detailu promyšlenými rytmickými nuancemi a nesčetněkrát mění frázování v rámci jednotlivých skladeb. Jen málokdo na česko-slovenské scéně se mu v tomto vyrovná.

Rytmus|foto: EMI Czech Republic

Krstný otec je album plné featuringů. Mezi ty nejzajímavější nesporně patří James Cole, jehož sloka se zábavnou flow patří k tomu nejlepšímu, co za poslední dobu pustil mezi lidi. Množství hostů a dlouhá stopáž ale bohužel album ředí do té míry, že místo jako sevřená deska občas působí spíš jako kompilace. Když nastoupí Indy, člověk se neubrání vzpomínkám na časy East Side Unia nebo Lyrik Derby. A ve chvíli, kdy se zjeví Ektor se svým afektovaným chlapáctvím a sexismem, má člověk naladěný na Rytmusovu překvapivě nevulgární vlnu chuť přepnout na další track.

Velkou devízou Rytmuse byl vždycky slang, který se stal součástí slovníku mladých Slováků i Čechů. Ten mu samozřejmě zůstal společně s texty, kde se opět zvláštním způsobem prolíná rapově okázalé ukazování úspěchů s pokorou. Rytmus na jednu stranu dává na odiv zlato a auta, ale jedním dechem zmiňuje jejich pomíjivost. Sebevědomě o sobě mluví jako o kmotrovi slovenského rapu, ale nebojí se ukázat křehkost a zranitelnost nebo vyjádřit kontroverzní názor. „Já nemachrujem, motivujem,“ prozpěvuje v tracku Motivujem mladých ľudí. V druhém plánu tato rozpolcenost Rytmuse ukazuje ne jako popovou hvězdu, ale jako člověka, který je nucen řešit vlastní dilemata a problémy. Rytmus tematicky neklouže po trendech, které se mění s každým rokem, a netěká po kulturních simulakrech. Namísto toho mluví o sobě. A to je přesně důvod, proč Krstný otec nejspíš bude, na rozdíl od Hype, srozumitelným albem i za několik let. A to přestože není asi v ničem průlomový.

Hodnocení: 70 %
Pil C – Hype (Comebackgang, 2016)

Hodnocení: 85 %
Rytmus – Krstný otec (Tvoj Tatko Records, 2016)